7 Tdo 1723/2016
Datum rozhodnutí: 04.01.2017
Dotčené předpisy: § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku



7 Tdo 1723/2016-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 1. 2017 o dovolání obviněného O. D. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 5 To 495/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 158/2014 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. D. odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný O. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 5 To 495/2015, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 1 T 158/2014. Usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), i) tr. ř. Uplatněnými námitkami vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, dále s tím, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly, a konečně s tím, že nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek a aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudu při provádění důkazů, k rozsahu provedeného dokazování apod. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

Obviněný byl odsouzen pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na tři léta.

Jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 20. 7. 2014 kolem 15,00 hodin v K., O., okr. N. J., v pokoji v horním patře domu povalil poškozenou R. H. na matraci, na které seděla, se slovy zašukáme si na ni lehl, obnažil své přirození, zasunul jí ruku do rozkroku, čemuž se poškozená bránila, ale obviněný jí přiložil na krk předloktí a tlačil jím proti jejímu krku, zasunul jí ruku pod kalhotky, které roztrhl, pak si klekl, dal svůj pohlavní úd k jejím ústům a zasunul ho do jejích úst, nato ho poškozená do pohlavního údu jemně kousla, obviněný jí začal nadávat, plivl jí do obličeje, obrátil ji na levý bok, kousl ji do oblasti pravé lopatky, zkroutil jí ruce, které jí držel jednou rukou, zatímco druhou rukou jí násilím roztáhl nohy a zezadu s ní vykonal soulož.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podané dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení a které byly založeny na tvrzení, že si soulož na poškozené nevynutil násilím, že se vůči poškozené žádného násilného jednání nedopustil a že soulož byla ze strany poškozené dobrovolná. Obviněný v dovolání vytýkal, že soudy založily svá zjištění na svědecké výpovědi poškozené, kterou označil za nepravdivou. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, konkrétně, obsahově konzistentně a celkově přesvědčivě popsala, za jakých okolností byla obviněným napadena, jakým způsobem ji obviněný napadl, jak se bránila, jak obviněný překonal její odpor a jak s ní dosáhl soulože. Poškozená vyloučila, že by k souloži došlo z její strany dobrovolně, že sama dala podnět k setkání s obviněným a že se mu svou výpovědí jen snaží pomstít za to, že jí nezaplatil pervitin, který mu předtím měla podle obviněného nabídnout a předat. Poškozená setrvala na tom, že i když byla uživatelkou drog, nedistribuovala je, obviněnému je nenabídla a nepředala. V tomto ohledu byla svědecká výpověď poškozené podpořena zjištěním, že kritického dne došlo k telefonickému kontaktu mezi oběma z toho podnětu, že obviněný volal poškozené, a nikoli naopak, jak tvrdil obviněný. Na podporu svědecké výpovědi poškozené vyzněla také výpověď svědkyně P. P., která byla její blízkou přítelkyní a které se poškozená krátce po činu svěřila s tím, že ji obviněný znásilnil. Svědkyně P. P. popsala poškozenou v době uvedeného sdělení jako ubrečenou, červenou kolem krku a na vrchní části těla a oblečenou v sukni bez kalhotek. Také lékařský nález na těle poškozené odpovídal tomu, co poškozená uvedla ve své svědecké výpovědi. Na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie byla osoba poškozené objasněna z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejích tvrzení. Znalecké zkoumání osoby poškozené vyznělo v závěr, že při reprodukci prožité události se snaží o věcný popis s autentickým emočním doprovodem, že u ní nebyla zjištěna tendence k tomu, aby se sama stavěla do lepšího světla a že užívání psychoaktivních látek nenarušilo její vnímání prožitých událostí, paměť ani schopnost popsat prožité události. Naproti tomu zkoumání osoby obviněného vedlo k závěru, že obviněný je egocentrický, narcistický, vykazující vyšší míru dominance, že vztahy s ostatními lidmi jsou mu spíše jen prostředkem k uspokojení vlastních potřeb bez empatie a ohleduplnosti a že ve vypjatých situacích mohou jeho manipulativní tendence při snaze dosáhnout uspokojení vlastních potřeb nabýt i agresivních rozměrů. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na tom, že soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené jako věrohodnou a pravdivou a že na jejím podkladě vystavěly svá skutková zjištění. Akceptovat lze i to, že soudy považovaly rozsah provedeného dokazování za dostatečný a že pro nadbytečnost zamítly návrhy obviněného na provádění dalších důkazů.

Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný nic bližšího neuvedl. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup. V posuzované věci se vůbec nejedná o takové rozhodnutí, jaké má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a dovolání obviněného se s obsahem citovaného ustanovení zcela míjí.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. ledna 2017

JUDr. Petr Hrachovec předseda senátu