7 Tdo 184/2011
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 184/2011-12

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 2. 2011 o dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 6 To 502/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 123/2010 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 6 To 502/2010, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 16. 8. 2010, sp. zn. 2 T 123/2010. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávné hodnocení důkazů a vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a další obsahově navazující rozhodnutí.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z tohoto ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky s k u t k o v é povahy, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.). Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Domažlicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Plzni, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 19. 7. 2010 kolem 18.30 hodin, přestože věděl, že předtím požil alkoholické nápoje, řídil na silnici č. III/1856 mezi obcemi H. a M. , okr. Domažlice, osobní automobil zn. Peugeot 205 a při tom měl v krvi nejméně 1,16 promile alkoholu.

Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Námitky obviněného směřovaly proti zjištění, že řídil, a odvíjely se od jeho tvrzení, že řídil jeho kamarád L. K. Jde tedy o námitky, jejichž prostřednictvím obviněný prezentoval jinou verzi skutkového stavu, než jakou zjistily soudy. Již tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo dovolací důvod, neboť jde o námitky vyloženě skutkové povahy bez jakékoli souvislosti s otázkou právního posouzení skutku zjištěného soudy.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Domažlicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají evidentní obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly výpovědi svědků P. K. , Z. M. a M. M. , a to i v otázce totožnosti osoby, která řídila vozidlo obviněného. Výpovědi těchto svědků jasně vyznívají tak, že vozidlo řídil obviněný. Svědek P. K. tuto okolnost potvrdil se zřetelem k tomu, že obviněný kolem něho projížděl cestou z restaurace. Svědkové Z. M. a M. M. , policisté, kteří byli upozorněni na to, že obviněný jede po požití alkoholu z H. do M. , rovněž potvrdili, že řídil obviněný. Tito policisté na obviněného čekali v místě jeho bydliště, viděli jeho příjezd, ihned provedli kontrolu obviněného a zaznamenali i to, že ve vozidle nikdo jiný není. Obhajobu obviněného, že řídil jeho kamarád, soudy považovaly za nevěrohodnou jednak vzhledem k jednoznačným výpovědím uvedených svědků a jednak vzhledem k tomu, že obviněný s touto obhajobou vystoupil až v hlavním líčení, kdy pouze uvedl, že kamarád se jmenuje L. , že nezná jeho příjmení a že bydlí v Ch. , a teprve v odvolání doplnil, že jde o L. K. Zjevnou nepravdivostí této obhajoby Krajský soud v Plzni pak odůvodnil závěr, že L. K. není nutné jako svědka vyslýchat. Soudy obou stupňů jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily svůj hodnotící postup, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec