7 Tdo 241/2004
Datum rozhodnutí: 10.03.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 241/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. března 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného F. R., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 9 To 199/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 T 168/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 8 T 168/2002, byl obviněný uznán vinným trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Za to byl podle § 234 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 8 let se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Krajský soud v Plzni k odvolání obviněného rozsudkem ze dne 3. 6. 2003, sp. zn. 9 To 199/2003, zrušil rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. toliko ve výroku o zařazení obviněného k výkonu uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 39a odst. 3 tr. zák. jej zařadil do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. /správně písm. k) viz zák. č. 200/2002 Sb./ s tím, že rozsudek odvolacího soudu je neúplný. Poukázal na to, že odvolání podal proti výroku o vině i trestu. Pokud tedy odvolací soud zrušil napadený rozsudek toliko ve výroku o zařazení do typu věznice, měl se vypořádat s odvoláním i co do výroku o vině a trestu, nejspíše tak, že odvolání měl zamítnout jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Protože tak neučinil, považuje obviněný rozhodnutí za neúplné, když chybí tento výrok. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nehodnotil jeho námitky týkající se hodnocení důkazů soudem I. stupně, s kterým zásadně nesouhlasí, protože se trestné činnosti nedopustil. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušeno a odvolacímu soudu přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Nejvyšší soud zjistil, že v napadeném rozhodnutí žádný výrok nechybí. Způsob rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s trestním řádem, neboť pokud po přezkoumání všech výroků rozsudku soudu I. stupně dospěl k závěru, že vadný je toliko výrok o způsobu výkonu uloženého trestu, postupoval podle § 258 odst. 2 tr. ř. a zrušil pouze vadnou oddělitelnou část tohoto rozsudku. Skutečnost, že výrok o vině a část výroku o trestu (co do jeho výměry) shledal odvolací soud správnými, vyjádřil tím, že jinak zůstává napadený rozsudek beze změny . Tato část výroku rozsudku odvolacího soudu přitom není jeho nutnou náležitostí a vůbec již nepřichází v úvahu, aby odvolání obviněného bylo v části směřující proti výroku o vině a trestu zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Podle tohoto ustanovení odvolací soud postupuje pouze tehdy, je-li odvolání nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v trestním řízení v úvahu.

Protože napadené rozhodnutí vytýkanou vadou netrpí a postup odvolacího soudu je v souladu s dlouhodobou praxí soudů, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš