7 Tdo 24/2004
Datum rozhodnutí: 22.01.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 24/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. ledna 2004 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 10 To 199/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 1 T 13/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 1 T 13/2003, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněnými P. K. a M. Š. Za tento trestný čin byl obviněný J. S. odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 30 (třiceti) měsíců, a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti hmotně odpovědného pracovníka na dobu 2 (dvou) roků. Tímtéž rozsudkem bylo odsuzujícím výrokem rozhodnuto ohledně spoluobviněných P. K. a M. Š. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost D. a. s., se sídlem O., nám. S. Č. 3, se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Shora uvedený rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 1 T 13/2003, byl napaden odvoláními obviněných J. S. a P. K., která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 10 To 199/2003, zamítnuta podle § 256 tr. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal řádně a včas dovolání pouze obviněný J. S.

Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný J. S. uvedl, že dle jeho názoru soud neprovedl řádné hodnocení důkazů postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř., když důkazy, o které soud prvního stupně opřel své rozhodnutí a které odvolací soud nerozporoval, jsou v některých směrech vzájemně v kolizi, nepřesvědčivé a nelogické. Odvolací soud pochybil zejména při hodnocení výpovědi spoluobviněného Š. a svědka K.; tyto výpovědi obsahují zásadní rozpory obviněným v dovolání výslovně uvedené, ze kterých není možné jednoznačně dovodit rozhodnutí o jeho vině. Odvolací soud také zcela pominul závěry konfrontace obviněného se spoluobviněným Š. Obviněný dále uvedl, že uložený druh a výši trestu považuje za nepřiměřeně přísný, a to s ohledem na výši způsobené škody a jeho osobní poměry, a v rozporu s obecnými hledisky rozhodnými pro ukládání trestů, tzn. stupněm společenské nebezpečnosti, poměry obviněného a polehčujícími i přitěžujícími okolnostmi. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc v potřebném rozsahu k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby jej dovolací soud zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněného neobsahuje odkaz na žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. a že uplatněné námitky nekorespondují s žádným z dovolacích důvodů, neboť dovolatel namítá toliko nesprávné hodnocení důkazů a nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Z ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost dovolatele namítat konkrétní vady napadeného rozhodnutí ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu; jelikož dovolatel žádný konkrétní dovolací důvod neuvedl a ani z textu dovolání nelze zjistit, který dovolací důvod považuje za naplněný, dovolání nesplňuje povinné náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. a na základě § 265h odst. 2 tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./ i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

Na základě výzvy soudu prvního stupně učiněné v souladu s ustanovením § 265h odst. 1 tr. ř. obviněný podáním ze dne 22. 12. 2003 doplnil své dovolání tak, že je podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tedy oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného, jenž byl stručně uveden výše, vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky proti způsobu, jakým byly soudy obou stupňů hodnoceny provedené důkazy. Obviněný neuplatnil jedinou námitku vztahující se k právnímu posouzení skutku, jím vytýkané vady nemají povahu vad hmotně právních.

Pokud jde o námitku obviněného týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu, ani tato námitka není způsobilá obviněným uplatněný dovolací důvod naplnit. Výrok o trestu nelze z důvodu jeho nepřiměřené přísnosti či naopak mírnosti napadat ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je určen k nápravě vad výroku o trestu spočívajících v uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo přípustného druhu trestu mimo stanovenou trestní sazbu.

Přestože tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítal vady, které nejsou způsobilé tento důvod dovolání obsahově naplnit.

S ohledem na shora uvedené nezbylo Nejvyššímu soudu nic jiného, než dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš