7 Tdo 189/2013
Datum rozhodnutí: 13.03.2013
Dotčené předpisy: § 198 odst. 1 tr. zákoník, § 198 odst. 2 písm. a) tr. zákoník, § 198 odst. 2 písm. b) tr. zákoník



7 Tdo 189/2013-30

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. března 2013 v Brně dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 9 To 353/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 158/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 1. 6. 2012, sp. zn. 2 T 158/2011, uznal obviněného P. K. (dále jen obviněný ) vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku obviněného odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 2 T 122/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 9 To 353/2012, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného P. K. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně částečně zrušil tento rozsudek ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině nově rozhodl tak, že podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti tří měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 2 T 122/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výslovný výrok o tom, jak odvolací soud rozhodl o jeho odvolání v části směřující proti výroku o vině. Soudům obou stupňů vytkl, že vycházely z neúplně zjištěného skutkové stavu věci, učinily nesprávné skutkové závěry a skutek nesprávně hmotně právně posoudily. Nesprávně hodnotily jeho výpověď, výpověď jeho družky P. S. a jejích dvou dcer K. S. a T. B., z nichž vyplývá, že všechna zranění byla způsobena fyzickým násilím a trápením, které si nezletilé sestry L. S. a B. S. vzájemně způsobovaly a které byly mezi nimi běžné. Obviněný poukázal na to, že důkazní hodnota pedopsychiatrického posudku ze dne 29. 8. 2011 je problematická, neboť posudek vychází z nesprávné premisy, že nezletilá L. S. byla v rodině týrána a pohlavně zneužívána a že on dívku surově bil, ponižoval a drátěnkou ji poranil v oblasti genitálií. Podle názoru obviněného bylo zkráceno jeho právo na obhajobu, protože nebyl vypracován revizní znalecký posudek ohledně nezletilé L. S., a nebyl ani vypracován znalecký posudek ohledně nezletilých K. S. a T. B. Obviněný dále uvedl, že vznik depresivního symptomu u nezletilé L. S. může mít zcela jiný původ než ten, který mu připisují soudy obou stupňů. Namítl, že nezletilé K. S. a T. B. byly v průběhu trestního řízení vyslechnuty pouze jednou, takže nemohlo dojít k žádným změnám v jejich výpovědi. Obviněný poukazuje na vlastní verzi průběhu skutkového děje a snaží se ji prosadit.

Ke skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím soudu druhého stupně uvedl, že se nedopustil takového jednání a pouze připouští, že nezletilé L. S. pohrozil demonstrací s nožem a jablkem v situaci, ve které už její ubližování sestrám a její matce překračovalo meze. Podle obviněného nemohlo jít o týrání svěřené osoby, jako o jednání trvalé a cílené a nemohla být naplněna skutková podstata zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zákoníku. Ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím soudu druhého stupně uvedl, že z provedených důkazů nevyplývá, že by se dopustil fyzického násilí na nezletilé B. S.. Soudy obou stupňů nevzaly v úvahu, že nezletilé sestry L. S. a B. S. se intenzivně praly a vzájemně si ubližovaly. Poukázal na to, že nezapíral, že nezletilou B. S. občas fyzicky trestal, ale jeho údery nebyly nepřiměřeně silné a nesměřovaly do míst, na nichž měla nezletilá B. S. dřívější modřiny.

Obviněný z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 9 To 353/2012, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že značná část námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřuje do oblasti skutkových zjištění a neodpovídá tomuto dovolacímu důvodu. Dále uvedl, že s jistou dávkou tolerance lze pod tento dovolací důvod podřadit námitku obviněného, podle které jeho jednání nelze považovat za týrání ve smyslu ustanovení § 198 tr. zákoníku, protože nešlo o jednání trvalé a cílené. Poukázal na to, že jedním ze znaků týrání ve smyslu ustanovení § 198 tr. zákoníku je určitá trvalost zlého nakládání se svěřenou osobou, na druhé straně se však nevyžaduje, aby šlo o soustavné nebo delší dobu trvající jednání. Lze vycházet z toho, že čím delší je intenzita zlého nakládání s poškozenými, tím kratší dobu může toto jednání trvat, aby již šlo o týrání ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže obviněný dvakrát, vždy po dobu zhruba jednoho měsíce, s poškozenou zle nakládal zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem a způsobil jí těžkou újmu na zdraví, pak šlo o dobu zcela postačující k tomu, aby toto jednání mohlo být posouzeno jako týrání ve smyslu ustanovení § 198 tr. zákoníku. Dále uvedl, že námitky obviněného ohledně mučivých útrap se míjejí s obsahem rozhodnutí soudů obou stupňů. Námitka uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tomuto důvodu dovolání formálně odpovídá, jde však o námitku zjevně neopodstatněnou. Odvolací soud rozhoduje vždy o odvolání jako o celku. Jestliže shledá odvolání částečně důvodným a některý výrok napadeného rozsudku na jeho podkladě zruší, resp. změní, pak již nerozhoduje samostatným zamítavým výrokem ohledně těch výroků rozsudku soudu prvního stupně, které shledal bezvadnými.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se proto nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný namítl, že jeho jednání nelze považovat za týrání ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, neboť nešlo o jednání trvalé a cílené.

Podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Podle § 198 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, spáchá-li čin uvedený v § 198 odst. 1 tr. zákoníku zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem.

Podle § 198 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li činem uvedeným v § 198 odst. 1 tr. zákoníku těžkou újmu na zdraví.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Týráním je zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. K tomu je třeba uvést, že trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo delší dobu trvající [srov. ustanovení § 198 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku]. Může jít o zlé nakládání působením fyzických útrap, ale i o zlé nakládání v oblasti psychické (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až § 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1935).

Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný P. K. v období měsíce ledna 2011 do dne 1. 2. 2011 a ode dne 2. 3. 2011 do dne 27. 3. 2011 nezletilou L. S., kterou společně se svojí družkou P. S. vychovával ve společné domácnosti s dalšími jejími třemi dcerami, trestal za nicotné či smyšlené prohřešky zjevně nepřiměřenými tresty, a to ranami pěstí směřovanými na celé tělo a temeno hlavy, opakovaně ji nutil běhat venku kolem domu, když upadla a nemohla pokračovat, opakovaným kopáním do hýždí ji donutil vstát a běžet dál, nebo ji chytil zepředu krk mezi svůj palec a ukazovák, až nezletilá L. S. nemohla dýchat a takto ji zvedl ze země. Dále v jednom případě ji chytil vzadu za krk a hlavu a takto ji držel obličejem ve sněhu, v jednom případě, když byl špinavý záchod, vzal nezletilou L. S., strčil jí hlavu do záchodové mísy a následně spláchl, ve dvou případech jí vyhrožoval, že jí nožem uřízne ruku, přitom vzal jablko, na němž nezletilé L. S. předvedl, jak jí uřízne ruku, dvakrát ji oblečenou sprchoval studenou vodou a tlačil jí hlavu ke dnu vany, ve které byly asi 4 cm vody. Nezletilá L. S. má lehkou mozkovou dysfunkci a trpí dislálií, čehož obviněný využíval pro její psychické týrání tak, že když se s ní učil, nutil ji stále dokola přepisovat úkoly a opakovaně dlouhodobě číst, přičemž v důsledku jednání obviněného došlo u nezletilé k rozvoji depresivních symptomů v délce několika měsíců, protože se začala pomočovat přes den, neudržela stolici, trpěla mučivými útrapami, odmítla kontakt s rodinou a jednání obviněného negativně ovlivnilo její duševní vývoj. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný dvakrát v rozmezí tří měsíců, vždy přibližně po dobu jednoho měsíce, opakovaně zle nakládal s nezletilou L. S. zvlášť surovým a trýznivým způsobem a způsobil jí těžkou újmu na zdraví. Obviněný proto vzhledem k této době a k vysoké intenzitě jednání s jakou týral nezletilou L. S., svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jako nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.

Obviněný namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výslovný výrok o tom, jak odvolací soud rozhodl o jeho odvolání v části směřující proti výroku o vině.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Jestliže odvolací soud vyhověl podanému odvolání jen částečně, nelze již ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002). Ze zákona je vyloučeno, aby odvolací soud rozhodl o nedělitelném odvolání tak, jak si to představuje obviněný, tedy aby zčásti zamítl odvolání a zčásti vyhověl odvolání. Nejvyšší soud zjistil, že výrok rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 9 To 353/2012, je úplný a odpovídá zákonu. Námitka obviněného, že výrok rozsudku napadeného dovoláním je neúplný, je proto zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. K. jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek