7 Tdo 196/2016
Datum rozhodnutí: 16.02.2016
Dotčené předpisy: § 21 odst. 1 tr. zákoník, § 145 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 196/2016-23
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2016 o dovolání obviněného M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 8 To 326/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 106/2014 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný M. B. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. 8 To 326/2015, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 10 T 106/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Námitky směřující proti tomu, že napadeným usnesením zůstal nedotčen odsuzující výrok o vině a další výroky, vyvozoval ze svého nesouhlasu s tím, jak soudy zjistily skutkový stav a jak hodnotily důkazy. V tomto ohledu vytkl, že skutek se nestal tak, jak to zjistily soudy. Kromě toho namítl, že mu byl nesprávně uložen trest. Z obsahu dovolání lze usuzovat, že uložený trest označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a že neplní funkci nějakého dalšího odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů a k přiměřenosti trestu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je nutno zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný byl odsouzen pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 13. 11. 2013 kolem 06,15 hodin v B.-B., F. .., v pokoji, který užíval poškozený J. R., po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného úderem pěstí mezi oči, po pádu poškozeného dalšími nejméně třemi silnými údery do hlavy v oblasti očí, smýkal ho po zemi a nejméně dvakrát ho kopl do žeber a nejméně dvakrát ho kopl do hlavy v oblasti očí, přičemž poškozenému způsobil zranění specifikovaná ve výroku o vině, která sice nedosahovala závažnosti těžké újmy na zdraví, ale vzhledem ke způsobu a intenzitě útoku mohla vzniknout daleko závažnější zranění odpovídající těžké újmě na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. d), e) tr. zákoníku, jelikož u poškozeného mohlo dojít k trvalému poškození zraku či k poranění lebky a mozku.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění byla nesprávně podřazena pod zákonné znaky pokusu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný zaměřil své námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Z obsahu a smyslu námitek je patrno, že navazují na obhajobu obviněného, který popřel fyzické napadení poškozeného. Tato obhajoba byla založena na tvrzení, že poškozený utrpěl zranění jinde a jindy a že obviněný s tím neměl nic společného. Takto uplatněné námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení především v podaném vysvětlení poškozeného, které učinil podle § 158 odst. 3 tr. ř. a které bylo zachyceno v úředním záznamu policejního orgánu přečteném v hlavním líčení za souhlasu státního zástupce a obviněného (po poradě s obhájcem) podle § 211 odst. 6 tr. ř. místo svědeckého výslechu poškozeného. V tomto vyjádření poškozený jednoznačně popsal okolnosti a způsob napadení, jemuž byl vystaven ze strany obviněného. Svědkyně A. F., která obývá sousední byt, popsala, že její pozornost v kritickou dobu upoutaly neobvyklé zvuky z vedlejšího bytu a následně pak zvuky z chodby, takže vyhlédla z bytu a spatřila schouleného poškozeného. Svědek M. P., policista, uvedl, že policejní hlídka byla na místě kontaktována poškozeným, který měl zjevná a čerstvá zranění v obličeji. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství potvrdil, že zranění poškozeného korespondovala se způsobem napadení, jak ho popsal poškozený. Za tohoto stavu není nic nelogického či nepřijatelného na zjištění, že poškozeného napadl a zranil obviněný. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný se snažil zvrátit skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, tím, že k dovolání připojil čestné prohlášení poškozeného ze dne 21. 10. 2015. V tomto čestném prohlášení poškozený označil své vysvětlení před policejním orgánem za záměrně lživé a motivované tím, že obviněný ho nechtěl pustit do bytu. Poškozený v čestném prohlášení uvedl, že zranění utrpěl v průběhu noci při incidentu s kolemjdoucím v centru B.

Z toho, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., mimo jiné vyplývá, že změny skutkových zjištění soudů nelze v dovolacím řízení dosáhnout ani uváděním nových skutečností či důkazů. Ke korekci pravomocných rozhodnutí, jejichž vady vyplývají z toho, že se objevily nové skutečnosti nebo důkazy, které soudu v původním řízení nebyly známy, je určena obnova řízení jako mimořádný opravný prostředek podle devatenácté hlavy trestního řádu (§ 277 až § 289 tr. ř.).

Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou námitky týkající se přiměřenosti trestu. Nejde-li o případ, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že byl zrušen výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Obviněný byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři roky se zařazením do věznice s ostrahou. Byl mu tedy uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 145 odst. 1 tr. zákoníku v rozpětí od tří let do deseti let.

Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat nepřiměřenost uloženého trestu (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení takovému rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. konstruován tak, že je vázán na některý další dovolací důvod, v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2016

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu