7 Tdo 205/2013
Datum rozhodnutí: 13.03.2013
Dotčené předpisy: § 248 odst. 1 tr. zák., § 248 odst. 2 tr. zák.



7 Tdo 205/2013-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. března 2013 v Brně dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 4 To 206/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 3 T 74/2010, uznal obviněného P. K. (dále jen obviněný ) vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 24. 11. 1969 v P., K. ulici na základě uzavřené písemné dohody s poškozenou J. Š., převzal do užívání osobní motorové vozidlo Opel Astra Karavan, v hodnotě 52.000,- Kč, přičemž na základě této dohody se obviněný zavázal hradit poškozené mimo provozní náklady vozidla také splátky úvěru ve výši 3.164,- Kč měsíčně s tím, že do 31. 1. 2010 měl převést i uvedenou úvěrovou smlouvu na svoji osobu, avšak toto obviněný neučinil a v rozporu s dohodou dne 1. 12. 2009 na základě zfalšované plné moci převedl uvedený automobil na svoji osobu a následně dne 12. 12. 2009 nabídl svěřený osobní automobil prostřednictvím autobazaru Auto-Car99 k prodeji a dne 29. 12. 2009 jej prodal za částku 70.000,- Kč v hotovosti, přičemž peníze si ponechal pro vlastní potřebu a tímto jednáním způsobil poškozené J. Š. škodu ve výši 52.000,- Kč. Dne 9. 12. 2009 na benzínové čerpací stanici Shell v L. v ulici P., kde převzal vozidlo zn. Škoda Fabia, od majitele M. B., uzavřel písemnou dohodu o užívání vozidla na dobu určitou do konce února 2010 s tím, že v měsíci březnu 2010 dojde k převodu uvedeného vozidla na jeho osobu, přičemž obviněný následně dne 16. 12. 2009 vystavil duplikát technického průkazu k převodu uvedeného vozidla na jeho osobu a bez vědomí poškozeného M. B. dne 29. 1. 2010 vozidlo prodal J. V. za částku 75.000,- Kč, čímž způsobil poškozenému M. B. škodu ve stejné výši . Podle § 248 odst. 2 tr. zák. a § 37a tr. zák. odsoudil obviněného ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené J. Š. na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou J. Š. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 4 To 206/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že soud prvního stupně zamítl jeho návrhy na provedení několika důkazů, aniž by byly splněny podmínky pro takový postup soudu. Uvedl, že nespáchal pokračující trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Poukázal na vlastní verzi průběhu skutkového děje a navrhl několik důkazů k prokázání jeho neviny. Uvedl, že pokud by soud tyto důkazy provedl, nemohl by označit za nevěrohodnou výpověď svědka D. V. Namítl, že pokud soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem ohledně kupní smlouvy a s ní související plnou mocí, postupoval v rozporu s ustálenou soudní praxí.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 4 To 206/2011, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatil pouze námitky skutkové a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2013

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek