7 Tdo 1752/2016
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 329 odst. a,b tr. zákoníku, § 332 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoníku, § 331 odst. 1,3 písm. b) tr. zákoníku



7 Tdo 1752/2016-I-74

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2017 dovolání obviněných JUDr. J. K. , JUDr. L. J. , a A. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 10 To 342/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 178/2012 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněných JUDr. J. K., JUDr. L. J. a A. K. zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 10 To 342/2015, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 8 T 178/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím ustanovení § 261 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 10 To 324/2015, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 8 T 178/2012, také ohledně obviněného A. M. a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 8 T 178/2012, také ohledně obviněné J. Š.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Jičíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 8 T 178/2012, bylo rozhodnuto tak, že
- obviněný JUDr. J. K. byl uznán vinným v bodech 1 přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, v bodě 2 dalším přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinem podplacení (v rozsudku je nepřesně uvedeno podplácení ) podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, v bodech 2-5 zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 3 denních sazeb po 50 000 Kč, tedy ve výši 150 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku na devět měsíců a podle § 71 tr. zákoníku k trestu propadnutí náhradní hodnoty částky 30 000 Kč deponované na účtu policie,
- obviněný JUDr. L. J. byl uznán vinným v bodě 2 přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen s tím, že zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na čtyři roky, a podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo (v rozsudku je nepřesně uvedeno a ) jiné majetkové hodnoty, a to plné lahve whisky zn. Glenfiddich v obalu,
- obviněná J. Š. byla uznána vinnou v bodě 2 pomocí k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen s tím, že zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři roky, a podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 10 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy ve výši 10 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku na tři měsíce,
- obviněný A. K. byl uznán vinným v bodech 2, 4 zločinem podplacení (v rozsudku je nepřesně uvedeno podplácení ) podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen s tím, že zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři roky,
- obviněný A. M. byl uznán vinným v bodě 5 zločinem podplacení (v rozsudku je nepřesně uvedeno podplácení ) podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen s tím, že zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři roky.

Trestní zákoník byl ohledně všech obviněných aplikován ve znění účinném do 30. 11. 2011.

O odvoláních, která podali obvinění JUDr. J. K., JUDr. L. J., A. K. a A. M., každý proti jeho se týkajícímu výroku o vině a trestu, a státní zástupce v neprospěch obviněných JUDr. J. K. a JUDr. L. J., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 10 To 342/2015. Z podnětu odvolání obviněného JUDr. J. K. a odvolání státního zástupce podaného ohledně obviněného JUDr. J. K. byl rozsudek Okresního soudu v Jičíně podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněného JUDr. J. K. ve výroku o vině pod bodem 3 a v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný JUDr. J. K. znovu uznán vinným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011 a odsouzen za tento zločin a dále za trestné činy, ohledně nichž zůstal rozsudek Okresního soudu v Jičíně nedotčen, podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 11. 2011, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč, tedy ve výši 150 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku na devět měsíců a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci částky 30 000 Kč deponované na účtu policie. Odvolání obviněných JUDr. L. J., A. K. a A. M. a odvolání státního zástupce podané ohledně obviněného JUDr. L. J. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obvinění JUDr. J. K., JUDr. L. J. a A. K. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.

Obviněný JUDr. J. K. napadl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v celém jeho se týkajícím rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), d), g), k), l) tr. ř. Namítl, že písemné vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Jičíně není totožné s tím, jak byl rozsudek v hlavním líčení dne 13. 7. 2015 vyhlášen, poukázal na to, že v písemném vyhotovení byl do rozsudku doplněn bod 3 výroku o vině, který nebyl součástí rozsudku vyhlášeného v hlavním líčení dne 13. 7. 2015, a v tomto kontextu uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. proti tomu, jak soudy na tuto nesrovnalost reagovaly. To, že bod 3 výroku o vině byl Okresním soudem v Jičíně vyhlášen dodatečně dne 14. 12. 2015 a znovu pak Krajským soudem v Hradci Králové, označil za protiprávní postup. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. vytkl podjatost předsedy senátu Okresního soudu v Jičíně, kterou vyvozoval z toho, že v protokole o hlavním líčení konaném dne 13. 7. 2015 byl výrok rozsudku tohoto soudu uveden včetně bodu 3, ačkoli tento bod nebyl vyhlášen. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spojil s námitkami proti tomu, že nebyl přítomen veřejnému zasedání, které Krajský soud v Hradci Králové dne 14. 12. 2015 konal od 13,00 hodin a v němž rozhodl napadeným rozsudkem. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že jeho jednání uvedené v bodech 2, 4, 5 výroku o vině nebylo jednáním úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Kromě toho namítl, že skutková zjištění uvedená v celém jeho se týkajícím výroku o vině byla založena na nezákonném důkazu, jímž podle něho bylo použití operativně pátracího prostředku podle § 158d tr. ř., tj. sledování osob a věcí, v jeho kanceláři, a že soudy nesprávně odmítly jeho návrhy na doplnění důkazů. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spojil s předcházejícími dovolacími důvody. Obviněný JUDr. J. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci, a to v jiném složení senátu Okresního soudu v Jičíně.

Obviněný JUDr. L. J. napadl výrok, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl jeho odvolání. Dovolání podal proto, že tímto výrokem zůstal nedotčen jeho se týkající výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že ve vztahu k témuž jednání se navzájem vylučují varianty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku uvedené pod písm. a) a pod písm. b) a že totéž jednání nemůže být posouzeno podle obou variant současně. Zároveň namítl, že svým jednáním nenaplnil žádnou z uvedených variant. Výrok o vině zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku označil za nesprávný, protože nebyla prokázána souvislost mezi přijatým plněním a úředním postupem, který měl být podle výroku o vině ovlivněn. Obviněný JUDr. L. J. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Obviněný A. K. napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a jímž byl ponechán nedotčen jeho se týkající výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Pokud jde o právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o jeho vině, namítl, že nejednal vůči osobě, která by v dané situaci měla postavení úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 2 tr. zákoníku, § 332 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Další námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o jeho vině, s tím, že tato zjištění se opírají o nepoužitelné důkazy, o neúplně provedené dokazování a o nezákonný postup, jímž byla jeho věc v přípravném řízení odňata Okresnímu státnímu zastupitelství v L. a přikázána Okresnímu soudu v L. Obviněný A. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Jičíně nové projednání a rozhodnutí věci v jiném složení senátu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podaným dovoláním nevyjádřil.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení ohledně obviněných JUDr. J. K., JUDr. L. J. a A. K. a shledal, že dovolání jsou důvodná v rozsahu, který je dále specifikován.

K dovolání obviněného JUDr. J. K. z hlediska důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Námitky obviněného JUDr. J. K. směřovaly proti způsobu, jímž se soudy vypořádaly s tím, že vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Jičíně obsahovalo výrok o vině obviněného uvedený pod bodem 3, ačkoli tato část výroku nebyla v hlavním líčení dne 13. 7. 2015 vyhlášena.

Úvodem je nutné předeslat, že konstrukce napadeného rozsudku v části týkající se obviněného JUDr. J. K. je chybná již ve své podstatě. Krajský soud v Hradci Králové zrušil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ve výroku o vině pod bodem 3 , což nepřicházelo v úvahu již proto, že jednání obviněného uvedené pod bodem 3 bylo dílčím útokem pokračujícího trestného činu spáchaného podle rozsudku Okresního soudu v Jičíně jednáním obviněného uvedeným v bodech 2 až 5 výroku o vině. Jestliže Krajský soud v Hradci Králové zjistil nesprávnost výroku o vině v bodě 3, nemohl se při zrušení rozsudku Okresního soudu v Jičíně omezit jen na tento bod a měl správně zrušit výrok o vině celým pokračujícím trestným činem. Jde o to, že částečné zrušení rozsudku odvolacím soudem přichází podle § 258 odst. 2 tr. ř. v úvahu jen tehdy, je-li vadná část rozsudku oddělitelná od ostatních. Tato podmínka nebyla v posuzované věci splněna, neboť dílčí část výroku o vině jedním útokem pokračujícího trestného činu (zahrnujícího podle výroku o vině celkem čtyři útoky) nebyla oddělitelná. Neoddělitelnost vyplývá z toho, že vina pokračujícím trestným činem musí být vždy vyslovena ve vztahu ke všem útokům, tj. výrokem, který zahrnuje všechny útoky pokračujícího trestného činu. Z toho logicky vyplývá závěr, že i když je vadná jen ta část výroku o vině pokračujícím trestným činem, která se týká jednoho z dílčích útoků, musí být zrušen celý výrok o vině pokračujícím trestným činem.

Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit ani s tím, jak Krajský soud v Hradci Králové reagoval na zjištění, že rozsudek Okresního soudu v Jičíně byl vyhlášen ve znění, které nezahrnovalo bod 3 výroku o vině obviněného JUDr. J. K., ačkoli v poradě senátu Okresního soudu v Jičíně byl rozsudek odhlasován včetně tohoto bodu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 11. 2015 rozhodl tak, že podle § 259 odst. 2 tr. ř. věc obviněného JUDr. J. K. vrátil Okresnímu soudu v Jičíně, aby doplnil ústní vyhlášení rozsudku o vyhlášení chybějícího výroku o vině ohledně skutku pod bodem 3 a v souladu s tím i v návazné právní větě na str. 5 rozsudku a v právní kvalifikaci na str. 6 rozsudku. Tento pokyn Okresní soud v Jičíně splnil tím, že dne 14. 12. 2015 v 9,30 hodin (tj. v den konání veřejného zasedání Krajského soudu v Hradci Králové) vyhlásil doplnění výroku o vině obviněného JUDr. J. K. o bod 3. Podle § 259 odst. 2 tr. ř. záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí nebo je neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc soudu prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil. Postup podle citovaného ustanovení slouží k tomu, aby byla odstraněna vada rozsudku, která spočívá v tom, že soud prvního stupně nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí. O takovou vadu se v posuzované věci nejednalo. Rozsudek Okresního soudu v Jičíně byl zatížen vadou spočívající v tom, že v rozporu s ustanovením § 128 odst. 2 tr. ř. nebylo jeho vyhlášení v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován (v poradě senátu). Další vadou pak bylo to, že vyhotovení rozsudku nebylo v souladu s ustanovením § 129 odst. 1 tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen . Rozsudek Okresního soudu v Jičíně, tak jak byl odhlasován v poradě senátu, nevykazoval žádnou vadu, která by spočívala v chybějícím nebo neúplném výroku. Vadou rozsudku byl nesoulad mezi tím, jak byl rozsudek odhlasován v poradě senátu, a tím, jak byl vyhlášen v hlavním líčení dne 13. 7. 2015, resp. následně pak nesoulad mezi tím, jak byl rozsudek vyhlášen v hlavním líčení dne 13. 7. 2015, a tím, jak byl písemně vyhotoven. Na tuto vadu měl Krajský soud v Hradci Králové reagovat tak, že měl rozsudek ohledně obviněného JUDr. J. K. zrušit z důvodu uvedeného v § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. a věc vrátit podle § 259 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jičíně k novému projednání a rozhodnutí.

To, že Krajský soud v Hradci Králové měl rozhodnout jiným výrokem, než jaký chybně učinil, neznamená, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí nebo je neúplný. Za chybějící výrok nelze pokládat výrok, který správně měl být obsahem napadeného rozsudku místo toho výroku, kterým bylo ve skutečnosti byť vadně rozhodnuto. To přiměřeně platí i ve vztahu k předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Jičíně.

Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dovolání obviněného JUDr. J. K. zjevně neopodstatněné, třebaže jeho námitky proti postupu soudů ve vztahu k bodu 3 výroku o vině jsou důvodné.

K dovolání obviněného JUDr. J. K. z hlediska důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Z toho, že rozsudek Okresního soudu v Jičíně vykazoval ve vztahu k obviněnému JUDr. J. K. výše popsanou vadu spočívající v nesouladu mezi vyhlášením a písemným vyhotovením rozsudku, nevyplývá, že by ve věci rozhodl vyloučený orgán. Poté, co obviněný JUDr. J. K. v původním řízení neúspěšně uplatnil námitku vyloučení předsedy senátu Okresního soudu v Jičíně, znovu opakoval tuto námitku v dovolání.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Má-li být důvodem vyloučení soudce jeho poměr k projednávané věci, musí mít k věci nějaký osobní vztah vyplývající typicky např. z toho, že byl účastníkem nebo svědkem skutku, který je předmětem řízení, že může mít zájem na výsledku řízení v tom smyslu, že z určitého výsledku může mít prospěch či naopak újmu, apod. Naznačený vztah soudce k věci může být zprostředkován i tím, že takový vztah k věci má nějaká osoba soudci blízká. Má-li být důvodem vyloučení soudce jeho poměr k osobám vystupujícím v řízení, musí se jednat o to, že soudce má k některé z nich nějaký bližší osobní vztah vyplývající typicky např. z příbuzenství či jiného podobného rodinného poměru, z hlubšího přátelství či naopak z nepřátelství, z nějakého sporu apod. Postup soudce při projednávání a rozhodování věci nemůže být důvodem vyloučení, ledaže by si soudce počínal způsobem vykazujícím jasné znaky zaujatosti, svévole, tendenčnosti, manipulativnosti, deformace důkazů apod. O nic takového se v posuzovaném případě nejedná. Pochybení předsedy senátu Okresního soudu v Jičíně, kterého se dopustil při vyhlašování rozsudku, navíc zjevně v důsledku pouhého nedopatření, nevyvolávalo žádnou pochybnost v tom směru, že nemůže nestranně rozhodovat. Následující postup, kterým předseda senátu Okresního soudu v Jičíně plnil byť nesprávný pokyn Krajského soudu v Hradci Králové, rovněž nezakládá relevantní důvod k pochybnostem, že nemůže nestranně rozhodovat. Pokud byl v protokole o hlavním líčení výrok o vině zachycen ve znění zahrnujícím i bod 3, nešlo o nějaké falšování protokolu, nýbrž o to, že do znění protokolu byl přenesen výrok odhlasovaný v poradě senátu. Nesoulad mezi protokolem o hlavním líčení a skutečným zněním vyhlášeného výroku pak byl odstraněn opravným usnesením.

Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dovolání obviněného JUDr. J. K. zjevně neopodstatněné.

K dovolání obviněného JUDr. J. K. z hlediska důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Obviněný JUDr. J. K. uplatnil tento dovolací důvod ve vztahu k veřejnému zasedání, které Krajský soud v Hradci Králové o podaných odvoláních konal dne 14. 12. 2015 od 13,00 hodin, a to v nepřítomnosti obviněného JUDr. J. K.

Základní podmínkou konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného je to, že obviněný byl k veřejnému zasedání řádně a včas předvolán, resp. že byl o veřejném zasedání řádně a včas vyrozuměn (§ 233 odst. 1, 2 tr. ř.). Obviněný je k veřejnému zasedání předvolán nebo o něm vyrozuměn řádně , jestliže v souladu s ustanoveními upravujícími doručování mu byla doručena obsílka, v které je mimo jiné uveden přesný čas soudního jednání, čímž se rozumí nejen den, ale i hodina jednání (k tomu viz č. 25/1978 Sb. rozh. tr.).

Poté, co byla věc předložena Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacímu, nařídila předsedkyně senátu tohoto soudu veřejné zasedání na 14. 12. 2015 v 9,00 hodin a nechala k takto nařízenému veřejnému zasedání předvolat mimo jiné i obviněného JUDr. J. K., jemuž byla obsílka doručena dne 29. 10. 2015. Veřejné zasedání se dne 14. 12. 2015 nekonalo od 9,00 hodin, nýbrž od 13,00 hodin. Změnu času stanovila předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové dne 7. 12. 2015 s tím, že o tom nechala vyrozumět mimo jiné i obviněného JUDr. J. K., a to obsílkou, kterou se poštovní doručovatelce nepodařilo doručit, protože obviněný nebyl v místě zastižen, takže doručovatelka dne 9. 12. 2015 uložila zásilku na poště a zanechala obviněnému výzvu k jejímu vyzvednutí. Obviněný si obsílku nevyzvedl a uplynutím lhůty deseti dnů od uložení nastala tzv. fikce doručení podle § 64 odst. 4 tr. ř. Poslední den lhůty počítané podle § 60 odst. 1, 3 tr. ř., tj. den 21. 12. 2015, se považoval za den doručení. Tento den ovšem spadal do doby po provedení veřejného zasedání. Z toho je jasné, že o změně času konání veřejného zasedání nebyl obviněný JUDr. J. K. před konáním veřejného zasedání vyrozuměn. Nebyly tudíž splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti.

Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání obviněného JUDr. J. K. důvodné.

K dovoláním obviněných JUDr. J. K., JUDr. L. J. a A. K. z hlediska důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky, které se týkají nikoli hmotného, ale procesního práva, stojí mimo rámec ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovými námitkami jsou zejména námitky zaměřené proti postupu soudů při provádění důkazů a při jejich hodnocení, při zjišťování skutkového stavu, při určení rozsahu prováděného dokazování apod.

Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je nutné konstatovat, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově odpovídá ta část námitek obviněných, v nichž je nesprávná právní kvalifikace vytýkána ve vztahu ke skutkovému stavu zjištěnému soudy.

Předmětem právního posouzení byly skutky popsané v bodech 1-5 rozsudku Okresního soudu v Jičíně, resp. v bodě 3 napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Podstata těchto skutků bude reprodukována dále.

Podle bodu 1 obviněný JUDr. J. K. jako soudce Okresního soudu v L. na základě žádosti Z. B., matky odsouzeného J. B., si z trestní kanceláře soudu do své moci úmyslně opatřil a v době od 14. 10. 2010 do 22. 7. 2011 ve své kanceláři uschoval spis XXX, který mu nebyl přidělen a který si vzal mimo rozvrh práce, kdy neměl žádný zákonný důvod pro jeho vyžádání, takto jednal v úmyslu zabránit tomu, aby u odsouzeného J. B. bylo rozhodnuto o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, z něhož byl v uvedené věci podmíněně propuštěn s tím, že konec zkušební doby připadl na 16. 7. 2010, takže v důsledku jednání obviněného marně uplynula lhůta jednoho roku od skončení zkušební doby a ze zákona nastal účinek osvědčení odsouzeného, který by jinak v případě rozhodnutí soudu měl vykonat zbytek trestu odnětí svobody v délce 76 dnů s ohledem na to, že ve zkušební době spáchal další trestný čin.

Tento skutek byl posouzen jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, což není úplně správné. Tohoto přečinu se dopustí úřední osoba, která mimo jiné v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc. Obviněný JUDr. J. K. jako soudce ve skutečnosti jen překročil svou pravomoc , a to tím, že popsaným způsobem zasáhl do věci odsouzeného J. B. sp. zn. XXX. Obviněný převzetím spisu vykonával činnost, která patřila do pravomoci jiného soudce. Jeho jednání tudíž vykazovalo znaky přečinu zneužití úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku bylo na popsaný skutek neaplikovatelné, protože ve věci odsouzeného J. B. obviněný v žádném ohledu nevykonával svou pravomoc . Posuzovaným jednáním obviněný překročil svou pravomoc. Ocitl se mimo rámec své pravomoci tím, že po převzetí spisu nechal uplynout lhůtu, s kterou je ze zákona spojen účinek osvědčení odsouzeného ve zkušební době. Tím nevykonával svou pravomoc , nýbrž pravomoc, která příslušela jinému soudci. Nemohl se tedy dopustit jednání uvedeného v § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Skutek měl být správně posouzen jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.

Obviněný JUDr. J. K. proti bodu 1 výslovně nenamítal, že totéž jednání nemůže být posouzeno zároveň podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ale důvodně to namítal obviněný JUDr. L. J. proti bodu 2, takže Nejvyšší soud k tomu přihlédl i v případě obviněného JUDr. J. K. Jinak by vznikla neudržitelná obsahová diskrepance mezi bodem 1 výroku o vině, pokud by ho Nejvyšší soud ponechal nedotčený, a tím, že v ostatních bodech byl výrok o vině zrušen. Nejvyšší soud zde postupoval podle té části ustanovení § 265k odst. 2 tr. ř., která odkazuje na tzv. beneficium cohaesionis, ale nepokládal za nutné ve výroku výslovně citovat ustanovení § 261 tr. ř., protože obviněný JUDr. J. K. byl dovolatelem, a výslovný odkaz na ustanovení § 261 tr. ř. ve výroku má podstatný význam, týká-li se zrušovací výrok obviněného, který nepodal dovolání.

Podle bodu 2 se obvinění JUDr. J. K., JUDr. L. J., J. Š. a A. K. dopustili jednání, které záleželo v podstatě v tom, že dne 25. 8. 2011 obviněný A. K. osobně kontaktoval obviněného JUDr. J. K., soudce Okresního soudu v L., v jeho kanceláři se žádostí o radu a pomoc, jak vyřešit situaci odsouzeného R. B., který měl ve věci Krajského soudu v Ú. n. L. sp. zn. XXX nastoupit dne 30. 8. 2011 výkon trestu odnětí svobody, avšak měl u Okresního soudu v L. podanou žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, z něhož již více než polovinu vykonal dřívější vazbou, poté si obviněný JUDr. J. K. prostřednictvím obviněné J. Š., zapisovatelky Okresního soudu v L., zjistil, že soudcem příslušným k rozhodnutí o uvedené žádosti je JUDr. L. J., který již stanovil termín veřejného zasedání na 21. 10. 2011, dále obviněný JUDr. J. K. požádal obviněnou J. Š., aby oslovila obviněného JUDr. L. J. se žádostí o stanovení dřívějšího termínu, tak aby se odsouzený R. B. vyhnul nástupu výkonu trestu a nemusel ho nastoupit, obviněná J. Š. tak učinila, obviněný JUDr. L. J. změnil termín veřejného zasedání v této věci vedené pod sp. zn. XXX na den 30. 8. 2011, za což si nechal od obviněného JUDr. J. K. slíbit lahev whisky, a když bylo o podmíněném propuštění dne 30. 8. 2011 skutečně rozhodnuto, obviněný JUDr. J. K. za to převzal od obviněného A. K. hotovost ve výši 30 000 Kč, o kterou se rozdělil s obviněnou J. Š. tak, že jí dne 31. 8. 2011 předal 5 000 Kč, obviněná J. Š. převzala tuto částku s vědomím, že pomohla ovlivnit věc veřejného zájmu, a obviněný JUDr. J. K. v blíže nezjištěnou dobu po 30. 8. 2011 předal v souvislosti s rozhodnutím ve věci sp. zn. XXX obviněnému JUDr. L. J. lahev whisky.

Tento skutek byl posouzen u obviněného JUDr. J. K. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a zločin podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a jako dílčí útok pokračujícího zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, u obviněného JUDr. L. J. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, u obviněné J. Š. jako pomoc k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a u obviněného A. K. jako dílčí útok pokračujícího zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Toto právní posouzení je u všech obviněných nesprávné.

Ze strany obviněných JUDr. J. K. a JUDr. L. J. nemohlo jít o přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Oba obvinění byli soudci, takže každý z nich zastával funkci, která ho stavěla do pozice úřední osoby podle § 127 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ovšem pouze pokud plnil úkoly státu nebo společnosti a používal při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. Úřední osoba musí být vybavena pravomocí, která se navenek projevuje zejména tím, že rozhoduje o právech, oprávněných zájmech a povinnostech jiných subjektů. V postavení úřední osoby dominuje právě onen mocenský a rozhodovací prvek. Podle § 127 odst. 2 tr. zákoníku se k trestní odpovědnosti úřední osoby podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.

Ve věci podmíněného propuštění odsouzeného R. B. z výkonu trestu odnětí svobody, vedené u Okresního soudu v L. pod sp. zn. XXX, vykonával pravomoc jen obviněný JUDr. L. J., jemuž podle rozvrhu práce soudu připadlo v uvedené věci rozhodnout. Obviněný JUDr. J. K. neměl k této věci žádný vztah, který by se projevoval výkonem pravomoci, a neučinil nic, čím by na sebe pravomoc v této věci atrahoval. Jednání, jímž se obviněný JUDr. J. K. prostřednictvím obviněné J. Š. jako soudní zapisovatelky obrátil na jiného soudce se žádostí o změnu termínu veřejného zasedání, nebylo jednáním, jímž by obviněný JUDr. J. K. vykonával pravomoc, neboť nešlo o činnost vyznačující se nějakým mocenským či rozhodovacím prvkem. Obviněný JUDr. J. K. tím porušil povinnosti, které měl jako soudce podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Z nich lze zmínit povinnosti uvedené v § 80 odst. 2 písm. a), b), c) cit. zákona a spočívající v tom, že soudce v zájmu nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce je povinen a) prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst, b) chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce, c) odmítnout jakýkoli zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví. V jednání obviněného JUDr. J. K. je možné spatřovat také rozpor s ustanovením § 80 odst. 5 písm. a) cit. zákona, podle něhož soudce nesmí umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů. Posuzované jednání obviněného JUDr. J. K. sice bylo porušením uvedených povinností soudce, ale nebylo výkonem pravomoci. U obviněného JUDr. J. K. tudíž nepřichází v úvahu závěr, že ve smyslu § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, byť se jako soudce choval v rozporu se zákonem o soudech a soudcích, ani závěr, že ve smyslu § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku překročil svou pravomoc . O překročení pravomoci jde tehdy, když pachatel v postavení úřední osoby mimo rámec své pravomoci vykonává pravomoc někoho jiného.

Pokud obviněný JUDr. L. J. změnil termín veřejného zasedání, v němž bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění odsouzeného R. B., postupoval způsobem, o němž nelze konstatovat, že obviněný vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu ve smyslu § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. že překročil svou pravomoc ve smyslu § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Při stanovení termínu veřejného zasedání nebyl vázán ničím jiným než ustanovením § 233 odst. 2 tr. ř., které vyžaduje, aby tento termín byl stanoven s ohledem na to, že osoby vystupující jako subjekty řízení mají právo na zachování lhůty k přípravě. Obviněný JUDr. L. J. byl jako předseda senátu (samosoudce) oprávněn stanovit termín veřejného zasedání a nic mu nebránilo ani v tom, aby již stanovený termín veřejného zasedání změnil. Z citovaného ustanovení nelze vyvozovat, že by byl jednou stanoveným termínem vázán a nemohl přikročit k jeho změně. Nejvyšší soud nenachází v trestním řádu ani v jiném právním předpise ustanovení, které by obviněný JUDr. L. J. porušil změnou termínu veřejného zasedání. Ostatně soudy obou stupňů žádné takové ustanovení neoznačily. Také v případě obviněného JUDr. L. J. lze konstatovat, že se stejně jako obviněný JUDr. J. K. choval v rozporu s povinnostmi, které měl jako soudce podle zákona o soudech a soudcích, ale ani u obviněného JUDr. L. J. nešlo o vadný výkon pravomoci ve smyslu znaků přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. O nesprávnosti této právní kvalifikace spočívající v aplikaci obou variant uvedených v písmenech a) a b) na totéž jednání bylo pojednáno v rámci přezkumu bodu 1 výroku o vině.

Přijetím částky 30 000 Kč nemohl obviněný JUDr. J. K. naplnit znaky zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, spáchá-li takový čin jako úřední osoba. Obviněný JUDr. J. K. ve věci podmíněného propuštění odsouzeného R. B. nic neobstarával, nevyřizoval ji, nebyl v ní nijak činný apod. Tuto věc vyřizoval obviněný JUDr. L. J. Jednání obviněného JUDr. J. K. spočívalo v tom, že svým vlivem a prostřednictvím obviněné J. Š. zařídil u obviněného JUDr. L. J. jako příslušného soudce změnu termínu veřejného zasedání a dřívější rozhodnutí o podmíněném propuštění oproti původně stanovenému termínu. Obviněný JUDr. J. K. tedy přijal úplatek za to, že svým vlivem působil na výkon pravomoci JUDr. L. J. jako úřední osoby, a naplnil tak znaky přečinu nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku.

U obviněného JUDr. J. K. nemohlo jít o trestný čin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku (nehledě na přísnější právní kvalifikaci) ani ve variantě, podle které se ho dopustí ten, kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme úplatek pro jiného . Tato varianta se týká případů, kdy uplácená osoba vykonává činnost, která je obstaráváním věcí obecného zájmu, avšak příjemcem úplatku je fyzicky někdo jiný (např. příbuzný uplácené osoby, její přítel, její věřitel apod.). Uvedená varianta se neuplatní, jestliže uplácená osoba sama nevykonává činnost spočívající v obstarávání věcí obecného zájmu, nýbrž přijme (resp. žádá či dá si slíbit) úplatek za svůj vliv na činnost jiné osoby, avšak v tomto ohledu je trestnost podmíněna tím, že ona jiná osoba vykonává pravomoc úřední osoby (nestačí méně významné způsoby obstarávání věcí obecného zájmu). Výklad, podle kterého by se souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu spatřovala i v tom, že uplácenou osobou, tj. pachatelem trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, může být také někdo jiný než ten, kdo věci obecného zájmu obstarává , by byl nelogický, neboť by činil ustanovení § 333 odst. 1 tr. zákoníku o nepřímém úplatkářství bezpředmětným, nefunkčním a nadbytečným. Při naznačeném výkladu by totiž veškerá jednání spadající jinak pod ustanovení § 333 odst. 1 tr. zákoníku byla přijetím úplatku v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu ve smyslu § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Navíc by se tím kriminalizovala jednání, která zákonodárce nemínil postihnout ani jako trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku, neboť znaky tohoto trestného činu vymezil zúženě jen ve vztahu k výkonu pravomoci úřední osoby , a nikoli všeobecně ve vztahu k obstarávání věcí obecného zájmu .

Obviněný JUDr. J. K. měl spáchat zločin podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a obviněný JUDr. L. J. zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku tím, že za změnu termínu veřejného zasedání a za dřívější rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného R. B. oproti původně stanovenému termínu obviněný JUDr. J. K. předal obviněnému JUDr. L. J. lahev whisky a ten ji přijal. Pomine-li se to, že výrok o vině obviněného JUDr. J. K. neobsahuje tzv. právní větu vyjadřující zákonné znaky trestného činu podplacení, nemůže uvedená část výroku o vině obstát při těch zjištěních, ke kterým Okresní soud v Jičíně dospěl v odůvodnění svého rozsudku. Na str. 21 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jičíně je uvedeno: JUDr. J. si nechal vnutit lahev whisky, kdy se dokonce s obž. JUDr. K. dohodli, o jakou konkrétní značku se mělo jednat, ale nicméně z žádného provedeného důkazu nelze jednoznačně dovodit příčinnou souvislost mezi změnou termínu veřejného zasedání a přijatou lahví na straně JUDr. J. Za tohoto stavu je odsuzující výrok ve zmíněné části v tak příkrém rozporu s odůvodněním, že nemůže obstát.

Výrok o vině obviněného A. K. je založen na zjištění, že nejprve kontaktoval obviněného JUDr. J. K. se žádostí o radu a pomoc ve věci podmíněného propuštění odsouzeného R. B. a následně předal obviněnému JUDr. J. K. hotovost ve výši 30 000 Kč poté, co obviněný JUDr. J. K. svým jednáním ovlivnil rozhodnutí obviněného JUDr. L. J. Tato konstrukce skutkového stavu nenaplňuje u obviněného A. K. znaky zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, protože úplatek byl poskytnut obviněnému JUDr. J. K., který ve věci podmíněného propuštění odsouzeného R. B. nebyl jako soudce nijak činný, tj. nevykonával v této věci žádnou pravomoc, ale svým vlivem působil na výkon pravomoci jiného soudce, tj. obviněného JUDr. L. J., jako úřední osoby. Za tohoto stavu jednání obviněného A. K. odpovídalo znakům přečinu nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 tr. zákoníku, neboť z důvodu, že působil na výkon pravomoci úřední osoby, jinému poskytl úplatek . Pokud jde o bližší argumentaci, lze odkázat na předcházející úvahy Nejvyššího soudu týkající se právního posouzení jednání obviněného JUDr. J. K. ve vztahu k zákonným znakům trestných činů přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku.

Vadné právní posouzení skutku v případě obviněných JUDr. J. K. a JUDr. L. J. se promítlo i do výroku o vině obviněné J. Š., která sama nepodala odvolání ani dovolání. Z důvodů, které byly vyloženy ve vztahu k obviněným JUDr. J. K. a JUDr. L. J., nemohlo být přijetí částky 5 000 Kč obviněnou J. Š. za to, že jako soudní zapisovatelka spolu s obviněným JUDr. J. K. ovlivnila postup obviněného JUDr. L. J. jako soudce v řízení o podmíněném propuštění odsouzeného R. B., posouzeno jako pomoc k zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 329 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ani jako zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Stejně jako v případě obviněného JUDr. J. K. je i v případě obviněné J. Š. namístě závěr, že přijala úplatek za to, že svým vlivem působila na výkon pravomoci úřední osoby a že tedy spáchala přečin nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku.

Závěry uvedené ve vztahu k právnímu posouzení útoku uvedeného v bodě 2 se přiměřeně vztahují i k bodům 4, 5, jak je uvedeno dále.

Podle bodu 3 obviněný JUDr. J. K. jednal v podstatě tak, že přesně nezjištěného dne krátce před 22. 9. 2011 v trestní věci obžalovaného L. F. vedené u Okresního soudu v L. pod sp. zn. XXX, v níž rozhodoval jako soudce v hlavním líčení konaném dne 22. 9. 2011, si nechal slíbit od M. M. prospěch za to, že rozhodne ve prospěch obžalovaného, a poté, co byl obžalovaný L. F. regulérně podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, si při setkání s M. M. řekl o finanční plnění přesahující částku 10 000 Kč, načež mu M. M. potvrdil a přislíbil, že mu zajistí finanční plnění ve výši nejméně 100 000 Kč, avšak k tomu nedošlo, protože obviněný JUDr. J. K. byl mezitím zadržen policií.

Popsané jednání obviněného JUDr. J. K. bylo v napadeném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové posouzeno jako zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Toto posouzení samo o sobě není nesprávné, avšak nemůže obstát v kontextu toho, že šlo jen o dílčí útok pokračujícího trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně. Tento útok nemohl být předmětem samostatného právního posouzení bez toho, že by byl zrušen výrok o vině celým pokračujícím trestným činem a že by všechny úroky byly nově právně posouzeny.

Podle bodu 4 obviněný A. K. ve dnech 3. 10. 2011 a 11. 10. 2011 kontaktoval obviněného JUDr. J. K., soudce Okresního soudu v L., se žádostí o radu a pomoc ve věci odsouzeného M. H., který měl na den 10. 10. 2011 stanoven nástup výkonu trestu odnětí svobody uloženého ve věci Krajského soudu v Ú. n. L. sp. zn. XXX s tím, že vzhledem k dříve vykonané vazbě mu do vykonání poloviny uloženého trestu zbývaly dva měsíce, přičemž obviněný A. K. žádal obviněného JUDr. J. K., aby zajistil, že odsouzený nebude muset nastoupit trest vůbec nebo že bude po co nejkratší době podmíněně propuštěn, načež obviněný JUDr. J. K. obviněnému A. K. přislíbil a garantoval, že po dohodě s příslušným soudcem JUDr. L. J., o kterém obviněný JUDr. J. K. předpokládal, že mu věc bude přidělena k rozhodnutí, bude o podmíněném propuštění rozhodnuto bezprostředně po vykonání poloviny uloženého trestu, a obviněný A. K. dne 11. 10. 2011, vědom si toho, že obviněný JUDr. J. K. ovlivní rozhodnutí soudce JUDr. L. J., slíbil obviněnému JUDr. J. K. finanční hotovost v nezjištěné výši a ten příslib finančního plnění přijal, avšak k uskutečnění tohoto plnění již nedošlo, protože obviněný JUDr. J. K. byl mezitím zadržen policií.

Toto jednání bylo posouzeno u obviněného JUDr. J. K. jako dílčí útok pokračujícího zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a u obviněného A. K. jako dílčí útok pokračujícího zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Právní kvalifikace uvedeného útoku je u obou obviněných nesprávná.

V případě obviněného JUDr. J. K. nemohlo jít o naplnění znaků trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku již proto, že věc odsouzeného M. H. z titulu svého postavení soudce nevyřizoval, nebyl k jejímu vyřízení příslušný a nečinil v ní žádné úkony. Jestliže věc měla být podle očekávání obviněného JUDr. J. K. přidělena jinému soudci a jestliže obviněný JUDr. J. K. slíbil, že ovlivní postup a rozhodnutí onoho jiného soudce, tak aby bylo dosaženo co nejrychlejšího podmíněného propuštění, a přijal za to slib peněžního plnění, pak odpovídající právní závěr je ten, že dal si slíbit úplatek za to, že svým vlivem bude působit na výkon pravomoci úřední osoby . Obviněný JUDr. J. K. tím naplnil znaky přečinu nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku. Podstatné je, že obviněný JUDr. J. K. jako uplácená osoba neměl k věci odsouzeného M. H. žádný vztah, z kterého by vyplývalo, že ji jako věc obecného zájmu obstarával ve smyslu § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku.

Z toho logicky vyplývá, že v případě obviněného A. K. nemohlo jít o naplnění znaků trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Pokud obviněný A. K. slíbil peněžní plnění obviněnému JUDr. J. K. za to, že ovlivní postup a rozhodnutí soudce JUDr. L. J. ve věci podmíněného propuštění odsouzeného M. H., je namístě právní závěr, že z důvodu, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci úřední osoby, jinému slíbil úplatek . Obviněný A. K. tím naplnil znaky přečinu nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 tr. zákoníku.

Podle bodu 5 obviněný A. M. dne 26. 9. 2011 navštívil obviněného JUDr. J. K., soudce Okresního soudu v L., se žádostí o urychlení řízení ve věci podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (řízení motorových vozidel), který byl uložen odsouzenému D. H. ve věci Okresního soudu v L. sp. zn. XXX, obviněný JUDr. J. K. přislíbil a garantoval, že u příslušného soudce, který bude mít věc přidělenu k rozhodnutí, zařídí, aby bezprostředně, resp. do 14 dnů po datu vykonání poloviny trestu rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, obviněný A. M. za to obviněnému JUDr. J. K. slíbil finanční hotovost ve výši 6 000 Kč a obviněný JUDr. J. K. tento slib přijal, avšak k uskutečnění tohoto plnění nedošlo, protože obviněný JUDr. J. K. byl mezitím zadržen policií.

Toto jednání bylo posouzeno u obviněného JUDr. J. K. jako dílčí útok pokračujícího zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a u obviněného A. M. jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. U obou obviněných jde o nesprávnou právní kvalifikaci.

Obviněný JUDr. J. K. nemohl naplnit znaky trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, protože ve věci podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti uloženého odsouzenému D. H. nebyl nijak činný. Nelze tedy dojít k závěru, že by ji jako věc obecného zájmu obstarával . Obviněný JUDr. J. K. si nechal slíbit peněžní plnění za to, že se u jiného soudce, který bude mít věc přidělenu k rozhodnutí, zasadí o urychlené vyřízení věci. S tím koresponduje právní závěr, že dal si slíbit úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci úřední osoby a že tedy naplnil znaky přečinu nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 1 tr. zákoníku.

Logickým důsledkem toho je, že u obviněného A. M. nemohlo jít o zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Tento obviněný z důvodu, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci úřední osoby, jinému slíbil úplatek . Obviněný A. M. tím naplnil znaky přečinu nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 tr. zákoníku.

Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou dovolání obviněných JUDr. J. K., JUDr. L. J. a A. K. důvodná.

Obvinění JUDr. J. K. a A. K. uplatnili v souvislosti s ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také námitky, které obsahově neodpovídají tomuto dovolacímu důvodu, neboť se netýkají aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy, nemají hmotně právní povahu, týkají se postupu soudů při dokazování, při hodnocení důkazů a při zjišťování skutkového stavu. Jde o námitky skutkové povahy, které se týkají aplikace procesního práva (trestního řádu), což nekoresponduje s tím, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v porušení hmotného práva (trestního zákona).

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by skutková zjištění soudů byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy se projevuje zejména tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy může vyplývat i z toho, že tato zjištění jsou zcela nebo v rozhodující míře založena na nějakém procesním úkonu, který je zatížen tak podstatnou vadou, že je jako důkaz nepoužitelný, a skutková zjištění soudů nemají oporu v ostatních důkazech.

Uvedený rozpor lze shledat jen v bodě 2 výroku o vině, a to pokud jde zjištění, že předání lahve whisky obviněným JUDr. J. K. obviněnému JUDr. L. J. souviselo s věcí podmíněného propuštění odsouzeného R. B. z výkonu trestu odnětí svobody. V tomto ohledu je výrok o vině obou obviněných neslučitelný se závěry, ke kterým Okresní soud v Jičíně dospěl v odůvodnění svého rozsudku. To ostatně Nejvyšší soud konstatoval již v části týkající se právního posouzení útoku uvedeného v bodě 2 výroku o vině.

Jinak mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jičíně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy v tomto směru hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily, přičemž pokud odmítly provést další důkazy podle návrhů obviněných, přijatelně to zdůvodnily tím, že provedené dokazování je dostatečné a že další důkazy jsou nadbytečné.

Rozhodujícím usvědčujícím důkazem byly poznatky získané sledováním osob a věcí podle § 158d tr. ř. Tento operativně pátrací prostředek byl uplatněn ve vztahu k osobě obviněného JUDr. J. K., přičemž objektem sledování byla jeho kancelář v budově Okresního soudu v L. Stalo se tak na podkladě povolení, které podle § 158d odst. 3 tr. ř. vydal soudce Okresního soudu v Ú. n. L. na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ú. n. L. V rámci použití uvedeného operativně pátracího prostředku byly pořízeny zvukové a obrazové záznamy, ke kterým byl připojen protokol podle § 158d odst. 7 tr. ř. Z tohoto důkazu pak vyplývají skutečnosti, které se týkají i ostatních obviněných.

Obvinění JUDr. J. K. a A. K., kteří uplatnili námitky proti uvedenému operativně pátracímu prostředku, nenamítali nic proti obsahu protokolu o zvukovém a obrazovém záznamu, ale proti formálním předpokladům a náležitostem jeho použití jako důkazu. Oba obvinění zdůrazňovali nedostatek odůvodnění postupu podle § 158d tr. ř. a obviněný A. K. nadto namítal místní nepříslušnost soudce, který vydal povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř. Těmto námitkám Nejvyšší soud nepřisvědčil.

Způsob a rozsah odůvodnění, s nímž soudce Okresního soudu v Ú. n. L. vydal povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř., jsou přijatelné. Již v návrhu státního zástupce bylo mimo jiné zmíněno podezření, že obviněný JUDr. J. K. má různým osobám opatřovat prospěch spočívající v odkládání nástupu do výkonu trestu . Šlo tedy o podezření ze zcela konkrétního způsobu jednání, jímž obviněný porušoval své povinnosti a které se použitím povoleného operativně pátracího prostředku jen potvrdilo. To, že v návrhu státního zástupce a v povolení vydaném soudcem byla uvedena i další podezření, která se nepotvrdila, nic nemění na legálnosti použití uvedeného operativně pátracího prostředku. Pokud byl mezi dnem 22. 4. 2011, kdy soudce vydal povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř., a dobou, kdy se staly, resp. měly stát okolnosti zakládající podezření z nezákonného jednání obviněného, výrazný časový odstup až několika let, lze k tomu jen poznamenat, že teprve v prvních měsících roku 2011 vycházely tyto okolnosti najevo. Soudce vydal povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř. před zahájením trestního stíhání obviněného JUDr. J. K., což bylo přiléhavě odůvodněno neodkladností úkonu, která je zřejmá již z povahy trestné činnosti, o jejíž objasnění šlo. Jednalo se o trestnou činnost založenou na důvěrné součinnosti osob, z nichž žádná neměla zájem na odhalení, takže nebylo reálné objasnit ji v její konkrétní podobě jinak než získáváním poznatků technickými prostředky a utajovaným způsobem. Teprve na tomto podkladě bylo možné transformovat vzniklé podezření do zcela konkrétního obvinění.

Pokud byl zvukový a obrazový záznam, opatřený v rámci sledování ve věci obviněného JUDr. J. K., s příslušným protokolem použit jako důkaz ve věci obviněného A. K. (a dalších obviněných), byl pro takový postup podklad v ustanovení § 158d odst. 10 tr. ř., neboť také ve věci obviněného A. K. (a dalších obviněných) bylo vedeno o řízení o úmyslném trestném činu.

K namítané místní nepříslušnosti soudce Okresního soudu v Ú. n. L., který vydal povolení podle § 158d odst. 3 tr. ř., pokládá Nejvyšší soud za nutné uvést následující. Námitky obviněného A. K. vycházejí z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Stěžejní myšlenkou nálezu je potřeba eliminovat libovůli státního zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství při výběru okresního soudu, u něhož podá návrh, o němž má soud v přípravném řízení rozhodnout, s tím, že za této situace je třeba vycházet z obecných ustanovení o místní příslušnosti a podat návrh u okresního soudu příslušného podle § 18 odst. 1 tr. ř., tj. u okresního soudu, v jehož obvodu byl čin spáchán. V posuzované věci byl čin spáchán v obvodu Okresního soudu v L. Podáním návrhu u tohoto soudu reálně hrozilo evidentní zmaření účelu, ke kterému směřoval návrh, aby podle § 158d odst. 3 tr. ř. bylo povoleno sledování osob a věcí ve věci obviněného JUDr. J. K. jako soudce tohoto soudu. V tomto kontextu se namítaná místní nepříslušnost soudce Okresního soudu v Ú. n. L. jeví jako nepodstatná. K tomu lze ještě dodat, že byla-li sledovaným objektem kancelář obviněného JUDr. J. K. v budově Okresního soudu v L., pak takovým sledováním nebylo zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství ani nebyl zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí. Z toho vyplývá, že ke sledování nebylo třeba povolení soudce podle § 158d odst. 3 tr. ř. a že postačovalo písemné povolení státního zástupce podle § 158d odst. 2 tr. ř. V posuzované věci byla tato podmínka materiálně splněna návrhem státního zástupce, aby povolení vydal soudce, což představuje vyšší formu ochrany dotčených osobních práv.

Použitím zvukového a obrazového záznamu, pořízeného při sledování kanceláře obviněného JUDr. J. K., jako důkazu nedošlo u žádného z obviněných k porušení základních ústavně zaručených práv a svobod, zejména ne práva na spravedlivé řízení.

Právo na spravedlivý proces nebylo nijak dotčeno ani tím, co obviněný A. K. namítal ve vztahu k postupu náměstka krajského státního zástupce v Ú. n. L., který usnesením ze dne XXX, sp. zn. XXX, věc v přípravném řízení odňal Okresnímu státnímu zastupitelství v L. a přikázal Okresnímu státnímu zastupitelství v L. Jestliže toto rozhodnutí bylo odůvodněno možnou podjatostí státních zástupců Okresního státního zástupce v L. s ohledem na to, že obvinění JUDr. J. K., JUDr. L. J. a J. Š. byli osobami působícími na trestním úseku Okresního soudu v L., pak se tento důvod nutně týkal všech státních zástupců, tedy i vedoucího státního zástupce, tj. okresního státního zástupce v L., což bylo z hlediska ustanovení § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, podmínkou pro odnětí a přikázání věci. To, že se uvedený důvod netýkal osoby obviněného A. K., nemá žádný význam s ohledem na potřebu konat ve věci společné řízení proti všem obviněným.

S výhradou týkající se předání lahve whisky obviněným JUDr. J. K. obviněnému JUDr. L. J. (bod 2 výroku o vině) neměl Nejvyšší soud důvodu k tomu, aby do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně jakkoli zasahoval.

K dovoláním obviněných JUDr. J. K. a A. K. z hlediska důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení takovému rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

V uvedené variantně je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na některý další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že v rozsahu, v němž jsou dovolání důvodná u obviněného JUDr. J. K. z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. a u obviněného A. K. z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou jejich dovolání důvodná i z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem k podaným dovoláním

Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněných JUDr. J. K., JUDr. L. J. a A. K. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Jičíně jak ohledně těchto obviněných, tak se zřetelem na tzv. beneficium cohaesionis (§ 265k odst. 2 tr. ř., § 261 tr. ř.) i ohledně obviněných A. M. a J. Š., kteří nebyli dovolateli. Nejvyšší soud tedy zrušil rozsudky obou soudů v celém rozsahu, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Jičíně znovu rozhodne poté, co odstraní vady vytknuté tímto usnesením, přičemž se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). K tomu, aby nařídil nové projednání a rozhodnutí věci v jiném složení senátu Okresního soudu v Jičíně, neshledal Nejvyšší soud důvodu.

Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku, k němuž došlo dne 14. 12. 2015, pokládá Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že věc mu byla s dovoláními obviněných předložena dne 19. 12. 2016. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2017

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu