7 Tdo 177/2013
Datum rozhodnutí: 27.02.2013
Dotčené předpisy: § 146 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 177/2013-15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 2. 2013 o dovolání, které podal obviněný S. F., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 13 To 268/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 28/2012 t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. F. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Obviněný S. F. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové poobočka v Pardubicích ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 13 To 268/2012, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 4. 2012, sp. zn. 4 T 28/2012. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby zastavil trestní stíhání nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétně uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Toto posouzení záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný byl odsouzen pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. l tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 1. 5. 2011 kolem 9,50 hodin v H., V. , okr. Pardubice, na společné chodbě domu po předchozí slovní rozepři ohledně úklidu fyzicky napadl poškozenou A. K., kterou chytil jednou rukou za kapucu její bundy a druhou rukou za zápěstí její levé ruky, začal ji táhnout do svého bytu, dotáhl ji až na chodbu bytu, kde se poškozené částečně podařilo vytrhnout se, avšak obviněný ji stihl znovu uchopit za levou ruku, se kterou cuknul, a tím způsobil poškozené spirální zlomeninu prvního článku prsteníku levé ruky bez posunu úlomků s otokem a podkožním krevním výronem a oděrku kůže na krku s omezením v obvyklém způsobu života od 2. 5. 2011 do 23. 5. 2011 a pracovní neschopností do 15. 6. 2011.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutek nenaplňoval znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. l tr. zákoníku. Pouze takto koncipované dovolání by obsahově odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Obviněný vytkl, že jeho jednání nesplňuje znaky trestného činu popsaného v § 15 tr. zákoníku ... ani v § 146 odst. l tr. zákoníku , a to s odkazem na nutnou obranu podle § 29 tr. zákoníku. Tyto námitky obviněný ovšem nevztahoval ke skutkovému stavu, jak ho zjistily soudy, nýbrž ke své vlastní skutkové verzi založené na tvrzení, podle kterého byl sám poškozenou zezadu napaden tak, že mu skočila na záda a trhala mu vlasy, a podle kterého se jen bránil tomuto útoku. Konceptem dovolání bylo tedy to, že nedostatek zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, obviněný vyvozoval z jiného skutkového stavu, než který zjistily soudy. Tím se námitky obviněného ocitly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Pardubicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení především ve svědecké výpovědi poškozené a ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Soudy si byly vědomy protichůdnosti svědecké výpovědi poškozené oproti tvrzením obviněného, který odkazoval také na svědeckou výpověď své manželky. Za tohoto stavu soudy pečlivě zvažovaly otázku věrohodnosti obou verzí incidentu, a pokud nakonec vzaly za podklad skutkových zjištění svědeckou výpověď poškozené, měly k tomu přesvědčivé důvody. Svědecká výpověď poškozené byla svým obsahem konzistentní a zároveň byla byť jen nepřímo podporována obsahem a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jímž byl v souladu se svědeckou výpovědí poškozené objasněn mimo jiné i mechanismus vzniku jejího zranění. Naproti tomu verze obviněného byla sice obecně podpořena svědeckou výpovědí jeho manželky, avšak podrobný a konkrétní popis incidentu, jak ho podala tato svědkyně, se ukázal být ohledně podstatných okolností incidentu v rozporu i s tvrzeními samotného obviněného. Za tohoto stavu není nic nelogického na úsudku soudů, že obhajoba obviněného je nevěrohodná, stejně jako svědecká výpověď jeho manželky, která ostatně podle svědecké výpovědi poškozené ani nebyla incidentu přítomna. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Rozpory mezi důkazy soudy překlenuly logickými a přesvědčivě vysvětlenými úvahami, v jejichž rámci přijatelně vyložily, proč věří tomu či onomu důkazu a proč považují jiný důkaz za nevěrohodný a zároveň proč pokládají další dokazování podle návrhů obviněného za nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2013

Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec