7 Tdo 1683/2016
Datum rozhodnutí: 13.12.2016
Dotčené předpisy: § 196 odst. 1 tr. zákoníku



7 Tdo 1683/2016-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 12. 2016 o dovolání obviněného J. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 8 To 228/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 70/2015 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmít á .

O d ů v o d n ě n í
Obviněný J. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 8 To 228/2016, jímž bylo rozhodnuto o odvolání státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 5 T 70/2015. V podaném dovolání obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítl nepřiměřenou přísnost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a vyjádřil názor, že Krajský soud v Plzni nemohl takový trest uložit, když ho státní zástupkyně v odvolání nenavrhovala. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby mu uložil podmíněný trest odnětí svobody.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se k dovolání nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí a který lze na rozdíl od odvolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř. Vezme-li se v úvahu povaha takto stanovených dovolacích důvodů, je zřejmé, že dovolání není určeno ke korekci ukládaných trestů z hlediska jejich přiměřenosti. To se projevuje mimo jiné tím, že žádný ze zákonných dovolacích důvodů nespočívá v nepřiměřenosti uloženého trestu.

Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu.

Obviněný byl napadeným rozsudkem po zrušení rozsudku Okresního soudu v Chebu nově uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Plzni v podstatě v tom, že obviněný v době od 8. 4. 2012 do 21. 5. 2015 v Ch. a jinde neplatil soudně stanovené výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně na svou nezletilou dceru PAMPELIŠKU *).

Změna oproti rozsudku Okresního soudu v Chebu spočívala jednak ve vymezení doby spáchání činu, neboť podle rozsudku Okresního soudu v Chebu obviněný spáchal čin v době od 8. 4. 2012 do 12. 10. 2014, a jednak ve zpřísnění trestu, neboť rozsudkem Okresního soudu v Chebu byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen, zkušební doba byla stanovena na tři roky a obviněnému bylo jako omezení uloženo ve zkušební době řádně platit běžné výživné a podle svých sil uhradit dlužné výživné. V dané věci mohl Krajský soud v Plzni spolu se zpřísněním výroku o vině zpřísnit i trest, protože rozhodl z podnětu odvolání státní zástupkyně, které bylo podáno v neprospěch obviněného. Státní zástupkyně se odvoláním domáhala ve vztahu k výroku o vině rozšíření doby páchání činu a ve vztahu k výroku o trestu uložení přiměřeného trestu . Za tohoto stavu nebylo zpřísnění trestu vyloučeno ustanovením § 259 odst. 4 tr. ř. bez ohledu na nedostatek výslovného návrhu státní zástupkyně na uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl obviněnému uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, která je v § 196 odst. 1 tr. zákoníku stanovena až na jeden rok odnětí svobody.

Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře, která je v mezích zákonné trestní sazby, nelze výrok o uložení trestu napadat dovoláním podaným z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítat nepřiměřenost trestu. Namítaná nepřiměřenost uloženého trestu není dovolacím důvodem, a to ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení , tj. jiném, než je právní posouzení skutku (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Vyplývá to již ze vzájemného vztahu obou hmotně právních dovolacích důvodů. V ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen obecný hmotně právní dovolací důvod, zatímco v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je vymezen zvláštní hmotně právní dovolací důvod stanovený ve vztahu k výroku o uložení trestu. Má-li být samotný výrok o uložení trestu napaden dovoláním kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen skrze zvláštní dovolací důvod stanovený ve vztahu k výroku o uložení trestu.

Přestože přiměřenost trestu jinak je otázkou aplikace hmotného práva, zejména ustanovení § 37 § 39 tr. zákoníku, nemůže být namítaná nepřiměřenost trestu jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Opačný výklad, který by to připouštěl, by byl nelogický, neboť by činil ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nefunkčním, bezpředmětným a nadbytečným. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu nutně bylo vždy jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by nedávalo žádný smysl. Ve skutečnosti je jeho smyslem v souladu s účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku umožnit nápravu jen těch nejzávažnějších pochybení při ukládání trestů, tj. uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2016

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu

*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.