7 Tdo 207/2011
Datum rozhodnutí: 24.03.2011
Dotčené předpisy: § 224 odst. 1, 2 tr. zák.



7 Tdo 207/2011-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. března 2011 o dovolání obviněného Ing. M. Z. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 5 To 340/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 11/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. Z. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2010, sp. zn. 5 T 11/2010, byl obviněný Ing. M. Z. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třicetišesti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třicetišesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 246.613,- Kč a poškozenému M. D. ve výši 235.850,- Kč.

Obviněný napadl tento rozsudek odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 5 To 340/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Ing. M. Z. uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zák. a § 82 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Benešova 10, Brno, škodu ve výši 246.613,- Kč a poškozenému M. D. škodu ve výši 235.850,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že obviněný Ing. M. Z. (dále jen: obviněný ) dne 8. 10. 2006 v 11:05 hodin v B. jako řidič vlastního osobního automobilu Peugeot 406, při jízdě po ulici H. ve směru od ulice J. v prostoru u obchodního domu Hornbach, nejprve zastavil a stál v místě zastávky autobusu, poté bez předchozího znamení o změně směru jízdy najel ze středního jízdního pruhu do levého pruhu, aniž se předtím řádně přesvědčil, zda tak může bezpečně učinit, přehlédl, že v tomto jízdním pruhu již přijíždí motocykl Honda NX 650, jehož řidič M. D., ve snaze uhýbat vozidlu obviněného havaroval najetím na travnatý dělící pruh, narazil do sloupu veřejného osvětlení, přičemž utrpěl zlomeninu šestého krčního obratle s poraněním míchy, zlomeninu pravé pažní kosti a odřeniny levého kolena a bérce s následným ochrnutím, přičemž obviněný svým jednáním porušil důležité povinnosti řidiče uvedené v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v ustanoveních § 5 odst. 1 písm. b) a v § 12 odst. 5 věta první citovaného zákona.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 5 To 340/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že soudy nižších stupňů neprovedly všechny potřebné důkazy, a to především jím navrhovaný důkaz rekonstrukcí dopravní nehody na místě činu, jakož i důkaz počítačovou simulací. Tím mu bylo odepřeno právo na obhajobu a na spravedlivý proces. Obviněný je přesvědčen, že v řízení nebyl předložen jediný usvědčující důkaz, který by dokazoval jeho vinu. Z provedených důkazů byly podle něj vyvozeny nesprávné závěry a namítl, že nebyly dostatečně zohledněny závěry znaleckého posudku znalce Ing. Petra Hajtmara, CSc., znalce z oboru doprava silniční nehody. Podle obviněného soudy nižších stupňů hodnotily důkazy účelově pouze se záměrem prokázat jeho vinu. Obviněný namítl, že poškozený sám porušil důležitou povinnost, kterou mu ukládá zákon, a toto jeho porušení je svým charakterem závažnější než to, které je mu kladeno za vinu. Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004. Obviněný je totiž přesvědčen, že nemohl včas zpozorovat motocykl poškozeného, který se pohyboval nepřiměřeně vysokou rychlostí. Obviněný odkázal i na závěry znaleckého posudku znalce Ing. Elemíra Bajnaie, z něhož vyplývá, že poškozený mohl zabránit střetu správným vyhodnocením vzniklé situace.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 5 To 340/2010, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat a dodal, že souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný v dovolání namítl nesprávně zjištěný skutkový stav věci, který podle něj neodpovídá provedenému dokazování s tím, že poškozený sám porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem. Obviněný je přesvědčen, že poškozený mohl zabránit střetu správným vyhodnocením vzniklé situace. Dále namítl, že dokazování je neúplné, neboť nebyla provedena rekonstrukce dopravní nehody a počítačová simulace, a že hodnocení důkazů je zcela nesprávné a účelové. Tím však obviněný napadl skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že soudy nižších stupňů se dostatečně vypořádaly s námitkami obviněného, které se týkají otázky použití znamení o změně směru jízdy, rychlosti motocyklu poškozeného, apod. Podstatné je, že tato zjištění jsou součástí skutkových závěrů o průběhu nehodového děje, proto je nelze s úspěchem namítat v řízení o dovolání. Závěr o porušení důležité povinnosti je současně podkladem pro přísnější kvalifikaci skutku, soudy nižších stupňů proto zcela správně kvalifikovaly skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. března 2011

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek