7 Tdo 1687/2016
Datum rozhodnutí: 13.12.2016
Dotčené předpisy: § 146 odst. 1,3 tr. zákoníku



7 Tdo 1687/2016-28
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 12. 2016 o dovolání obviněného K. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 4 To 216/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 38/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmít á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný K. H. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 4 To 216/2016, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 1 T 38/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že Krajský soud v Brně rozhodl nesprávně, pokud ponechal beze změny výrok o vině. Namítl, že výrok o vině je založen na nesprávných skutkových zjištěních, která nevyplývají z důkazů. Vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, pokud dospěly ke skutkovým zjištěním představujícím podklad výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. To se projevuje tím, že žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů, postupu soudů při provádění důkazů, rozsahu dokazování apod. Je tedy jasné, že skutkové námitky nemají povahu dovolacího důvodu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak citovanému ustanovení obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde-li o nesprávné právní posouzení skutku , rozumí se tím skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje odvolatel. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení , jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.

Obviněný byl odsouzen pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 11. 2015 kolem 17,25 hodin v N. M. n. M., T. u., okr. Ž. n. S., na chodníku před domem č. p. ... pod vlivem alkoholu obtěžoval kolemjdoucí, mimo jiné i V. M., a když ho J. M. upozornil na jeho nevhodné chování, obviněný se prudce otočil, rychlým krokem přistoupil k J. M. a pravou pěstí ho dvakrát udeřil do obličeje, poté poškozený J. M. bezvládně padl hlavou na zem a utrpěl prasklinu lebky v krajině spánkové a temenní vlevo s přechodem na spodinu lební v místě pyramidy, drobné krvácení nad tvrdou plenou mozkovou spánkově vlevo, krvácení pod měkkou plenu mozkovou v krajině čelní a spánkové oboustranně, drobné krvácení do kory mozkové v krajině čelní a spánkové oboustranně, otřes mozku, oděrku v čelní krajině vlevo, krevní výron v krajině týlnětemenní vlevo, krevní výron v čelní krajině vpravo, krvácení z nosu, krvácení z levého zevního zvukovodu, krvácení do vedlejší dutiny nosní v těle kosti klínové vlevo a proniknutí volného vzduchu do dutiny lební, což si vyžádalo intenzivní lékařskou péči s hospitalizací 8 dnů. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině se obviněný uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 2 T 1/2001, pravomocně uznán vinným mimo jiné trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, který vykonal dne 1. 11. 2003.

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by popsaný skutek nevykazoval zákonné znaky zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku o vině. Tyto námitky navazovaly na obhajobu obviněného z původního řízení a na jeho tvrzení, že poškozeného neudeřil, nezranil a že poškozený si zranění přivodil sám pádem pod vlivem své opilosti. Jde o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by to kolidovalo s ústavně garantovaným základním právem obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný, natož pak extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve svědecké výpovědi poškozeného, který naprosto konkrétně, dostatečně podrobně a celkově přesvědčivě popsal, jak byl obviněným napaden a za jakých okolností k napadení došlo. Poškozený mimo jiné uvedl, že v době před incidentem požíval alkohol (v jeho krvi bylo posléze zjištěno 1,66 promile alkoholu), ale vyloučil, že by upadl v důsledku vlivu alkoholu. V podstatě shodně se svědeckou výpovědí poškozeného popsali útok obviněného proti poškozenému také svědkové P. G. a R. K. (dříve M.), kteří celý útok viděli. Svědkyně V. M., vůči které směřovalo předcházející obtěžující jednání obviněného, se snažila z místa co nejrychleji odejít, samotný útok obviněného proti poškozenému neviděla, neboť k němu došlo za jejími zády, a když se otočila, viděla poškozeného již jen ležet na zemi a obviněného stát a sklánět se nad ním. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a z výpovědi znalce MUDr. Michala Zeleného, Ph.D., vyplývá, že povaha, rozsah a závažnost zranění, která utrpěl poškozený, odpovídají tomu, jak napadení popsal poškozený a další svědkové, a že je vyloučeno, aby poškozený tato zranění utrpěl způsobem, který v rámci své obhajoby namítal obviněný, tj. pádem v důsledku vlivu alkoholu. Průběh napadení byl spolehlivě objasněn nakonec i kamerovým záznamem, jímž byl monitorován prostor, kde k incidentu došlo. Z tohoto záznamu je evidentní, že k útoku obviněného proti poškozenému došlo přesně tak, jak je uvedeno ve výroku o vině. Lze jen dodat, že podle záznamu byla chůze poškozeného před napadením zcela konsolidovaná, nejevila žádné známky nejistoty, nestability či dokonce vrávorání apod. a že výlučným podnětem pádu poškozeného bylo to, že ho obviněný srazil dvěma údery do hlavy. Za tohoto stavu neměl Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby do skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině jakkoli zasahoval.

To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2016

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu