7 Tdo 193/2004
Datum rozhodnutí: 25.02.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 193/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2004 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 61 To 381/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 81/2003 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 7. 2003, č. j. 6 T 81/2003-216, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.

Podle zjištění obvodního soudu se jej dopustil tím, že jako prokurista společnosti D., s. r. o., se sídlem v P., F. n. 4, neoprávněně vybral z účtu této společnosti u pobočky K. b., a. s., v P., I. ul. č. 2, v celkem 43 případech v období od 7. 9. 1998 do 31. 1. 2000 různé částky na hotovosti (data jednotlivých výběrů a jejich výše jsou specifikovány ve výroku rozsudku), dále převedl neoprávněně z účtu této společnosti na svůj osobní účet u Č. s., a. s., dne 16. 10. 1998 částku 31.500,- Kč a dne 18. 11. 1998 částku 28.500,- Kč, takže z účtu společnosti odčerpal celkem 1.460.500,- Kč, které nevykázal, ale použil je pro svoji potřebu ke škodě společnosti D., s. r. o.

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let, zároveň byl nad obviněným vysloven dohled a bylo mu uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce spojené s hmotnou odpovědností na dobu čtyř let. Kromě toho bylo rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit společnosti D., s. r. o., způsobenou škodu.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, z jehož podnětu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 61 To 381/2003, rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu zrušil a sám jej nově uznal opět vinným trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Výrok o vině se shodoval s výrokem o vině z rozsudku obvodního soudu s výjimkou jediného výběru ze dne 7. 9. 1998 ve výši 30.000,- Kč, který byl oproti původnímu výroku o vině vypuštěn, takže i celková škoda se snížila o 30.000,- Kč na částku 1.430.500,- Kč. Obviněnému byl nově uložen trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti ve shodné podobě jako v rozsudku soudu prvého stupně. Nově bylo rozhodnuto i o náhradě škody.

II.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. B. dovolání. Uvedl v něm, že je podává z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to proti výroku o vině a tím i proti výroku o trestu a náhradě škody.

V úvodu dovolání především namítal, že nebyla dle jeho názoru plně vyvrácena jeho obhajoba, že finanční prostředky, které z titulu funkce prokuristy společnosti D., s. r. o., z jejího účtu odčerpal, nepoužil pro vlastní potřebu. Na podporu své obhajoby se domáhal výslechu svědků D. S. a M. K., avšak poukázal na to, že mu nebylo vyhověno. Uvedl, že se sice nezříká plně odpovědnosti za jednání, které společnost D., s. r. o., poškodilo, ale výše způsobené škody měla být podle jeho mínění snížena o částku zhruba 500.000,- Kč, kterou vynaložil ve prospěch společnosti. Podle názoru obviněného nebyla způsobená škoda přesně vyčíslena, neboť je podle něj sporné, zda některé platby poukázané společnosti D., s. r. o., nepatřily jiné společnosti, která nyní vede občanskoprávní spor se společností D., s. r. o.

Podle dovolatele měla být proto právní kvalifikace jeho jednání zmírněna nebo mělo být posouzeno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 tr. zák. V souvislosti s tím namítl, že mu měl být uložen mírnější trest a adekvátně snížena povinnost k náhradě škody. Z těchto důvodů navrhoval, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila tak, že podle jejího názoru je z jeho obsahu zřejmé, že obviněný v něm uplatňuje jen skutkové námitky, které směřují proti tomu, jak soud druhého stupně hodnotil důkazy, případně které důkazy měl ještě provést. Tyto námitky, včetně námitky, že nebyla řádně objasněna výše způsobené škody, nelze dle nejvyšší státní zástupkyně subsumovat pod uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Výhrady odvolatele proti uloženému trestu pak nespadají ani pod dovolací důvod dle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto navrhovala, aby bylo dovolání odmítnuto dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání dle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem dle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

V posuzovaném případě obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však v dovolání uplatnil námitky, které by mu svým obsahem odpovídaly. Jeho námitky se s jedinou výjimkou, která bude zmíněna níže, omezovaly na výhrady vůči způsobu, jakým Obvodní soud pro Prahu 2 a v návaznosti na něj Městský soud v Praze přistoupily k hodnocení provedených důkazů. Obviněný se v dovolání domáhal přehodnocení provedených důkazů, resp. jejich doplnění o další důkazy, které by podle něj byly s to skutkové závěry soudů změnit. Teprve v důsledku takto doplněného dokazování a změn skutkových závěrů by podle obviněného mělo dojít i k jinému právnímu posouzení skutku, avšak skutku zjištěného jinak. Tato část námitek obviněného tedy nevytýká právní vady rozsudku městského soudu, nýbrž vady skutkové.

K této části námitek proto Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť svým obsahem nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod a neodpovídaly ani žádnému jinému z přípustných důvodů dovolání dle § 265b odst. 1 tr. ř.

Mezi skutkové námitky, byť s určitými právními aspekty, patří námitka, že škoda způsobená obviněným nebyla správně zjištěna a kvalifikace trestným činem zpronevěry měla být tudíž zmírněna . Z výroku rozsudku Městského soudu v Praze je patrné, že ten škodu způsobenou obviněným specifikoval jak pokud jde o dílčí neoprávněné výběry či převody jednotlivých částek uskutečněné obviněným, tak pokud jde o jejich celkový součet vyčíslený na 1.430.500,- Kč. Naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 3 písm. c) tr. zák. je podmíněno způsobením značné škody nebo jiného zvlášť závažného následku. Z právní věty napadeného rozsudku je zřejmé, že se jednalo o prvou alternativu - způsobení značné škody, kterou se v souladu s ust. § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Škoda způsobená obviněným J. S. tuto hranici překročila zcela jednoznačně - téměř trojnásobně. Není tedy žádných pochybností, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, naplňuje formální znaky uvedené skutkové podstaty, jakož i znaky materiální (§ 88 odst. 1 tr. zák.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněným relevantně uplatněn pouze v té části dovolání, kde jen stručně namítl, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 tr. zák.

Tohoto trestného činu dle § 255 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Ze srovnání obou uvedených skutkových podstat plyne, že ust. § 255 tr. zák. se uplatní tam, kde nebylo prokázáno, že by obviněný svým jednáním obohatil sebe nebo jiného, ale prokáže se pouze způsobení škody. Ust. § 255 tr. zák. je v tomto smyslu subsidiární k ustanovení § 248 tr. zák. Jestliže si tedy obviněný přisvojí věc z cizího majetku, který byl povinen opatrovat nebo spravovat, dopouští se trestného činu zpronevěry, a nikoli trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku (shodně viz č. 21/2002-I Sb. rozh. tr.). Z výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze i z jeho právní věty je však jednoznačně patrno, že obviněný J. S. svěřené finanční prostředky společnosti D., s. r. o., použil pro svou potřebu, tj. přisvojil si je. Nejvyšší soud proto konstatoval, že se nemohlo jednat o trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 tr. zák. a že právní posouzení skutku tak plně odpovídá zákonu.

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .

V Brně dne 25. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracoval:

JUDr. Robert Fremr