7 Tdo 177/2011
Datum rozhodnutí: 23.03.2011
Dotčené předpisy: § 234 odst. 1 tr. zák., § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák.



7 Tdo 177/2011-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. března 2011 o dovolání obviněného R. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 61 To 308/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 131/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 8 T 131/2009, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. ve formě účastnictví (správně má být účastenství) jako návodce podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu pracovníka probační a mediační služby. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. Š. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výrokům o vině, trestu a náhradě škody. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 61 To 308/2010, podle § 258 odst. 1 písm. e), f) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. M. při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. jej zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené A. Š. škodu ve výši 2.946,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 61 To 308/2010 , podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný uvedl, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok, kterým by odvolací soud rozhodl o jeho odvolání. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že výrok: vezmi jí kabelku , nemůže být posuzován jako návod k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 234 odst. 1 tr. zák., tedy že směřoval k pohrůžce násilí nebo bezprostředního násilí. Takto formulovaný výrok lze podle obviněného kvalifikovat jen jako návod ke krádeži podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák. Obviněný je přesvědčen, že jeho jednání jako návodce nesměřovalo po subjektivní ani objektivní stránce k trestnému činu loupeže. Vzhledem k neexistenci dalších důkazů svědčících o úmyslu obviněného navádět k trestnému činu loupeže měly soudy nižších stupňů aplikovat zásadu in dubio pro reo a jeho jednání posoudit jako návod k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ve všech výrocích a aby současně zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 8 T 131/2009, a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že ve výroku napadeného rozsudku soudu druhého stupně žádný výrok nechybí. Odvolací soud nepochybil, jestliže nerozhodl samostatným výrokem o tom, že se odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítá a omezil se jen na to, že svůj závěr vyjádřil v odůvodnění rozhodnutí. Pokud jde o námitku k termínu ,,účastnictví , odkázal na odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, který se jí zabýval. Proto navrhl, aby dovolací soud v neveřejném zasedání dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, spáchá ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce). Návod je formou trestné součinnosti. Účastenství je považováno za kvalifikovanou formu trestné součinnosti dvou a více osob. Návodcem je ten, kdo v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin. Návod musí směřovat k určité osobě a k individuálně určitému trestnému činu.

Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Z popisu skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že (stručně řečeno) obviněný ukázal pachateli trestného činu loupeže J. S. kolem procházející poškozenou A. Š., následně chvíli pozoroval, jak pachatel J. S. následoval poškozenou, a po té odešel. J. S. podle návodu obviněného napadl poškozenou s úmyslem zmocnit se její kabelky. Z toho je zjevné, že obviněný úmyslně navedl jiného ke spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., přičemž si musel být vědom, že pachatele navádí k násilí vůči poškozené, neboť útok byl veden za účelem získání kabelky poškozené, kterou pevně držela. Obviněný namítl, že jeho jednání jako návodce směřovalo jen ke spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák. Vzhledem k okolnostem spáchání trestného činu se nedalo předpokládat, že by se pachatel zmocnil kabelky bez užití jakéhokoliv násilí, čímž by přicházela v úvahu právní kvalifikace činu jako návodu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestnému činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c) tr. zák. Soudy nižších stupňů proto správně kvalifikovaly jednání obviněného jako návod k trestnému činu loupeže podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 234 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný . Dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.

Obviněný namítl, že Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl pouze o odvolání státního zástupce. V napadeném rozsudku proto podle obviněného chybí výrok, kterým by soud rozhodl o jeho odvolání. Nejvyšší soud zjistil, že Městský soud v Praze rozhodoval dne 2. 9. 2010 o odvoláních obviněného R. M. a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 8 T 131/2009. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 61 To 308/2010, tak, že na podkladě odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a náhradě škody a nově rozhodl o trestu a náhradě škody a rozhodl také, že se podle § 256 tr. ř. odvolání obžalovaného zamítá (č. l. 209 spisu). Výrok, kterým odvolací soud rozhodl o odvolání obviněného byl učiněn, a proto není naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v alternativě, že některý výrok chybí. Městský soud v Praze pochybil, jestliže v písemném vyhotovení rozsudku ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 61 To 308/2010, tento výrok neuvedl ve výrokové části rozsudku a učinil tak jen v jeho odůvodnění. Nápravu tohoto pochybení lze kdykoliv zjednat postupem podle § 131 tr. ř.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného R. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2011

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek