7 Tdo 260/2013
Datum rozhodnutí: 10.04.2013
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoník, § 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoník, § 21 odst. 1 tr. zákoník, § 23 tr. zákoník, § 178 odst. 1 tr. zákoník, § 178 odst. 2 tr. zákoník, § 228 odst. 1 tr. zákoník, § 205 odst. 2 tr. zákoník



7 Tdo 260/2013-38

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. dubna 2013 v Brně dovolání obviněné M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 4 To 124/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 136/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 1 T 136/2011, uznal obviněnou M. K. (dále jen obviněná ) vinnou pod body 1) až 5) a 7) až 9) rozsudku zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku ji odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a deseti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněnou zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 5 T 167/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle § 229 odst. 1, 2 tr. ř. odkázal poškozené se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněnou obžaloby pro skutek pod bodem 6) obžaloby, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 4 To 124/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné podané proti skutkům pod body 3), 5) a 8) výroku o vině, proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítla, že soudy obou stupňů hodnotily všechny provedené důkazy nedostatečným a neúplným způsobem, což mělo za následek nesprávné právní posouzení skutků. Ke skutkům pod body 3), 5) a 8) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu uvedla, že se tohoto jednání nedopustila, neboť to vyplývá z její výpovědi a z výpovědi spoluobviněných J. M. a M. N. Poukázala na to, že neexistuje žádný důkaz, který by prokázal její vinu. Dále namítla, že svým jednáním způsobila škodu pouze ve výši 350.129,- Kč a proto její jednání mělo být kvalifikováno podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a nikoliv podle § 205 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku.

Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 4 To 124/2012, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněné M. K. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který soudy zjistily, a nikoli skutek tak jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatila primárně pouze skutkové námitky a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněná napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněná tak sice formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že podle skutkových zjištění soudů obou stupňů obviněná svým jednáním způsobila značnou škodu v celkové výši 612.242,- Kč, a proto její jednání správně kvalifikovaly jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Obviněná uvedla k tomuto důvodu dovolání jen to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), v jejím případě v písmenu g) ustanovení § 265b odst. 1 tř. ř. Je tedy zřejmé, že se omezila jen na citaci zákonného znění uvedeného dovolacího důvodu a blíže neodůvodnila námitky, o které opírá tento důvod dovolání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud nezjistil vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předcházejících částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v jeho první ani ve druhé alternativě.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné M. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek