7 Tdo 224/2009
Datum rozhodnutí: 10.03.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 224/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 3. 2009 o dovolání obviněného P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2008, sp. zn. 23 To 704/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 31/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 5 T 31/2008, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 tr. zák. (body I/1a, 2 rozsudku) a dále trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák. (bod I/1b rozsudku) a odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 57a tr. zák. k trestu zákazu pobytu v J. k. na pět let a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. V dalším byl obviněný části obžaloby zproštěn.

O odvolání obviněného, podaném proti odsuzující části výroku o vině a proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2008, sp. zn. 23 To 704/2008. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích zrušen ve výroku o vině uvedeném v bodech I/1a, 2 a v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích nedotčen, podle § 187 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle § 57a tr. zák. k trestu zákazu pobytu v J. k. na pět let a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci.

Pokud jde o výrok o vině, bylo podstatou změny to, že Krajský soud v Českých Budějovicích vyloučil jednočinný souběh trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. s trestným činem podle § 188 tr. zák. a posoudil skutek jen podle § 187 odst. 1 tr. zák.

Jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. posoudil Krajský soud v Českých Budějovicích skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích spočíval v tom, že obviněný v době nejméně od 28. 8. 2007 do 20. 9. 2007 v bytě na adrese Č. B., J. O., přechovával zařízení sloužící k výrobě pervitinu (metamfetaminu), jako jsou kanystry, nádoby, odměrky, léky Modafen a Nurofen, a nejméně jedenkrát týdně pervitin vyráběl a předával nejméně třikrát dalším osobám, mezi nimi H. D., a od 20. 9. 2007 do 28. 11. 2007 v bytě na adrese Č. B., CH., přechovával věci a suroviny nutné k výrobě pervitinu (metamfetaminu), jako jsou plastové zkumavky, sklenice, kanystry, digitální váhy, 21 ks balení léku Modafen, 26 ks balení léku Nurofen, aceton, toluen, červený fosfor a kyselinu chlorovodíkovou, zde vyrobený pervitin v nezjištěném množství přenechával dalším osobám, které za tím účelem do bytu přicházely a mezi kterými po více dnů byla J. P., a takto jednal přesto, že pervitin (metamfetamin) je uveden v příloze č. 5 v seznamu II zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a k nakládání s uvedenou látkou neměl zvláštní povolení, které tento zákon předpokládá.

Jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák., ohledně něhož zůstal rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích nedotčen, byl posouzen skutek, který podle zjištění tohoto soudu spočíval v tom, že obviněný v době nejméně od 28. 8. 2007 do 20. 9. 2007 v bytě na adrese Č. B., J. O., přechovával nejméně 5,6 gramů sušených částí konopí setého (marihuany), přičemž v toluenovém extraktu získaném z těchto částí rostlin byly látky cannabinoidní povahy včetně psychomneticky účinné látky konopí delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž tato látka je uvedena v příloze č. 5 seznamu II zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a k nakládání s touto látkou zákon předpokládá zvláštní povolení, které obviněný neměl.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Napadl celý odsuzující výrok o vině a výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že jednání, jímž byl uznán vinným, nemohlo z hlediska množství vyrobené látky naplnit znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že znaky tohoto trestného činu nemohl naplnit přechováváním věcí uvedených ve výroku o vině, zvláště když k výrobě pervitinu byly podle znalkyně potřebné i další komponenty, které ovšem nebyly nalezeny. Mimo rámec dovolacího důvodu obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, projevil nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování, neboť nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů, a označil uložený trest za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že pokud je založeno na námitkách, které odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo vyrobí, jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává psychotropní látku nebo prekursor. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že tyto znaky trestného činu považoval Krajský soud v Českých Budějovicích za naplněné zjištěným skutkem.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že mezi zákonnými znaky uvedeného trestného činu není žádný znak, z něhož by vyplývalo, že podmínkou trestnosti činu je množství vyrobené, jinak opatřené nebo přechovávané drogy. Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. není svými znaky konstruován tak, že by do určitého množství drogy šlo o beztrestné jednání a že by trestnost činu nastupovala teprve po dosažení či překročení nějakého kvantitativního limitu spočívajícího v nějakém minimálním množství, v němž by měl pachatel drogu vyrobit, jinak opatřit nebo přechovávat. Trestným činem tu je jednání, které se týká jakéhokoli množství drogy, což znamená, že zákonným znakům trestného činu odpovídá i jednání týkající se jakkoli malého množství drogy. Námitky obviněného uplatněné v tom směru, že množství uvedené ve výroku o vině nemohlo naplnit znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., se tedy v podstatě zcela míjejí s tím, jak jsou znaky trestného činu v tomto ustanovení vymezeny. Těmito námitkami nemohl být výrok o vině trestným činem podle § 187 odst. 1 tr. zák. v žádném případě zvrácen.

Podnětem k tomu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., rozhodně nemohly být ani námitky, které obviněný zaměřil proti té části výroku, v níž Krajský soud v Českých Budějovicích uvedl předměty použité podle jeho zjištění k výrobě pervitinu. Námitky, jimiž se obviněný snažil zpochybnit to, zda uvedené předměty byly skutečně určeny k výrobě pervitinu a zda byly k tomuto účelu dostatečné nebo byly potřebné i další komponenty, jsou z hlediska otázky viny trestným činem podle § 187 odst. 1 tr. zák. bezpředmětné, neboť zákonným znakem tohoto trestného činu není přítomnost nějakého zařízení. Do skutkové části výroku o vině původně pojal popis zmíněných předmětů Okresní soud v Českých Budějovicích, a to v souvislosti s tím, že skutek posoudil zároveň jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 tr. zák. (správně podle § 188 odst. 1 tr. zák.), jehož znakem je vyrobení, opatření anebo přechovávání předmětu určeného k nedovolené výrobě drog. Jednočinný souběh obou trestných činů je však vyloučen, což Krajský soud v Českých Budějovicích vyjádřil zrušením vadného výroku o vině a novým rozhodnutím, jímž obviněného uznal vinným jen trestným činem podle § 187 odst. 1 tr. zák., přičemž však zachoval popis skutku, tak jak byl obsažen v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Obviněný v dovolání uvedl že oba soudy nesprávně posoudily vinu ... pod bodem 1 i 2 rozsudku. Takto označené body výroku o vině jsou obsaženy jen v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích nemá výrok o vině rozčleněný do bodů s číselným označením). Z toho lze usuzovat, že obviněný napadl také výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák., který je obsahem bodu I/2 rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích. V tomto bodě byl obviněný uznán vinným jednáním spočívajícím v přechovávání marihuany. V dovolání však nejsou uvedeny žádné konkrétní námitky, které by se svým obsahem tohoto výroku jakkoli týkaly. Nejvyšší soud se proto tímto výrokem dále nezabýval.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že v souladu s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy obou stupňů, a že nijak nepřihlížel k námitkám, které obviněný zaměřil proti skutkovým zjištěním soudů. Jestliže dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, logicky z toho vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž dovolatel usiluje o jiné hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i o změnu ve skutkových zjištěních soudů a o jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolacím důvodem nejsou námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejich podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, která v napadeném rozsudku akceptoval také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahovou vazbu na provedené důkazy, soudy své hodnotící úvahy jasně, přehledně a logicky vysvětlily, aniž při tom vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlas obviněného s tímto hodnocením a se skutkovými závěry soudů není dovolacím důvodem.

Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky týkající se přiměřenosti trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát proto, že je vadný výrok o vině, je možné výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Jestliže byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, nelze ani s použitím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat, že uložený trest je nepřiměřený (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec