7 Tdo 195/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 195/2007-I

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2007 o dovolání obviněného L. L. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 To 248/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 70/2006 t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í

- usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 To 248/2006, pokud jím byl v rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 2 T 70/2006, ponechán nedotčen výrok o vině pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., výrok o trestu a výrok o náhradě škody,

- rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 2 T 70/2006, ve výroku o vině pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Opavě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 2 T 70/2006, byl obviněný L. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., a odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle § 55 odst. 1 tr. zák. k trestu propadnutí věci. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému T. V. částku 12.990,- Kč.

Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 4 To 248/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu zahrnujícím rozhodnutí o vině pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. spáchaným za podmínek zvlášť nebezpečné recidivy podle § 41 odst. 1 tr. zák., rozhodnutí o trestu a rozhodnutí o náhradě škody. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. V rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., protože hloubka a rozsah zranění poškozeného neodpovídají tomu, že by šlo o útok vedený úmyslem způsobit vážné zranění. Další námitka spadající pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. se týkala zvlášť nebezpečné recidivy. V tomto ohledu obviněný vytkl, že neměl být uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista již proto, že nebyl uznán vinným dokonaným trestným činem, nýbrž jen pokusem trestného činu. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. obviněný spojoval s tím, že trest mu byl uložen s použitím ustanovení § 42 odst. 1 tr. zák., ačkoli podle něho nešlo o zvlášť nebezpečnou recidivu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Opavě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Jako pokus trestného činu ublížení na zradví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. posoudily soudy skutek, který podle jejich zjištění spočíval v tom, že obviněný L. L. dne 3. 3. 2006 v Opavě při útěku z kanceláře správce budovy polikliniky, kde se krátce předtím dopustil drobné krádeže, bodl nožem do břicha a pořezal na ruce T. V., poté se pokusil utéci ven z budovy, a když se jej ve vstupní hale snažil zadržet J. F., jednou ho bodl nožem do přední strany pravého hrudníku. Podle zjištění soudů utrpěli poškozený T. V. bodnou ránu na levé straně břicha ve výši pupku dosahující velikosti 1,5 cm a hloubky 2,5 cm a řeznou ránu velikosti 1,5 cm na základním článku prostředníku pravé ruky s dobou léčení nejméně čtyři týdny a poškozený J. F. izolované bodné poranění levé strany hrudníku s tím, že bodná rána bylo o velikosti 2 cm a hloubce 3 cm s dobou léčení nejméně dva týdny, přičemž jen náhodně nedošlo s ohledem na charakter nástroje užitého k útoku a lokalizaci vzniklých poranění u obou poškozených k závažnějšímu zranění.

Citovaná část výroku o vině je rozporná v tom, že na jedné straně uvádí, že obviněný bodl poškozeného J. F. do přední strany pravého hrudníku , avšak na druhé straně uvádí, že poškozený utrpěl bodné poranění levé strany hrudníku .

Soudy považovaly obviněného za zvlášť nebezpečného recidivistu podle § 41 odst. 1 tr. zák. proto, že se činu dopustil poté, co byl ve věci Okresního soudu v Přerově sp. zn. 5 T 194/2000 odsouzen mimo jiné pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest a půl roku, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 2. 9. 2005 při současném stanovení zkušební doby v trvání pěti let.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Pokus trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák. spočívá v jednání pro společnost nebezpečném, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Z toho vyplývá, že po subjektivní stránce je právní posouzení skutku jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. podmíněno zjištěním, že pachatel jednal v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví.

V posuzovaném případě soudy nezjistily takové skutkové okolnosti, z nichž by přesvědčivě vyplýval úmysl obviněného způsobit poškozeným, resp. některému z nich, těžkou újmu na zdraví. Podle § 89 odst. 7 tr. zák. se těžkou újmou na zdraví rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění a za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví jen taková porucha zdraví nebo takové onemocnění, které jsou uvedeny v § 89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák. Zranění, které obviněný poškozeným způsobil, nebyla ani v jednom případě těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 tr. zák. a soudy ve svých rozhodnutích nevysvětlily, k jaké konkrétní formě těžké újmy na zdraví podle § 89 odst. 7 písm. a) až ch) tr. zák. mělo jednání obviněného podle nich směřovat. K závěru, že by úmysl obviněného směřoval ke způsobení těžké újmy na zdraví, chybí ve skutkových zjištěních soudů podklad.

Popírá-li pachatel úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví, lze na takový úmysl usuzovat zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení, z toho, proti které části těla poškozeného směřoval, z pohnutky činu apod.

V dané věci obviněný použil k útoku proti oběma poškozeným podle zjištění soudů nože, jehož vzhled, tvar a rozměry jsou zachyceny na fotodokumentaci založené ve spise. Jde o nůž, který je celkově 14,5 cm dlouhý, z toho však na délku ostří připadá jen 5,5 cm. Jedná se o plochý nůž, jehož ostrá část dosahuje šířky maximálně 1,5 cm. Pokud jde o délku ostří, lze nůž charakterizovat jako kratší a při použití silou běžné či průměrné intenzity jako způsobilý přivodit spíše jen povrchová zranění, resp. zranění nepronikající hlouběji do těla, zvláště když útok směřuje proti břichu nebo hrudníku poškozeného. Zranění, která obviněný způsobil, jsou zcela adekvátním následkem odpovídajícím charakteru nože použitého k útoku proti oběma poškozeným. Tato zranění jsou na úrovni ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Způsobilost zjištěného nože přivodit zranění na úrovni těžké újmy na zdraví sice není možné apriorně vyloučit, avšak nůž by zjevně musel být použit jinak, např. k mimořádně razantnímu útoku nebo k útoku proti místu, kde jsou životně důležité orgány uloženy bezprostředně pod povrhem těla, např. proti krku, kde vede tepna. Obviněný vedl útok proti poškozeným tak, že jednoho zasáhl do břicha, přičemž délka bodného kanálu byla 2,5 cm, a druhého zasáhl do hrudníku, přičemž délka bodného kanálu byla 3 cm, a u žádného z poškozených nedošlo k průniku rány do tělní dutiny, tj. do dutiny břišní nebo do dutiny hrudní. To nasvědčuje šikmému směru vedení bodných ran, které tedy nebyly proti tělu poškozených vedeny v přímém směru (v takovém případě by se dalo očekávat jejich proniknutí do tělních dutin). Porovná-li se hloubka ran s délkou ostří nože, je zřejmé, že do těla poškozených proniklo ostří nože zhruba do jedné poloviny délky. To svědčí o tom, že intenzita, s níž byly rány zasazeny, nebyla nijak mimořádná a že rány nebyly vedeny s nějakou extrémní silou. Za tohoto stavu nevyznívá přesvědčivě ta část výroku o vině, v níž Okresní soud v Opavě uvedl, že jen náhodně nedošlo s ohledem na charakter nástroje užitého k útoku a lokalizaci vzniklých poranění u obou poškozených k závažnějšímu poranění . Naopak se zřetelem k charakteru nože použitého k útoku a se zřetelem k poraněným místům na těle poškozených lze soudit, že závažnější poranění reálně nehrozilo a že vzniklá poranění svou povahou, rozsahem i závažností korespondovala s charakterem použitého nože, se způsobem jeho použití a s intenzitou síly, s níž byly rány zasazeny. Z konkrétních okolností útoku proti poškozeným tedy nevyplývá nic, co by svědčilo o úmyslu obviněného způsobit jim, resp. některému z nich, těžkou újmu na zdraví. O takovém úmyslu by bylo možné uvažovat typicky za situace, kdy by z okolností útoku, charakterizovaných zejména značnou nebezpečností použité zbraně, velmi razantním způsobem jejího použití, vynaložením síly vysoké intenzity při zasazování ran a přímým ohrožením důležitých orgánů, vyplývalo, že zranění na úrovni těžké újmy na zdraví je obvyklým a tedy i předvídatelným následkem útoku daného typu, neboť pak by byla opodstatněná i úvaha, že pokud k závažnějšímu poranění na úrovni těžké újmy na zdraví nedošlo, byl nedostatek takového následku jen náhodný. V této věci ovšem o popsanou situaci evidentně nešlo, neboť skutečně vzniklý následek korespondoval s povahou, intenzitou a způsobem provedení útoku. Pro posuzovaný útok charakterizovaný konkrétně zjištěnými okolnostmi je následek ve formě těžké újmy na zdraví spíše netypický, proto je také méně reálný a není tedy ani předvídatelný v míře, které by odpovídalo úmyslné zavinění obviněného. Bez významu není ani motiv činu, jímž byla snaha obviněného uniknout z místa, kde byl přistižen při drobné krádeži šroubováku. Z toho je zřejmé, že nešlo o nějaké osobní nepřátelství k poškozeným, kterými se staly z hlediska obviněného náhodné osoby snažící se ho zadržet. Z motivu činu tedy také přesvědčivě neplyne úmysl obviněného způsobit poškozeným, resp. některému z nich, těžkou újmu na zdraví.

S tím koresponduje také to, jak sami poškození popsali útok obviněného. Poškozený T. V. v hlavním líčení uvedl, že obviněný rozhazoval kolem sebe rukama a tím pádem i nožem a dále že obviněný snažil se odejít, nesnažil se přímo tím nožem zaútočit (míněno zaútočit na poškozeného). V přípravném řízení poškozený T. V. uvedl, že obviněný kolem proběhl a pořád mával rukama kolem sebe , dále že se ani nesnažil obviněnému v útěku nějak bránit, a konečně že když obviněný kolem něho proběhl, vůbec necítil, že by ho nožem zranil (to poškozený zjistil až dodatečně). Poškozený J. F. v hlavním líčení uvedl, že se rozletěly dveře zvané lítačky, že proti němu běžel obviněný, že se ho snažil zastavit, že obviněný se rukou ohnal a že pak viděl, že má na svém tričku krev. Podle výpovědi poškozeného J. F. v hlavním líčení při tom, jak se obviněný ohnal, věděl přesně, že ho trefí, a že tedy nešlo o náhodný zásah. V přípravném řízení poškozený J. F. uvedl, že když obviněného chytil za rameno, vymrštila se obviněnému pravá ruka, v které držel nůž, a že cítil, že ho obviněný praštil do žeber. Výpovědi poškozených tedy svědčí o tom, že obviněný proti nim zaútočil za chaotické situace, v níž se primárně soustředil na útěk z místa, kde byl přistižen při krádeži, a že útok obviněného proti nim nebyl nějakým promyšleným a osobně motivovaným aktem. Obviněný si možnost útěku chtěl zajistit agresivním způsobem, ale jeho konkrétní podoba a intenzita nesvědčí o úmyslu obviněného způsobit poškozeným, resp. alespoň některému z nich, těžkou újmu na zdraví.

Závěr o hrozící těžké újmě na zdraví a o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k takovému následku soudy vyvozovaly ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který zpracoval MUDr. M. D. Nevzaly ale náležitě v úvahu, že znalec formuloval své úvahy jen na obecné úrovni bez vztahu ke konkrétně zjištěným okolnostem posuzovaného činu. Znalec totiž uvedl, že útok vedený rukou ozbrojenou bodno-řezným nástrojem je v soudně lékařské praxi považován za mechanismus, jenž je p o t e n c i á l n ě způsobilý k vzniku závažných poranění, která mohou poškozeného ohrozit na životě . Takto obecně formulovaná úvaha, má-li být podkladem výroku o vině pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., musí být vždy důsledně konfrontována s konkrétními okolnostmi každého posuzovaného případu, aby tak bylo ověřeno, že to, co je na obecné úrovni potenciální, je v podmínkách konkrétních okolností posuzovaného případu také reálné a v potřebné míře předvídatelné. O tom, že znalec prezentoval citovanou úvahu jen na obecné úrovni, svědčí mimo jiné i to, že výslovně konstatoval, že nelze stanovit intenzitu síly, s níž byl útok veden , což vyvozoval z toho, že u poškozených došlo jen k poranění měkkých tkání. Přitom právě vysoká intenzita síly vynaložené při útoku patří mezi typické okolnosti ukazující na úmysl způsobit těžkou újmu na zdraví. Znalecký posudek tudíž rozhodně není podkladem pro případný závěr o vysoké intenzitě síly, s níž byl posuzovaný čin proveden.

Skutek, tak jak ho soudy zjistily, nevykazoval znaky pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., nýbrž jen znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o výrok o vině obviněného pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., je rozsudek Okresního soudu v Opavě při stávajících skutkových zjištěních rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě pak je rozhodnutím, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, ačkoli v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení je tudíž vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného, pokud bylo podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v rozsahu, v němž jím byl v rozsudku Okresního soudu v Opavě ponechán nedotčen výrok o vině pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., který obviněný spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., výrok o trestu a výrok o náhradě škody, a jako součást předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Okresního soudu v Opavě ve výroku o vině pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák., který obviněný spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. V právní moci tedy zůstal výrok o vině obviněného trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., který ani nebyl dovoláním napaden a nebyl přezkoumáván Nejvyšším soudem. Dále Nejvyšší soud zrušil všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která částečným zrušením napadeného usnesení a předcházejícího rozsudku ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Opavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nad rámec důvodů, pro které částečně zrušil napadené usnesení a předcházející rozsudek, pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že nesdílí námitku obviněného, podle které posoudit čin jako čin spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou bylo vyloučeno proto, že byl uznán vinným jen pokusem trestného činu a nikoli dokonaným trestným činem. Podle § 89 odst. 1 tr. zák. se trestným činem rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc. Ustanovení § 89 odst. 1 tr. zák. patří mezi společná ustanovení zakotvená v osmé hlavě obecné části trestního zákona. Z toho vyplývá, že se aplikuje při výkladu všech ostatních ustanovení o trestných činech, která jsou uvedena v obecné části i ve zvláštní části trestního zákona. Jiný výklad přichází v úvahu jen za podmínky, že to z jednotlivého ustanovení výslovně vyplývá. Ustanovení § 41 tr. zák. obsahuje pojem zvlášť závažný úmyslný trestný čin , aniž tento pojem, pokud jde o dikci trestný čin , samo vykládá. Proto se výklad pojmu zvlášť závažný úmyslný trestný čin řídí ustanovením § 89 odst. 1 tr. zák. v tom smyslu, že zahrnuje i přípravu k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.

Podkladem částečného zrušení rozhodnutí obou nižších soudů nebyl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu již v důsledku částečného zrušení výroku o vině.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž se obviněný snažil zpochybnit skutková zjištění soudů a způsob, jímž hodnotily důkazy. Tyto námitky nespadají pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ani pod jiný z uplatněných důvodů dovolání. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení a jeho podstatou je aplikace ustanovení hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. V dovolání je proto možné vytýkat jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, a není možné uplatňovat s k u t k o v é námitky s cílem dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou, kterou prosazuje dovolatel. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Výhrady týkající se hodnocení důkazů a skutkových zjištění obviněný může uplatnit v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem. Proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec