7 Tdo 243/2013
Datum rozhodnutí: 10.04.2013
Dotčené předpisy: § 205a tr. zák., § 192 odst. 2 tr. zákoník, § 192 odst. 3 písm. b) tr. zákoník



7 Tdo 243/2013 - 33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. dubna 2013 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného M. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 137/2010, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 2 T 137/2010, byl obviněný M. Š. (dále jen: obviněný ) uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem přechovávání dětské pornografie podle § 205a tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ), a pod bodem 2) zločinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen: tr. zákoník ). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks notebooku zn. Acer Aspire 553615236, v. č. ..., 1 ks stolního PC zn. Brave, bez výrobního čísla a 1 ks média CD-R zn. Memorex v papírovém obalu s nápisem Přelet, které jsou přílohou spisu. Podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné ambulantní psychiatrické léčení.

Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Nesouhlasila s argumentací v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a domáhala se uložení přísnějšího trestu obviněnému. Poukázala přitom na povahu, závažnost a škodlivost jednání obviněného, který materiály obsahující dětskou pornografii nejen přechovával, ale i šířil. Zmínila též, že z komunikace ICQ vyplývá, že obviněný se vydával za nezletilou (,,-náctiletou ) dívku, popřípadě chlapce takového věku, a pod tímto falešným profilem informoval děti o výhodnosti pohlavního styku s dospělými lidmi ve věku nad padesát let. Podle názoru státní zástupkyně trest uložený obviněnému na spodní hranici trestní sazby podmíněně odložený na zkušební dobu tří let nesplňuje kritéria ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku a nepostačuje k nápravě obviněného ani k ochraně společnosti.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a uznal obviněného M. Š. vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem přechovávání dětské pornografie podle § 205a tr. zák., a pod bodem 2) trestným činem šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle § 205 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks notebooku zn. Acer Aspire 553615236, v. č. ..., 1 ks stolního PC zn. Brave, bez výrobního čísla a 1 ks média CD-R zn. Memorex v papírovém obalu s nápisem Přelet, které jsou přílohou spisu.

Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze obviněný spáchal tyto trestné činy tím, že

1)
a) od 28. 6. 2008 nejméně do 17. 3. 2009, v Praze 6, ve schránce elektronické pošty ...., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky FG Reality Family, spol. s r. o., vědomě přechovával:

- ve složce označené message 32 obrazový materiál - videozáznam pornografického charakteru zobrazující sexuální aktivitu s dívkou pubertálno až adolescentního věku, tedy materiál, který podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospívání ),

- ve složkách označených message 8, 22 a 30 obrazový materiál - fotografie pornografického charakteru zobrazující sexuální aktivity s dětskými objekty (dívkami v prepubertálním věku), které podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie mohou sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,

b) od 9. 1. 2008 nejméně do 17. 3. 2009 v Praze 6, ve schránce elektronické pošty ...., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky FG Reality Family, spol. s r.o., vědomě přechovával:

- ve složce označené message 4 obrazový materiál - fotografii pornografického charakteru zobrazující akt dívky pubertálno až adolescentního věku, tedy materiál, který podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospívání),

- ve složce označené message 5 obrazový materiál - videozáznam pornografického charakteru zobrazující sexuální aktivitu s dětským objektem (dívkou v prepubertálním věku), který podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,

c) od 30. 9. 2006 nejméně do 17. 3. 2009, v Praze 6, ve schránce elektronické pošty ..., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky FG Reality Family, spol. s r.o., vědomě přechovával:

- ve složkách označených message 29, 136, 148, 166, 173, 174 ,176 a 236, obrazový materiál - fotografie a videozáznamy pornografického charakteru zobrazující sexuální lesbické aktivity dívek pubertálno až adolescentního věku a akty dívek pubertálno až adolescentního věku, tedy materiál, který podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospívání),

- ve složkách označených message 129, 157, 180, 187, 269 a 270 obrazový materiál - fotografie a videozáznamy zobrazující sexuální aktivity s dětskými objekty (dívkami v prepubertálním věku) a dívkami pubertalno až adolescentního věku, tedy materiál, který podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospívání) i pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,

- ve složkách označených message 28, 30, 36, 82, 120, 137, 165, 168, 169, 171, 177, 206, 272, 274, 275, 277, 338 a 358 obrazový materiál - fotografie a videozáznamy pornografického charakteru zobrazující sexuální aktivity s dětskými objekty (dívkami v prepubertálním věku), které podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie mohou sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,

d) v přesně nezjištěném období, prokazatelně však nejméně ke dni 14. 10. 2009, v místě svého pracoviště v sídle společnosti FG Reality Family, spol. s r.o. v Praze 6, Terronská č. 958/61, na disku notebooku zn. ACER, na disku stolního počítače zn. BRAVE a médiu CD-R zn. MEMOREX, zajištěných dne 14. 10. 2009 na uvedené adrese v rámci prohlídky jiných prostor, vědomě přechovával pornografický materiál fotografie a videozáznamy překopírované z e mailové schránky .... jako zprávy (message) č. 8, 19, 20, 21, 29, 30, 31, 32, 36, 37, 38, 39, 41, 42, 43, 44, 47, 48, 50, 52, 53, 54 a 55, e-mailové schránky ... jako zpráva (message) č. 5 a z e-mailové schránky ... jako zprávy (message) č. 28, 30, 36, 82, 120, 129, 136, 137, 149, 157, 165, 166, 168, 169, 171, 173, 174, 176, 177, 180, 187, 206, 236, 269, 270, 272, 274, 275, 277, 338 a 358 a další řádově stovky pornografického materiálu - fotografií a videozáznamů, vše zobrazující sexuální aktivity s dětskými objekty (dívkami v prepubertálním věku) a dívkami pubertálno až adolescentního věku, tedy materiál, který podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospíváni) i pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,

2)
a) nejméně v období od 9. 7. 2008 do 1. 8. 2008 v Praze 6 za užití elektronické pošty ..., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky FG Reality Family, spol. s r.o., nejméně ve 20 složkách označených jako message 19, 20, 21, 29, 31, 36, 37, 38, 39, 41, 42, 43, 44, 44, 47, 48, 50, 52, 23, 54 a 55 vědomě nabízel a uváděl do oběhu pornografická díla - fotografie a videozáznamy zobrazující nebo jinak využívající dítě, a to tím způsobem, že přijímal, odesílal a přijaté si vzájemně přeposílal s jinými uživateli Internetu, uživateli účtů elektronické pošty ..., ..., ..., ... a ..., přičemž ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie vyplývá, že v message 19, 37, 41, 43, 44 a 47 se jedná o materiál zobrazující akty nebo sexuální aktivity s dívkami pubertálno až adolescentního věku, které jsou na těchto fotkách nastavovány fotografem nebo se nastavují samy do jednoznačně sexuálně vyzývavých póz, často s přímou nabídkou odhaleného genitálu nebo orální, anální nebo vaginální soulože, kterýžto materiál může sloužit jako podnětový materiál pro hebefily (muže sexuálně zaměřené na dívky ve věku dospívání) a v ostatních případech se jedná o materiál zobrazující dětské objekty (dívky v prepubertálním věku), který může sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,

b) nejméně dne 15. 2. 2008, v Praze 6 za užití elektronické pošty ..., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky FG Reality Family, spol. s r.o., nejméně v jedné složce označené jako message 6 vědomě nabízel a uváděl do oběhu pornografická dílo - fotografii zobrazující nebo jinak využívající dítě, a to tím způsobem, že tuto zprávu (message) odeslal jinému uživateli Internetu - uživateli účtu elektronické pošty ..., přičemž ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie vyplývá, že v tomto případě se jedná o materiál zobrazující dětský objekt (dívku v prepubertálním věku), který může sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže,

c) nejméně dne 24. 11. 2008, v Praze 6 za užití elektronické pošty ..., do které přistupoval z IP adresy ..., která je přidělena uživateli V. D. s přípojným bodem na adrese Praha 6, Terronská č. 958/61 v sídle pobočky FG Reality Family, spol. s r.o., nejméně v jedné složce označené jako message 338, vědomě nabízel a uváděl do oběhu pornografická dílo - fotografii zobrazující nebo jinak využívající dítě a to tím způsobem, že tuto zprávu (message) odeslal jinému uživateli Internetu, uživateli účtu elektronické pošty ..., přičemž ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie a sexuologie vyplývá, že v tomto případě se jedná o materiál zobrazující dětský objekt (dívku v prepubertálním věku), který může sloužit jako podnětový materiál pro heterosexuálně pedofilně orientované muže.

Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V dovolání namítl, že ačkoli bylo podáno odvolání státního zástupce jen proti výroku o trestu, Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal i výrok o vině obviněného a tento výrok změnil ve prospěch obviněného použitím výhodnější právní kvalifikace skutku i uložením mírnějšího trestu. Podle názoru nejvyššího státního zástupce měl odvolací soud přezkoumat rozsudek pouze z toho hlediska, zda odvolání státního zástupce je či není důvodné, a pokud by je shledal nedůvodným, měl odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnout. Nebyl však oprávněn na jeho podkladě celý rozsudek zrušit a sám znovu rozhodnout ve prospěch obviněného výrokem o vině i trestu. Odvolací soud tak postupoval v rozporu s právním názorem obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 32/2010.

Nejvyšší státní zástupce v dovolání také poukázal na to, že soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí jednak doznáním obviněného, jednak znaleckými posudky, zajištěnými fotografiemi, videoklipy a obsahem schránek elektronické pošty. K bodu 2) rozsudku uvedl, že bylo prokázáno spáchání zločinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku. Podle názoru nejvyššího státního zástupce soud prvního stupně jednání obviněného pod bodem 2) rozsudku správně kvalifikoval, protože obviněný zasílal fotografie a další materiály prostřednictvím e-mailové pošty, přičemž takový způsob spáchání činu je nutno v souladu s právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 6 Tdo 1135/2010 posuzovat jako spáchání trestného činu veřejně přístupnou počítačovou sítí. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil s argumentem odvolacího soudu o tom, že vzhledem k ustanovení § 84 odst. 3 písm. a) telekomunikačního zákona nelze považovat počítačovou síť za veřejně přístupnou, protože předmětem telekomunikačního tajemství je obsah zpráv přepravovaných nebo jinak zprostředkovaných telekomunikačními zařízeními. Pokud jde o výklad pojmu veřejně přístupná počítačová síť, poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1467/2010, podle něhož pod pojmem veřejně přístupnou počítačovou sítí ve smyslu § 192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je nutno rozumět funkční propojení počítačů do sítí s cílem vytvořit informační systém pracující s tzv. dálkovým přístupem, jakým je především internet a jiné podobné informační systémy, přičemž internet je informační a komunikační systém, který se skládá z různých subjektů a objektů právních vztahů a s ohledem na rozvoj počítačových informačních a komunikačních technologií má internet kromě jiného i povahu prostředku, jehož prostřednictvím lze veřejně šířit informace.

Podle nejvyššího státního zástupce lze vzhledem k těmto skutečnostem a na základě učiněných skutkových zjištění učinit právní závěr, že jednáním obviněného M. Š. byly v bodě 2) rozsudku napadeného dovoláním naplněny všechny zákonem požadované subjektivní i objektivní znaky skutkové podstaty zločinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku. Jestliže Městský soud v Praze uznal obviněného vinným v bodě 2) rozsudku trestným činem šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a) tr. zák., spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku.

Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Městskému soudu v Praze, aby znovu projednal odvolání státního zástupce a aby o něm rozhodl.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.

Podle § 254 odst. 2 tr. ř. platí, že mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který navazuje výrok napadený odvoláním, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.

Podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek, bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona.

Podle § 258 odst. 2 tr. ř. jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.

Podle § 259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud sám rozhodnout rozsudkem ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.

V prvé řadě je nutné zdůraznit, že novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. opustila tzv. revizní princip, který se až do jejího přijetí dominantně uplatňoval v řízení o odvolání a podle něhož soud druhého stupně musel přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku, proti nimž mohl odvolatel podat odvolání, správnost každého výroku z hlediska všech v úvahu přicházejících vad skutkových i právních, a to jak hmotněprávních, tak procesněprávních, a řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, z hlediska případných vad, jež mohly způsobit, že některý výrok je nesprávný nebo chybí. Novela přitom vycházela z toho, že státní zástupce jako veřejný žalobce má v trestním řízení v souladu se svým ústavním a zákonným zakotvením hájit veřejný zájem. Rovněž obviněný, pokud podá odvolání, má právo sám zvolit způsob své obhajoby. Podobně je tomu u ostatních osob oprávněných brojit proti rozsudku nebo některé jeho části. Opravné řízení je ovládáno dispoziční zásadou, tzn. nemůže dojít k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný prostředek z vůle oprávněných osob. V zásadě proto není důvodu, aby odvolací soud tato hlediska nerespektoval a bez ohledu na obsah podaných odvolání vždy přezkoumával celé rozhodnutí a celé předcházející řízení před soudem prvního stupně, a to z hlediska všech vad přicházejících v úvahu (tedy např. pokud některá ze stran podá odvolání pouze proti výroku o trestu, automaticky přezkoumával i celý výrok o vině).

Odvolací řízení se nadále řídí principem vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Tento princip je však modifikován (rozšířen) tak, že odvolací soud má povinnost v konkrétním případě jít nad rámec výroků nebo vad vymezených v odvolání, aby odvolatel nebyl poškozen neznalostí práva a aby jinak důvodně a správně vymezené vady rozsudku neznamenaly pro formální překážky nemožnost jejich odstranění. Uvedené obecné vymezení obsahu a rozsahu přezkoumávání rozsudku v odvolacím řízení je tedy rozšířeno tam, kde je třeba respektovat obsahovou (věcnou) souvislost jednotlivých částí napadeného rozsudku, protože výroky odvoláním napadené a výroky odvoláním nenapadené mohou mít takovou vzájemnou návaznost, že vada jednoho z nich ovlivňuje správnost i výroku jiného. Tím se zároveň odvolateli zaručuje dostatečně efektivní využití odvolacího práva i v případech, jestliže se mu nepodařilo v odvolání dostatečně vystihnout všechny souvislosti a důsledky jinak správně a důvodně vytýkaných vad. V odvolání totiž postačí správně vymezit všechny napadené výroky, protože pak jsou přezkoumávány z hlediska všech vad, které mohly způsobit jejich nesprávnost, anebo postačí náležitě konkretizovat všechny vytýkané vady, neboť pak jsou přezkoumávány i jiné než odvoláním napadené výroky, jestliže v nich má vytýkaná vada původ. Alespoň jeden výrok napadeného rozsudku a jednu vytýkanou vadu je však nutno v odvolání vždy vymezit, protože jde o nezbytné obsahové náležitosti (§ 249 odst. 1 tr. ř.), jejichž nesplnění vede k odmítnutí odvolání (§ 253 odst. 3 tr. ř.).

Rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu je omezen osobou odvolatele a od ní odvozeným právem napadat jednotlivé výroky rozsudku a předcházející řízení. Odvolací soud však přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel odvolání skutečně podal, a správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Jiné výroky a jim předcházející řízení zásadně nesmí přezkoumat, i když by šlo o výroky, proti nimž odvolatel mohl podat odvolání, ačkoliv tak neučinil pokud ovšem nejde o výjimky podle § 254 odst. 2 a 3 tr. ř.

Odvolací soud si proto musí před rozhodnutím o odvolání vyjasnit, zda byl odvoláním napaden celý rozsudek či pouze jeho část, a podle toho vymezit rozsah své přezkumné povinnosti. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§ 258 odst. 2 tr. ř.), tedy např. výrok o trestu, o náhradě škody či o ochranném opatření. Oddělitelným však bude i jednotlivý výrok o vině tam, kde ve společném řízení je rozhodnuto o více skutcích. Vzhledem k procesnímu pojetí dílčích útoků pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zák.) jako samostatných skutků (§ 12 odst. 12 tr. ř.) není vyloučena možnost postupného, a tedy odděleného projednávání jednotlivých dílčích útoků.

Odvolací soud je vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýká. Toto výchozí vymezení (a omezení) přezkumné pravomoci odvolacího soudu ve vztahu k napadeným výrokům však rozšiřuje ustanovení § 254 odst. 2 tr. ř., a to pro případy, když vada, která je vytýkána napadenému výroku rozsudku, má svůj původ v jiném výroku, který nebyl napaden odvoláním. Pak musí odvolací soud přezkoumat i tento jiný (odvoláním nenapadený) výrok za předpokladu, že odvolatel mohl též proti němu podat odvolání, i když tak neučinil. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1985 až 1986, 1991 až 1992 ).

Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupkyně podala v neprospěch obviněného odvolání proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, kterým se domáhala uložení přísnějšího trestu obviněnému.

Městský soud v Praze jako soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku výslovně uvedl, že podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení (správně má být rozsudku) i správnost postupu řízení, které vydání napadeného výroku předcházelo, přihlížel přitom k vadám, které byly vytýkány odvoláním a k vadám, které vytýkány nebyly přihlížel pouze potud, pokud by měly vliv na správnost výroku, který byl napaden odvoláním a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, avšak ze zcela jiných důvodů, než jaké uvedl odvolatel. V odůvodnění pokračoval tím, že nejprve přezkoumal výrok o vině z hlediska, zda by jeho případná nesprávnost neměla vliv na správnost výroku o uloženém trestu.

Je tedy zřejmé, že odvolací soud se nezabýval důvodností odvolání státního zástupce podaného proti výroku o trestu a přímo přezkoumával celý výrok o vině. Takový postup zcela odporuje konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, která vyplývá zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 32/2010, který se zabýval přezkumnou činností odvolacího soudu. Judikatura vychází z názoru, že pokud odvolací soud dospěl na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného pouze proti výroku o trestu k závěru, že výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně trpí také takovými vadami, které by jinak zakládaly změnu tohoto výroku ve prospěch obviněného, nemohl se zabývat těmito vadami výroku o vině a sám rozhodnout v jeho prospěch. Odvolací soud totiž může přezkoumat oddělitelný výrok o trestu, a to jen z pohledu oprávněnosti námitek vznesených státním zástupcem. Z tohoto důvodu je proto vyloučeno zrušit výrok o vině v rozsudku nalézacího soudu z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnout o vině způsobem pro obviněného příznivějším. Za popsané situace musí ovšem odvolací soud přihlížet pouze k takové vadě výroku o vině, která by způsobila, že soud prvního stupně rozhodl pro obviněného příznivěji, než jak to dovoluje zákon. V takovém případě by bylo možné k odvolání státního zástupce podaného výlučně v neprospěch obviněného do výroku o trestu změnit rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině, neboť napadený výrok o trestu navazuje na nedotčený výrok o vině, proti kterému je státní zástupce oprávněn podat též odvolání v neprospěch obviněného.

Odvolací soud se zabývá dalším výrokem, který není odvoláním napaden jen v případě, že v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním, a za předpokladu, že odvolatel mohl i proti tomuto výroku podat odvolání, byť tak neučinil. Bylo by vybočením z principu vázanosti soudu obsahem podaného odvolání, kdyby odvolací soud přezkoumával navazující (nenapadený) výrok rozsudku přímo bez dalšího a zjišťoval existenci případných vad tohoto výroku, či předcházejícího řízení. Podmínkou přezkoumání výroku nenapadeného odvoláním je právě vada zjištěná ve výroku, který byl napaden odvoláním, která spojuje svým původem oba výroky (srov. ibidem supra). Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud přímo bez dalšího přezkoumával výrok o vině, jak je zřejmé i z odůvodnění jeho rozhodnutí, které bylo zmíněno shora.

Podle § 192 odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku spáchá trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla a spáchá čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Odvolací soud dospěl k závěru, že v případě obviněného se nejednalo o veřejně přístupnou počítačovou síť.

Trestní kolegium Nejvyššího soudu přijalo dne 30. 1. 2013 pod sp. zn. Tpjn 300/2012 stanovisko k výkladu skutkové podstaty trestného činu přechovávání dětské pornografie podle § 205a trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., dále jen tr. zák.,) šíření pornografie podle § 205 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., resp. trestných činů výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 a § 192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, spáchaných rozesíláním souborů obsahujících fotografie nebo videozáznamy s dětskou pornografií pomocí e-mailových zpráv do poštovních e-mailových schránek jiných adresátů a jejich přechováváním v těchto schránkách, a dále k otázce možnosti souběhu trestných činů podle § 205a a podle § 205 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák., resp. trestných činů podle § 192 odst. 1 a podle § 192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, v případech, že se pachatel dopustí trestného činu shora uvedeným jednáním. K výše uvedeným otázkám zaujalo trestní kolegium následující stanovisko.

I. Rozesílání pornografických děl prostřednictvím elektronické pošty mezi tzv. e-mailovými schránkami, chráněnými individuálními přístupovými hesly, nenaplňuje znak veřejně přístupná počítačová síť ve smyslu § 191 odst. 3 písm. b) a § 192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. II. V případě rozesílání pornografických děl na větší počet e-mailových adres, je-li význam tohoto jednání pro šíření díla právě s ohledem na počet oslovených adresátů srovnatelný se spácháním trestného činu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo veřejně přístupnou počítačovou sítí, naplňuje znak jiným obdobně účinným způsobem ve smyslu § 191 odst. 3 písm. b) a § 192 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Rozeslání pornografických děl např. 163 adresátům splňuje tuto podmínku. III. Ustanovení § 192 odst. 1 tr. zákoníku je subsidiární ve vztahu k ustanovení § 192 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, proto je jejich jednočinný souběh vyloučen. To platí i tehdy, jestliže pachatel používá tutéž e-mailovou schránku jak k přechovávání pornografických děl a přístupu k nim, tak i k jejich odesílání, přičemž přechovávání je od počátku určeno jako prostředek k rozesílání takových děl.

K tomu je možno dodat, že na základě výše uvedených skutečností je internet veřejně přístupnou sítí, neboť zaregistrovat se na něm a využívat jeho služby může obecně každý. Podmínka veřejně přístupné sítě je splněna bez dalšího v případě, pokud by komunikace byla vedena formou veřejně přístupných webových stránek, na kterých by např. byly závadné materiály vyvěšeny . K takovým stránkám, pokud nejsou zakódovány či opatřeny heslem, má přístup každý či může se stát uživatelem při splnění určitých podmínek. Webové stránky jsou tedy obecně přístupné blíže neurčenému a neomezenému okruhu uživatelů.

Samotné e-mailové zprávy a jejich obsah posílaný prostřednictvím internetu však veřejně přístupné nejsou. Každá emailová schránka, do níž jsou doručovány zprávy, je chráněna jedinečným přístupovým heslem a samotné e-maily jsou uchovávány na serverech, ke kterým nemají neoprávněné osoby přístup. E-mailová komunikace tak probíhá mezi subjekty, které mají předmětnou e-mailovou adresu, jinak daný typ komunikace možný není. Tato adresa je chráněna heslem, které si každý uživatel volí podle svého uvážení. E-mailovou adresu lze přidělit jen ke konkrétnímu uživateli, a to na základě soukromé smlouvy s poskytovatelem (providerem). Přiřadit konkrétní osobu k elektronické adrese může pouze provider, a pokud by to učinil kdokoliv jiný, porušil by zákon on i ten, kdo mu data poskytl. Existuje tedy sice propojení mezi adresou a identifikací osoby, a to ve smlouvě mezi uživatelem a providerem, nejedná se však o veřejně dostupný údaj. E- mailová zpráva prochází cizími počítači předtím, než dosáhne cílový počítač, avšak pouze z této skutečnosti nelze dovodit, že by e-mailová zpráva měla představovat formu jakési veřejné komunikace, tedy komunikace, jež není vymezena konkrétními předem určenými subjekty. K obsahu korespondence si mohou legálně zjednat přístup pouze odesílatel a příjemce, popř. omezený okruh osob činných pro poskytovatele připojení, takže se jedná o konkrétní adresáty e-mailových zpráv, nikoliv o široký, předem nevymezený okruh osob, jak by tomu bylo v případě vystavení pornografického díla na veřejně přístupných stránkách internetu. Forma emailové korespondence je srovnatelná s komunikací uskutečněnou prostou dopisní korespondencí. Pokud jsou e-mailové zprávy zasílány ze soukromých schránek, chráněných heslem či adresou, vždy konkrétnímu příjemci do opět chráněné soukromé schránky, chráněné opět heslem, bez jehož znalosti nelze obsah přeposílané korespondence zpřístupnit, nelze v takovém případě považovat za splněnou podmínku veřejné přístupnosti. V takovém případě je pak využita k šíření díla veřejně prospěšná počítačová síť, avšak způsobem nikoli veřejně přístupným.

Na druhou stranu je třeba uvést, že způsob šíření pornografických děl je pro daný typ trestné činnosti typický. Osoby obdobného zaměření, včetně osob sexuálně deviantních, jsou v kontaktu prostřednictvím internetu i emailové pošty, vyměňují si pornografické materiály často s vědomím, že tyto budou dále šířeny a přeposílány dalším uživatelům. Je proto nutné zvažovat, zda takovým jednáním není naplněn znak jiným obdobně účinným způsobem , jež je vyjádřen v ustanovení § 205 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák., § 191 odst. 3 písm. b) a § 192 odst. 3 písm. b) tr. zák. Pod tento znak by vedle nahrávky na gramofonové desce, magnetofonovém pásku, kazetě či jiném druhu záznamové techniky i samotné veřejně přístupné počítačové sítě bylo možné zahrnout i počítačové soubory vytvořené, zachycené či jinak získané do e-mailové adresy a jejím prostřednictvím předávané, když stejně jako u osobně vytvořeného záznamu, např. na magnetofonovém pásku, jde i u počítačového souboru na e-mailové adrese o záznamy, které se vytvářejí soukromě a informace na nich uložená, pokud není nabízena, přenechávána nebo zpřístupňována jiným osobám nepožívá ochrany trestního zákoníku. Stejná situace jako u předání předmětné informace většímu počtu příjemců, např. přehráním filmu nebo videozáznamu nastane, jestliže se počítačové soubory rozešlou prostřednictvím elektronické pošty většímu počtu e-mailových adresátů. Je-li význam tohoto jednání právě s ohledem na počet oslovených adresátů srovnatelný se spácháním trestného činu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo veřejně přístupnou počítačovou sítí, naplňuje znak jiným obdobně účinným způsobem ve smyslu týchž výše uvedených zákonných ustanovení. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1467/2010 lze dovodit, že Nejvyšší soud považoval uvedený znak za naplněný v případě, kdy pachatel rozeslal pornografický materiál 163 adresátům. To však neznamená, že by uvedená podmínka srovnatelnosti nemohla být splněna i v případě menšího počtu adresátů, podle názoru trestního kolegia tomu tak bude zpravidla, když jejich počet bude tvořit několik desítek.

Šíření pornografie z e-mailové schránky, která obsahuje závadové soubory, není prakticky možné bez toho, aniž by bylo do této schránky, v niž jsou závadové soubory, přistoupeno. Fakticky jde o jednání, kdy se pachatel připojí do e-mailové schránky a poté přechovávané soubory nebo některé z nich dále přeposílá jiným uživatelům. Jednání pachatele spočívající v přeposílání (šíření) závadových zpráv není reálně uskutečnitelné bez toho, aniž by se pachatel nejprve do předmětné schránky připojil a tyto zprávy držel, měl v dispozici, přechovával.

Jednočinný souběh těchto trestných činů je tedy vyloučen, a to z důvodů vztahu jednotlivých skutkových podstat, které mohou být jednáním obviněného společně naplněny, kdy jedna z nich je ustanovením subsidiárním k ustanovení primárnímu. Subsidiarita skutkové podstaty, jejíž objektivní stránkou je přechovávání pornografických materiálů, vyplývá zejména z toho, že v uvedených nejčastějších případech je přechovávání vlastně přípravným jednáním tedy vzdálenějším stadiem trestné činnosti k dalšímu závažnějšímu jednání jejich rozesílání. V takových případech pak jde podle teorie a praxe o případy vyloučení jednočinného souběhu (zdánlivý souběh). Pokud pachatel popsané skutky (dílčí skutky) opakuje, přechovává a rozesílá další materiály, za podmínek ustanovení § 116 tr. zákoníku, jde o pokračování v primárním trestném činu. O vícečinný souběh pak půjde tehdy, když pachatel nepřistupuje do jediné e-mailové schránky, ale do více takových schránek.

Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 5 To 55/2011, a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud znovu přezkoumá zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu, který byl uložen obviněnému rozsudkem soudu prvního stupně, proti němuž podala státní zástupkyně odvolání. Při novém rozhodování je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v příslušných částech odůvodnění tohoto usnesení.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2013


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek