7 Tdo 205/2009
Datum rozhodnutí: 10.03.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 205/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 3. 2009 o dovolání, které podala obviněná M. T., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 6 To 84/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 2/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 49 T 2/2008, byli obvinění V. R. a M. T. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. uznáni vinnými trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody obviněný V. R. na sedm let a šest měsíců a obviněná M. T. na pět let a šest měsíců, oba se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř.

Jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě spočíval v podstatě v tom, že obvinění dne 9. 9. 2007 v O.-M., po předchozí domluvě a v úmyslu zmocnit se peněz i za cenu použití násilí společně vnikli do domu poškozeného J. K., strýce obviněného V. R., a to bez jeho souhlasu, obviněný V. R. na poškozeného zaútočil tak, že ho opakovaně udeřil pěstí do hlavy, obličeje a trupu, po pádu poškozeného na zem ho opakovaně silou velké intenzity kopal do horní části hrudníku a několikrát ho udeřil kovovým pohrabáčem do hlavy, končetin a trupu, to vše s požadavkem na vydání peněz, zatímco obviněná M. T. obviněného V. R. slovně podporovala v útoku, ke zdůraznění jeho intenzity přinesla obviněnému V. R. nůž, se kterým obviněný V. R. poškozenému vyhrožoval zabitím, a opakovaně vyžadovala po poškozeném peníze, tím obvinění dosáhli toho, že jim poškozený vydal částku 600,- Kč, načež mu obviněný V. R. nařídil sejít do sklepa, kam mu obviněná M. T. otevřela dveře, zde obviněný V. R. poškozeného znovu fyzicky napadl, oba obvinění poškozenému zakázali o celé události někomu něco říci a poté dům opustili. Podle dalších zjištění Krajského soudu v Ostravě poškozený v důsledku jednání obviněných utrpěl mnohočetná středně těžká poranění, zejména otřes mozku I. stupně, sériové zlomeniny 8. 10. žebra, pohmožděniny a tržně zhmožděné rány v obličeji, ve vlasaté části hlavy, na končetinách a na celém trupu, v době od 10. 9. do 14. 9. 2007 byl hospitalizován a následně léčen ambulantně, přičemž vzhledem k intenzitě, mechanismu útoku a lokalit těla, proti kterým obvinění vedli útok na poškozeného, jen shodou šťastných náhod nedošlo ke vzniku ještě závažnějších, a to těžkých poranění.

Odvolání obou obviněných, podaná proti všem výrokům, byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 6 To 84/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněná M. T. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadla v rozsahu odpovídajícím tomu, že v rozsudku Krajského soudu v Ostravě byl ponechán beze změny výrok o vině pokusem trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že ze skutkového stavu popsaného ve výroku o vině nevyplývají vůči ní skutečnosti, které by odpovídaly znakům pokusu trestného činu loupeže. Zvláště zdůraznila to, že poškozeného fyzicky ani verbálně nenapadla, že byla v silně podnapilém stavu a že v bytě poškozeného se ocitla z popudu obviněného V. R., aniž tušila, co se tam odehraje. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Pokusem trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. byla obviněná uznána vinnou jako spolupachatelka podle § 9 odst. 2 tr. zák. Podstatou spolupachatelství je společné jednání dvou nebo více osob, přičemž každá z těchto osob odpovídá, jako by trestný čin spáchala sama. Každý ze spolupachatelů tedy odpovídá za celý rozsah trestného činu, a nikoli jen za své vlastní dílčí jednání. Podmínkou spolupachatelství není, aby každý ze spolupachatelů naplnil všechny znaky trestného činu. Postačí, že znaky trestného činu jsou naplněny teprve souhrnem dílčích jednání jednotlivých spolupachatelů.

Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je evidentní, že ve skutkových zjištěních Krajského soudu v Ostravě, tak jak jsou vyjádřena ve skutkové části výroku o vině a blíže pak rozvedena v odůvodnění rozsudku, je odpovídající podklad pro závěr, že obviněná byla spolupachatelkou pokusu trestného činu loupeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Tento závěr je plně slučitelný s namítanou okolností, že obviněná sama osobně poškozeného fyzicky ani verbálně nenapadla, např. v tom smyslu, že by ho udeřila, že by mu vyhrožovala násilím apod. Podstatné je, že skutková zjištění Krajského soudu v Ostravě zahrnují široký okruh okolností, z nichž jasně vyplývá, že přepadení poškozeného v jeho domě bylo společnou akcí obou obviněných. Obviněný V. R. na poškozeného fyzicky zaútočil prakticky ihned po příchodu do jeho domu. Obviněná M. T. ho v útoku zcela otevřeně podporovala, přičemž její podpora směřovala ke zvýraznění razance útoku. Svědčí o tom jednak slovní výroky jako např. Dej mu ještě! , jednak to, že obviněnému V. R. podala nůž. Po celou dobu útoku obviněná na poškozeném požadovala vydání peněz. Obviněná posléze na takto získaných penězích také participovala. Ostatně pokud poškozený ze strachu z dalšího napadání peníze vydal, chápal vydání peněz tak, že je dává oběma obviněným. Obviněná se podílela i na závěrečné fázi přepadení, tj. na umístění poškozeného do sklepa, kam otevřela dveře a kde na poškozeného slovně působila v tom smyslu, že o události nesmí nikomu nic říci. Celkově lze konstatovat, že obviněná rozhodně nebyla osobou, která by se náhodně či mimovolně ocitla na místě, kde obviněný V. R. přepadl poškozeného, nýbrž osobou, která se do přepadení poškozeného aktivně a cílevědomě zapojila a jednala v dohodě s obviněným V. R., byť se jednalo jen o konkludentní (nevýslovnou) dohodu. Nic na tom nemění opilost obviněné v době činu, neboť i při tomto stavu bylo jednání obviněné naprosto konsolidované v tom smyslu, že bylo adekvátní vytčenému cíli získat peníze a že bylo koordinované s jednáním obviněného V. R. Obviněná evidentně naplnila znaky spolupachatelství i po subjektivní stránce, tj. úmyslem zahrnujícím společné jednání s obviněným V. R. Obviněná se v jeho společnosti zdržovala po určitou delší dobu před činem. Není tedy nic nelogického na závěru, že věděla, co je cílem vniknutí do domu poškozeného, zvláště když obviněný V. R. fyzický útok proti poškozenému zahájil bezprostředně po vniknutí do jeho domu a obviněná M. T. ho v něm slovně podporovala, podněcovala jeho zesílení, dodala k tomu nůž, požadovala na poškozeném peníze a po dosažení účelu útoku, tj. po vydání peněz poškozeným, zároveň s obviněným V. R. z místa činu odešla. Okolnosti a průběh přepadení poškozeného nevykazují nic, čím by se obviněná M. T. od činu jakkoli distancovala. Lze jen dodat, že úmysl obviněné evidentně zahrnoval i hrozící těžkou újmu na zdraví poškozeného ve smyslu § 234 odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť věděla, jakým způsobem, jakými prostředky, v jakém rozsahu a do kterých míst těla poškozeného obviněný V. R. vede útok a v podstatě podněcovala obviněného k tomu, aby razanci útoku ještě vystupňoval. Pokud za tohoto stavu poškozenému bezprostředně a reálně hrozila těžká újma na zdraví, bylo to i z hlediska obviněné snadno předvídatelné.

Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby z podnětu dovolání obviněné cokoli na napadeném usnesení měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec