7 Tdo 1658/2011
Datum rozhodnutí: 04.04.2012
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 1658/2011-39

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 4. dubna 2012 v Brně dovolání obviněného Bc. T. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 6 To 17/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 129/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. T. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 1 T 129/2008, uznal obviněného Bc. T. H. (dále jen obviněný ) vinným pod bodem I. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že v přesně nezjištěné době dne 30. dubna 2008 z neznámého místa telefonicky uplatnil nárok na vyplacení pojistného plnění z pojistné smlouvy č. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, uzavřené mezi poškozenou Kooperativa pojišťovna, a. s., se sídlem Templová 747, Praha 1, IČ: 47116617, a svědkem V. M.. Obviněný uplatnil pojistné plnění odpovídající nákladům na opravu poškozeného zadního nárazníku a zadního křídla osobního motorového vozidla tovární značky Porsche Boxster, registrační značky , ve vlastnictví svědka P. P., a to na základě zápisu o poškození ze dne 29. dubna 2008. Obviněný deklaroval nárok na pojistné plnění dopravní nehodou, ke které mělo dojít v době kolem 22:00 hodin dne 27. dubna 2008 v T., T. ulici, na parkovišti u restaurace P., kde svědek V. M. měl při couvání se svým osobním motorovým vozidlem tovární značky Ford Escort, registrační značky , narazit do zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Porsche Boxster, registrační značky , při kterém měl poškodit zadní nárazník vozidla přesto, že obviněný věděl, že k takovému průběhu dopravní nehody nedošlo, respektive k deklarovanému rozsahu poškození osobního motorového vozidla došlo na jiném místě nebo za jiných okolností. Po zjištění těchto okolností poškozená společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., nevyplatila obviněnému předpokládané pojistné plnění ve výši 7.144,- Kč . Podle § 250 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Okresní soud v Ústí nad Labem zprostil podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. 1 ZT 481/2008, pro skutek spočívající v tom, že obviněný žádal dne 18. června 2007 v Ústí nad Labem, Přístavní 85 v provozovně společnosti Auto Grál, s. r. o., se sídlem Přístavní 85, Ústí nad Labem, IČ : 25416537 , o vydání 4 kusů kompletních zimních pneumatik značky Pirelli typ 205/55/R16 včetně 4 kusů poklic 16 , které zde měl uskladněny poškozený J. L., přestože k tomu neměl žádné oprávnění. Tyto věci mu byly vydány, čímž poškozenému J. L. způsobil škodu ve výši nejméně 9.000,- Kč , kvalifikovaný v obžalobě jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., neboť tento skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozenou společnost Auto Grál, s. r. o., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 6 To 17/2011, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti výroku o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně.

Obviněný podal proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů se nevypořádaly se závěrem znaleckého posudku Ing. Jaroslava Průši. Podle jeho názoru skutečnost, že dva znalecké posudky obsahují různé závěry, není sama o sobě důvodem pro vyžádání posudku ústavu podle § 110 tr. ř. Uvedl, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s trestním řádem, když přibral za účelem vypracování znaleckého posudku vědecký ústav, aniž by blíže objasnil, v čem spatřuje vady již vypracovaných znaleckých posudků a zda se jedná o výjimečný případ. Dále namítl, že byla porušena zásada in dubio pro reo, neboť znalecký posudek Ing. Tomáše Rozlivky obsahoval jiné závěry o možném průběhu dopravní nehody než znalecký posudek Ing. Jaroslava Průši. Namítl, že pokud je verze obžaloby stejně možná a pravděpodobná jako jeho verze možného průběhu dopravní nehody a dalšími důkazy již není možné reálně objasnit, která z možných variant je věrohodnější, nelze jej uznat vinným s ohledem na zásadu in dubio pro reo. Poukázal na to, že vozidlo mohlo být poškozené již před nehodou a pak by bylo otázkou, zda by způsobená škoda dosáhla částky nikoli nepatrné, neboť o tuto částku by se obviněný snažil obohatit. Soudy obou stupňů se v odůvodnění svých rozhodnutí nevypořádaly s otázkou, zda nebezpečnost tohoto činu pro společnost je vzhledem k výši škody 7.144,- Kč skutečně vyšší než nepatrná. Absentuje proto nebezpečnost trestného činu pro společnost, neboť okolnosti, za nichž ke skutku došlo, potvrzují právní závěr, že se vůbec nejedná o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Dále namítl, že popis skutku v obžalobě a v rozhodnutí soudu prvního stupně směřuje ke skutkové podstatě trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., nikoli ke skutkové podstatě trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Navrhl také, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky odložil výkon rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 1 T 129/2008, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 6 To 17/2011.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 1 T 129/2008, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 6 To 17/2011, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného tak, že dovolatel založil své dovolání na námitce nesprávnosti právního posouzení skutku. Takovou námitku však obviněný zjevně neměl na mysli v první části odůvodnění svého dovolání, protože s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první variantě poukázal na nesplnění procesních podmínek. Tato varianta uvedeného dovolacího důvodu se vztahuje k námitce, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. V uvedené trestní věci bylo odvolání zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, přičemž nesplnění procesních podmínek spatřuje dovolatel v tom, že nebyly splněny procesní podmínky pro vyžádání posudku ústavu podle § 110 tr. ř. Tuto námitku tak nelze podle názoru nejvyššího státního zástupce podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dále uvedl, že soudy obou stupňů se pečlivě zabývaly znaleckými posudky, výsledky ohledání místa činu a svědeckými výpověďmi a dospěly k závěru, že celkový rozsah poškození poškozených vozidel spolu vzájemně nekoresponduje a to jak výškově, tak ani polohou. Dále poukázal na to, že obviněný byl uznán vinným nikoli za nepravdivost jeho informace o střetu obou vozidel jako pojistné události, ale za nepravdivost vylíčení průběhu pojistné události v kontextu s povahou uplatněného pojistného plnění ve výši 7.144 Kč, které obviněný nárokoval. Výsledky soudně znaleckých expertíz průběh škodné události neosvědčovaly, resp. jej přímo vylučovaly tak, jak ho vylíčil obviněný, a není tedy pochyb o tom, že hrozící škodlivý následek jednání obviněného odpovídá podmínkám výše škody nikoli nepatrné. Dále uvedl, že dovolatel věcně správně namítá, že soudem druhého stupně nebylo napraveno pochybení v právní kvalifikaci skutku s tím, že na uvedený případ se vztahují znaky speciální skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. Tato námitka směřuje v neprospěch obviněného, tj. proti zásadě zákazu reformationis in peius, protože z hlediska znaků této speciální skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu došlo k jeho dokonání.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného Bc. T. H., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.

Obviněný právně relevantně namítl, že soudy obou stupňů se v rozhodnutích nevypořádaly s otázkou, zda nebezpečnost činu pro společnost je skutečně vyšší než nepatrná, že v uvedené trestní věci absentuje nebezpečnost trestného činu pro společnost, neboť okolnosti, za nichž ke skutku došlo, potvrzují závěr, že se vůbec nejedná o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. V souladu s § 3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Toto ustanovení, které vyžaduje hodnotit konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, má podstatný význam nejen pro úvahu, zda jde vůbec o trestný čin, ale rozhodujícím způsobem zasahuje i do úvah o tom, zda jde o trestný čin závažnějšího nebo méně závažného charakteru (srov. č. 33/1962 Sb. rozh. tr.) Při úvahách o tom, zda čin obviněného dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti činu pro společnost, než je stupeň nepatrný, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnosti zpravidla vyšší než nepatrný (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud této námitce obviněného nepřisvědčil. Obviněný nepravdivě vylíčil průběh pojistné události, přestože věděl, že k takovému průběhu nedošlo. Obviněný převzal od spolumajitele restaurace Bowling Panorama se sídlem Trnovanská 1513, Teplice, svědka D. K. finanční částku ve výši 10.000,- Kč, která měla pokrýt škodu na poškozeném vozidle a proto, aby obviněný nevolal k šetření nehody Policii České republiky. Obviněný i přesto uplatnil u poškozené Kooperativy pojišťovny, a. s., nárok na vyplacení pojistného plnění ve výši 7.144,- Kč splňující podmínky výše škody nikoli nepatrné. Zjištěné skutkové okolnosti uvedeného případu odpovídají běžně se vyskytujícímu a tedy typovému stupni společenské nebezpečnosti trestného činu ve všech rozhodných hlediscích. V této souvislosti obviněným namítaný nedostatek jeho motivace s poukazem na jeho majetkové poměry není takového zásadního právního významu, aby se jednalo o čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že z popsaného skutkového děje je zřejmé, že úmysl obviněného směřoval k neoprávněnému získání pojistného plnění od poškozené Kooperativy pojišťovny, a. s. Nelze tedy namítat nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti činu v souvislosti s nízkou výší pojistného plnění, které obviněný nárokoval u poškozené Kooperativy pojišťovny, a. s. Škoda navíc není znakem skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. Posouzení stupně společenské nebezpečnosti činu je zcela správné a tato námitka obviněného je nedůvodná.

Obviněný dále právně relevantně namítl, že popis skutku v obžalobě a v rozhodnutí soudu prvního stupně směřuje ke skutkové podstatě trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., nikoli ke skutkové podstatě trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Tuto námitku obviněný uplatnil již ve svém odvolání, odvolací soud se jí zabýval a v souladu se zákonem se s ní v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal. Odvolací soud uvedl, že právní kvalifikace prokázaného skutku nebyla soudem prvního stupně správně posouzena, neboť jednání obviněného nasvědčuje naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. Odvolací soud však nemohl napravit toto pochybení soudu prvního stupně, protože by musel obviněného uznat vinným dokonaným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., tedy činem vykazujícím vyšší stupeň společenské nebezpečnosti, než trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák, spáchaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud tak nemohl s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius a ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř. rozhodnout v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného a pro stručnost odkazuje na správné závěry odvolacího soudu. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že druhy trestů a trestní sazby trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. jsou stejné. Z hlediska vývojových stadií trestného činu se ale jedná u právní kvalifikace skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. o čin ukončený ve stadiu pokusu, avšak při právní kvalifikaci skutku jako trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. by se jednalo o dokonaný trestný čin znamenající nepříznivější právní postavení obviněného.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.:

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že v této trestní věci nejde o první alternativu tohoto důvodu dovolání, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení, podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku soudu prvního stupně i správnost postupu řízení a odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by byla naplněna za předpokladu, že by rozhodnutí soudu druhého stupně a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel odkazuje ve svém mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky neshledal podle § 265o odst. 1 tr. ř. důvody pro odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný.

V Brně dne 4. dubna 2012


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek