7 Tdo 258/2009
Datum rozhodnutí: 19.03.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 258/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. března 2009 o dovolání obviněného P. C. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 3 To 616/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 40/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. C. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 2 T 40/2006, byl obviněný P. C. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2006, sp. zn. 2 T 306/2004, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému L. B. , náhradu škody ve výši 10.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený L. B. , odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný byl dále tímto rozsudkem podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 5 Zt 211/2006, pro skutek, v němž byly spatřovány trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený Mgr. P. K. , odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti odsuzující části výroku o vině. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 3 To 616/2008, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v jeho odsuzující části a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. C. uznal vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2006, sp. zn. 2 T 306/2004, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému L. B. , náhradu škody ve výši 10.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený L. B. , odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 3 To 616/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že nesprávným a účelovým způsobem hodnotily provedené důkazy. Namítl, že poškozenému L. B. nepřimíchal do pití žádnou chemickou látku, aby jej uvedl do stavu bezbrannosti. Odkázal přitom na závěry vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, jakož i na samotnou výpověď znalkyně RNDr. M. S. Zdůraznil, že z tohoto důkazu vyplývá, že v moči poškozeného nebyla prokázána látka obsažená v přípravku L. , který jako jediný měl obviněný u sebe. Vytkl také soudům obou stupňů, že se s jeho argumenty nevypořádaly, a že nepřihlédly k možnosti, že poškozený usnul ve svém bytě pouze v důsledku značné opilosti. Z těchto důvodů obviněný popřel, že by uvedl poškozeného do stavu bezbrannosti, a podotkl, že pouze tato skutečnost odlišuje skutkový děj od prosté krádeže .

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil výroky o vině i trestu v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 3 To 616/2008, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že námitky obviněného vůbec neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, a proto jej ani věcně nenaplňují. Podstatou námitek obviněného jsou totiž výlučně výhrady skutkové povahy, které směřují proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Podle nejvyšší státní zástupkyně nelze za právní námitku považovat ani námitku obviněného, že skutek měl být správně právně posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., a nikoli jako trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák., neboť právní kvalifikace, které se obviněný domáhá, by měla být odvozena z jiných skutkových zjištění, tedy od toho, že obviněný poškozeného neuvedl do stavu bezbrannosti. Údajné pochybení v právním posouzení skutku je obviněným i v tomto ohledu dovozováno z údajné nesprávnosti zjištění skutkového stavu věci. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že vady vytýkané obviněným mají povahu skutkových vad, kterými se obviněný snaží dosáhnout změny skutkového zjištění.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněný vytkl soudům obou stupňů nesprávné hodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Tím však zpochybnil učiněná skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Za námitku právního charakteru nelze považovat ani námitku obviněného, že skutek měl být kvalifikován jako prostá krádež , neboť obviněný se svými námitkami snaží prosadit odlišnou verzi skutkových zjištění, než ke kterým došly soudy obou stupňů a teprve v důsledku toho prosadit odlišnou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný ve skutečnosti uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž napadá skutková zjištění soudů. Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v řízení před soudem prvního stupně i v řízení o odvolání a oba soudy se s nimi v souladu se zákonem přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 359 360 a 396 398 spisu).

Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Těmito námitkami obviněný nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného P. C. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. března 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek