7 Tdo 220/2009
Datum rozhodnutí: 15.04.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 220/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. dubna 2009 o dovolání obviněného F. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 To 189/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 116/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 52 T 116/2005, byl obviněný F. Š. spolu se spoluobviněným Z. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení se spoluobviněným Z. V. společně a nerozdílně uhradili poškozené S. P., škodu ve výši 1.649.000,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená S. P., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 To 189/2008, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obou obviněných ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. nově odsoudil obviněného F. Š. podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 tr. zák. a 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 To 189/2008, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný namítl, že na základě provedeného dokazování nelze dovodit naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce. Poukázal přitom na rozporná tvrzení obviněných a poškozeného ohledně předmětu zprostředkování, jakož i na skutečnost, že vyinkasované finanční prostředky byly poškozenému vráceny po neúspěšném zprostředkování bytu. Dodal, že z písemného stvrzení faktu, že se jednalo o pouhý převod nájmu bytu, je patrno, že nešlo o falešný příslib prodeje bytu, a tedy ani o úmysl obviněného podvodně vylákat od poškozeného částku 1.649.000,- Kč. Obviněný rovněž argumentoval tím, že se spoluobviněným Z. V. vyvíjeli snahu zprostředkovat poškozenému byt, což podle něj svědčí o záměru dostát svému slibu a nikoli o úmyslu obohatit se na úkor poškozeného.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 To 189/2008, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 52 T 116/2005, a aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby sám rozhodl ve věci rozsudkem.

Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání, že průběh skutkového děje poskytuje dostatečný podklad pro závěr, že spoluobvinění společným jednáním uvedli poškozeného v omyl, který v jeho důsledku provedl majetkovou dispozici, a předal oběma obviněným minimálně částku 1.649.000,- Kč. O zmíněnou částku se spoluobvinění na úkor poškozeného obohatili. Podle nejvyšší státní zástupkyně jednali oba obvinění cíleně a s plným vědomím všech rozhodných skutečností, tedy v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák., a je zjevné, že došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Dodala, že obviněný F. Š. svým jednáním naplnil znaky podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák. (tzn. znak způsobení značné škody) běžným způsobem a za absence jakýchkoli skutečností, jež by měly snižovat společenskou nebezpečnost tohoto jednání natolik, aby materiální stránka činu nedosahovala úrovně běžných případů formálně naplňujících znaky uvedeného trestného činu. Soudy obou stupňů ve věci postupovaly správně a v souladu se zákonem, pokud jednání obviněného F. Š. posoudily jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a proto nelze v žádné části považovat za důvodnou dovolací argumentaci obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Nejvyšší soud k uplatněným námitkám obviněného uvádí, že jde o právní námitky relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se trestného činu podvodu dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Obviněný namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, a to uvedení v omyl. Omyl je jednání, jímž pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž takové jednání může být provedeno konáním, opomenutím nebo také konkludentně. V posuzovaném případě podle obviněného nešlo o falešný příslib prodeje bytu, nýbrž o zprostředkování nájmu bytu, což údajně dokazuje dohoda o převodu nájemní smlouvy ze dne 25. 7. 2000, sjednaná mezi oběma obviněnými a poškozeným, jakož i konkrétní kroky obviněných vedoucí ke zprostředkování bytu pro poškozeného.

V rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se právním posouzením skutku tak, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, přičemž z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu vyplývá, že obviněný postupně nabídl poškozenému několik bytů přesto, že ani v jednom případě nebyl on ani jeho spoluobviněný vlastníkem těchto bytů a ani nebyli oprávněni k převodu nájemního práva k těmto bytům. Z těchto okolností vyplývá, že obvinění uvedli poškozeného v omyl, neboť jednali zcela v rozporu s jeho představou o podmínkách zprostředkování bytu, a tedy i v rozporu s obsahem dohody o převodu nájemní smlouvy. Obviněný v dovolání poukázal na rozpornost tvrzení obou obviněných a poškozeného a na skutečnost, že vyinkasované finanční prostředky byly po neúspěšném zprostředkování v plné výši vráceny. Těmito námitkami napadl hodnocení důkazů učiněná soudy nižších stupňů a z nich vyvozená skutková zjištění, a nabídl odlišné a pro něj příznivější hodnocení důkazů. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami proti způsobu hodnocení důkazů či rozsahu provedeného dokazování. Z těchto důvodů považuje Nejvyšší soud námitku obviněného týkající se objektivní stránky trestného činu za neopodstatněnou.

Neopodstatněná je též námitka obviněného, že nebyla naplněna ani subjektivní stránka trestného činu, a to podvodný úmysl. Obviněný je toho názoru, že z provedeného dokazování nevyplývá naplnění zmíněného znaku trestného činu, neboť celá řada okolností údajně svědčí o jeho snaze dostát svému slibu zprostředkovat byt pro poškozeného, a nikoli o úmyslu obohatit se na jeho úkor. Poukázal zejména na svědecké výpovědi E. H. a M. S. Nejvyšší soud shledal, že i v tomto případě obviněný svými argumenty napadá skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů. Povinností Nejvyššího soudu České republiky je zabývat se v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Obviněný svou námitku opřel o argumenty skutkové, jimiž napadl soudy učiněná skutková zjištění. Z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu vyplývá, že oba obvinění jednali v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný z části uplatnil námitky skutkové, jimiž se dovolací soud vzhledem k zákonnému vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl zabývat, a dále právní námitky, které lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, které však shledal neopodstatněnými.



Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného F. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. dubna 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek