7 Tdo 20/2014
Datum rozhodnutí: 29.01.2014
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoník, § 228 odst. 1 tr. zákoník, § 178 odst. 1 tr. zákoník, § 178 odst. 2 tr. zákoník, § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 20/2014-79

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. ledna 2014 v Brně dovolání obviněného P. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 14 To 38/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 145/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 13 T 145/2011, uznal obviněného P. R. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným pod body 45) 47) rozsudku přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spáchanými ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále pod bodem 47) rozsudku přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem 60) rozsudku přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 61) rozsudku přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a to věcí vyjmenovaných ve výroku o trestu tohoto rozsudku.

Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 14 To 38/2013, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněných M. B. , Z. D. , M. Š. , L. M. , R. P. a státního zástupce napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl ohledně těchto obviněných. Podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného P. R. podané proti výroku o vině pod body 45) 47), 60) a 61) a proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se nedopustil trestného jednání, které je mu kladeno za vinu. Poukázal na to, že věrohodnost výpovědi spoluobviněného M. B. je vyvrácena výpověďmi dalších spoluobviněných. Uvedl, že pokud jde o trestnou činnost týkající se přečinu krádeže a pokusu přečinu krádeže, nebyly na místě činu zajištěny žádné důkazy, které by jeho účast na krádežích prokazovaly a ani u něj nebyly nalezeny žádné věci pocházející z uvedené trestné činnosti. Dále poukázal na to, že ohledně trestné činnosti týkající se přečinů krádeže, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci nebyly zajištěny žádné důkazy, které by prokazovaly spáchání těchto přečinů. Namítl, že trestná činnost týkající se přečinu nedovoleného ozbrojování souvisí se spoluobviněným M. B. Uvedl, že spoluobvinění R. P. , L. M. a Z. D. vypověděli, že semtex byl spoluobviněného M. B. a poukázal na to, že on semtex pouze uschoval pro tohoto obviněného.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 14 To 38/2013, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).

Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. R. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2014



Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek