7 Tdo 262/2009
Datum rozhodnutí: 10.03.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 262/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 3. 2009 o dovolání obviněného A. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 200/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 10/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 2 T 10/2004, byl obviněný A. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného, podaném jen proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 200/2008. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 224 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody na dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na sedm let, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 11. 2006, sp. zn. 1 T 284/2006, a další obsahově navazující rozhodnutí. Změna tedy spočívala v tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem uložil obviněnému souhrnný trest za trestný čin, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, a dále za trestný čin, jímž byl uznán vinným citovaným trestním příkazem, zatímco podle stavu vyplývajícího z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem byly obviněnému uloženy samostatné tresty za oba trestné činy.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Napadl výrok o uložení trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem nesprávně aplikoval ustanovení trestního zákona o ukládání trestů. Uložený trest označil za nepřiměřeně přísný a vytkl, že Krajský soud v Ústí nad Labem dostatečně neuvážil polehčující okolnosti. Podrobně pak rozvedl, které polehčující okolnosti podle jeho názoru nebyly náležitě vzaty v úvahu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o uložení trestu a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., to znamená proto, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Vycházela z toho, že dovolání bylo obsahem dvou podání, z nichž první podání ze dne 25. 7. 2008 bylo učiněno v zákonné dovolací lhůtě, avšak postrádalo náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř., zejména v něm nebyl uveden dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., žádné konkrétní námitky ani to, čeho se dovolatel domáhá, a druhé podání ze dne 25. 9. 2008 bylo učiněno po uplynutí zákonné dovolací lhůty.

Rozhodnutí navržené státní zástupkyní Nejvyššího státního zastupitelství by bylo namístě za předpokladu, že by předseda senátu Okresního soudu v Ústí nad Labem postupoval tak, jak mu ukládá ustanovení § 265h odst. 1 tr. ř., tedy že by obviněného, resp. jeho obhájkyni, vyzval k odstranění vad dovolání, jež bylo obsahem podání ze dne 25. 7. 2008, a stanovil k tomu lhůtu dvou týdnů s upozorněním, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Za situace, kdy předseda senátu Okresního soudu v Ústí nad Labem takto nepostupoval, nemohl Nejvyšší soud pominout podání ze dne 25. 9. 2008, v němž obhájkyně obviněného z vlastní iniciativy odstranila vady, jimiž trpělo podání ze dne 25. 7. 2008. Okolnost, že k odstranění vad dovolání došlo po uplynutí dovolací lhůty, tu nemá žádný význam (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. IV. ÚS 134/03). Na obě podání obviněného jako celek proto Nejvyšší soud nazíral tak, že splňují náležitosti obsahu dovolání.

Nejvyšší soud ovšem shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Námitky, které se týkají přiměřenosti uloženého trestu, pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají, byť se jinak týkají aplikace trestního zákona jako předpisu hmotného práva, zejména ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák. o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.

Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tímto důvodem je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.

Oba uvedené dovolací důvody mají hmotně právní povahu. Jejich vzájemný poměr je takový, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem ve vztahu k výroku o uložení trestu. Z toho vyplývá, že je-li samotný výrok o uložení trestu vystaven dovolání, může jít pouze o dovolání, které se opírá o speciální hmotně právní dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a nikoli o obecný hmotně právní dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Opačný výklad, který by připouštěl dovolání proti výroku o uložení trestu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pro nepřiměřenost trestu, by zcela popíral logiku vzájemného poměru obou uvedených dovolacích důvodů a činil by ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nadbytečným, nefunkčním a bezpředmětným, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tj. jiným, než je nesprávné právní posouzení skutku). Při naznačeném výkladu by ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedávalo žádný smysl. Navíc by tento výklad byl v evidentním rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož účelem je náprava jen těch nejzávažnějších vad pravomocných rozhodnutí, jimiž jsou v oblasti rozhodování o trestu buď uložení nepřípustného druhu trestu, anebo uložení přípustného druhu trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.

Jestliže obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře, která spadá do rámce trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, nelze v dovolání ani s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat nepřiměřenost uloženého trestu. Takové námitky nejsou dovolacím důvodem (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec