7 Tdo 191/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




7 Tdo 191/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 2. 2004 o dovolání obviněného J. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 6 To 235/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 109/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. 16 T 109/2002, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 40.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody na tři měsíce. V dalším bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 6 se obviněný dopustil trestného činu skutkem spočívajícím v tom, že od 17. 11. 1996 do 31. 12. 2001, kdy mu bylo sděleno obvinění, v P., K. 2/47 (v rozsudku je nepřesně uvedeno 2/407), bránil Ing. J. R. a L. H. v užívání bytů, které užívaly na podkladě dohod o odevzdání a převzetí bytu do osobního užívání uzavřených s dřívějším vlastníkem domu, tak, že přerušil dodávku elektrické energie, která byla rozhodující mimo jiné pro vytápění bytů, a následně odpojil přívod vody.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 6 To 235/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Obviněný J. L. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. proto, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Namítl, že jednání, v němž soudy spatřovaly trestný čin, mohlo trvat maximálně do září 1997. Soudy podle obviněného nesprávně za dobu páchání činu pokládaly i další období až do sdělení obvinění. Uvedl, že pokud by soudy stanovily dobu páchání činu v souladu s jeho námitkami, byl by spáchán před 3. 2. 1998, vztahovala by se na něj amnestie prezidenta republiky z uvedeného dne (č. 20/1998 Sb.) a trestní stíhání by muselo být pro nepřípustnost zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby sám rozhodl o zastavení trestního stíhání nebo přikázal Městskému soudu v Praze takové rozhodnutí.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo oprávněné osobě mimo jiné v užívání bytu neoprávněně brání. Jednání pachatele může spočívat i v tom, že provede nějaký jednorázový úkon, kterým je do budoucna znemožněno řádné užívání bytu jeho oprávněným nájemcem. Takovým úkonem je rovněž odpojení elektřiny a zastavení přívodu vody. Pro posouzení doby spáchání trestného činu v tomto případě není rozhodné jen to, kdy pachatel provedl uvedený úkon, ale zároveň i to, jak dlouho udržoval protiprávní stav způsobený tímto úkonem. Udržováním protiprávního stavu se tu rozumí nikoli jen nějaké další aktivní konání pachatele, nýbrž i jeho úmyslná pasivita, jejíž podstatou je to, že nečiní nic pro obnovení možnosti řádného užívání bytu oprávněnou osobou. To znamená, že pokud pachatel znemožní řádné užívání bytu oprávněnému nájemci tak, že odpojí elektřinu a zastaví přívod vody, je trestný čin páchán po celou dobu, po kterou pachatel úmyslně udržuje tento stav, tj. případně až do obnovení dodávky elektřiny a přívodu vody, je-li celá tato doba zahrnuta jeho úmyslným zaviněním.

V posuzovaném případě podle zjištění soudů obviněný odpojil elektřinu dne 17. 11. 1996 a přívod vody v prosinci 1996. Bezvýznamné je, že přívod vody odpojil vzhledem k zamrznutí vody, neboť to byl jen důsledek předchozího odpojení elektřiny a následného poklesu teploty pro nemožnost topení, které bylo na elektřinu. Takto vzniklý stav trval až do doby, kdy obviněnému bylo dne 13. 12. 2001 sděleno obvinění. Po celou tuto dobu šlo o stav, kdy obviněný neobnovil dodávku elektřiny a přívod vody. Odpojení elektřiny a přívodu vody bylo záměrným jednáním obviněného, který se tak snažil přinutit poškozené k tomu, aby akceptovaly jeho požadavky, resp. požadavky jeho matky jako majitelky domu, na rozsah, v němž poškozené měly uhrazovat platby spojené s užíváním bytů. Pokud obviněný poté neobnovil dodávku elektřiny a přívod vody, a to až do doby sdělení obvinění, bylo to evidentně neseno jeho úmyslem neumožnit poškozeným opětovné užívání bytů.

Námitku, že o trestný čin mohlo jít jen do září 1997, obviněný založil na tvrzení, že v tu dobu byl svědkem F. H. (manželem poškozené L. H.) přestřihnut kabel termostatu, neboť dodávka elektřiny tím byla objektivně znemožněna. Tuto okolnost však je třeba posuzovat ve světle zjištění soudů, že v době, kdy manželé H. nemohli byt užívat v důsledku odpojení elektřiny a přívodu vody, tj. v důsledku jednání obviněného, a kdy byli nuceni fakticky se zdržovat mimo byt, potřebovali si vzít z bytu skříň, skrze kterou kabel procházel. Jeho přestřižení svědkem F. H. tedy nebylo nějakým svévolným poškozením elektroinstalace, ale jen dalším důsledkem stavu, který vyvolal a udržoval sám obviněný. Přestřižení kabelu nakonec ani nebylo skutečným důvodem, pro který obviněný neobnovil dodávku elektřiny a přívod vody, neboť se o něm podle zjištění soudů dověděl až několik let poté.

Z toho jasně vyplývá, že jednání obviněného spočívající v úmyslném udržování protiprávního stavu jako důsledku odpojení elektřiny a přívodu vody oprávněným nájemníkům bytů v žádném případě neskončilo v září 1997 a že spadalo bez přerušení až do doby sdělení obvinění, tedy do doby po vyhlášení amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Je tak evidentní, že nešlo o trestný čin spáchaný p ř e d vyhlášením amnestie, že amnestie se na tento trestný čin nevztahovala a že trestní stíhání obviněného nebylo nepřípustné.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec