7 Tdo 1780/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 43 odst. 1,2 tr. zákoníku



7 Tdo 1780/2016-51
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 1. 2017 o dovolání obviněného M. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 2 To 5/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 30/2015 takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .

O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 7 T 30/2015, byl obviněný M. Š. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky a čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 5 T 234/2012, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněných P. Š. a Z. M.

O odvoláních, která podali obvinění P. Š., Z. M. a M. Š., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 2 To 5/2016. Ve věci obviněného M. Š. byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný M. Š. odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta a čtyři měsíce s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 5 T 234/2012, i další obsahově navazující rozhodnutí.

Obviněný M. Š. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétní námitky, které učinil obsahem dovolání, zaměřil proti výroku o uložení souhrnného trestu. Vytkl, že souhrnný trest mu byl uložen jen ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 5 T 234/2012. Vyjádřil názor, že správně mu měl být uložen též ve vztahu k odsouzením ve věcech Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 165/2013, 5 T 130/2014 a 5 T 224/2014 a že i v každé z těchto věcí měl být zrušen výrok o trestu. Obviněný M. Š. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo sám meritorně rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Námitky, jimiž se vytýká pochybení při aplikaci ustanovení o souhrnném trestu, jsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se primárně jedná o právní posouzení skutku z toho hlediska, zda byl spáchán v souběhu s jiným skutkem (trestným činem).

Ustanovení § 43 tr. zákoníku stanoví zásady pro ukládání trestu za dva nebo více trestných činů, které byly spáchány v souběhu. Podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný (první věta, část věty před středníkem). Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, přičemž spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (první dvě věty).

Společným znakem úhrnného trestu a souhrnného trestu je to, že jde o tresty ukládané za dva nebo více trestných činů, které byly spáchány v souběhu, a že jsou ukládány podle týchž zásad. Rozdíl záleží v tom, že úhrnný trest se ukládá za sbíhající se trestné činy, kterými byl pachatel uznán vinným jedním rozsudkem ve společném řízení, zatímco souhrnný trest se ukládá za situace, kdy ohledně některého ze sbíhajících se trestných činů již bylo rozhodnuto výrokem o vině a trestu a kdy se pro ostatní ze sbíhajících se trestných činů vede samostatné řízení.

Z ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku a z jeho návaznosti na ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že podmínkou pro uložení souhrnného trestu není bez dalšího již samotná okolnost, že pachatel je odsuzován za trestný čin, který spáchal před vyhlášením dřívějšího rozsudku. Zároveň musí být splněna podmínka, že mezi trestnými činy, o které jde, je vztah souběhu.

O souběh trestných činů se jedná za předpokladu, že mezi časově prvním a časově posledním trestným činem nebyl ohledně téhož pachatele vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek, resp. obviněnému doručen trestní příkaz (§ 314e odst. 7 tr. ř.), a to ohledně jakéhokoli trestného činu. Došlo-li k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, resp. k doručení trestního příkazu obviněnému, pak trestné činy spáchané po tom nejsou v souběhu s trestnými činy spáchanými před tím. Mezi oběma skupinami trestných činů není vztah souběhu, ale pozdější trestné činy jsou spáchány za podmínek recidivy a tím se ocitají mimo dosah ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku o souhrnném trestu.

Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je jasné, že obviněnému M. Š. byl souhrnný trest uložen napadeným rozsudkem správně.

Obviněný byl v projednávané věci odsouzen za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaný v době od 5. 11. 2012 do 31. 12. 2012. Tento trestný čin spáchal v souběhu se zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil v době od 13. 11. 2011 do 23. 11. 2011 a pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 5 T 234/2012. Souhrnný trest byl obviněnému uložen napadeným rozsudkem za oba tyto trestné činy v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 5 T 234/2012.

Trestný čin, pro který byl odsouzen v projednávané věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 7 T 30/2015 a kterého se dopustil v době od 5. 11. 2012 do 31. 12. 2012, obviněný nespáchal v souběhu s trestnými činy, pro které byl odsouzen v namítaných věcech Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 165/2013, 5 T 130/2014 a 5 T 224/2014. Obviněný totiž spáchal
- dne 27. 4. 2013 trestný čin, pro který byl odsouzen ve věci 5 T 165/2013,
- dne 29. 30. 5. 2013 trestný čin, pro který byl odsouzen ve věci 5 T 224/2014,
- dne 2. 5. 2014 trestný čin, pro který byl odsouzen ve věci 5 T 130/2014,
tedy spáchal tyto trestné činy v době po vyhlášení odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 3. 2013, sp. zn. 5 T 234/2012. Tím pádem je jasné, že nepřicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu tak, jak to namítal obviněný v podaném dovolání.

Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku (25. 2. 2016) pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla předložena dne 22. 12. 2016. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2017

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu