7 Tdo 199/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 199/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. února 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. T. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 9 To 360/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 76/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 1 T 76/2005, byl obviněný D. T. uznán vinným trestným činem /ad 3a), b)/ nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 226 písm. a) tr. ř. byl zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. Zt 269/2003. Tímto rozsudkem byli odsouzeni i obvinění J. H. , P. S. a V. T.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že ad 3a) dne 10. 8. 2003 ve 20:45 hodin nabízel prostřednictvím mobilního telefonu č. 605 972 616 V. K., , 4 sáčky marihuany, ad 3b) dne 25. 8. 2003 v Rakovníku, prodal J. N. , pervitin za částku 1.000,- Kč, dne 26. 8. 2003 za částku 200,- Kč, dne 3. 9. 2003 za částku 1.000,- Kč a dne 10. 9. 2003 za částku 1.000,- Kč.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti všem výrokům odsuzující části rozsudku. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 9 To 360/2006, odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný D. T. prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném posouzení a uvádí, že trestné činy, které jsou mu kladeny za vinu, nespáchal. Nesprávnost posouzení spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud vyhodnotil telefonní rozhovor mezi ním a V. K., aniž bylo údajně prokázáno, že se jedná o jeho osobu, dále vyhodnotil, že nabízel V. K. 4 sáčky marihuany, aniž se potvrdilo, že se jedná o marihuanu a aniž bylo skutečně prokázáno, že měl marihuanu v držení a že ji skutečně V. K. nabízel. Pokud jde o svědeckou výpověď J. N. , na základě které byl uznán vinným, obviněný namítá, že soudy obou stupňů neověřily věrohodnost tohoto svědka, uživatele drog, vypracováním znaleckého posudku. Soudy údajně neověřily zda osoba telefonující je obviněný, když on sám to popírá.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 9 To 360/2006, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění a zákonných znaků souzených trestných činů. Obviněný podle něj polemizuje s hodnocením důkazů soudy a prosazuje naprosto zásadní změnu skutkového základu soudních rozhodnutí. Jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Státní zástupce konstatuje, že dovolání obviněného má spíše charakter druhého odvolání nežli dovolání jako výjimečného a značně formalizovaného opravného prostředku. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Obviněný svými námitkami, že se uvedených trestných činů nedopustil, že soudy neprokázaly, že V. K. volal on, že se nepotvrdilo, že šlo o marihuanu a že ji V. K. skutečně nabízel a rovněž výhradami ohledně věrohodnosti svědka J. N. pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné hmotně právní námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zjevně zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.

Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. T. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš