7 Tdo 1645/2008
Datum rozhodnutí: 14.01.2009
Dotčené předpisy: § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.




7 Tdo 1645/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. ledna 2009 o dovolání obviněného Ing. T. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 3 To 488/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 73/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. T. Ch. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 2 T 73/2008, byl obviněný Ing. T. Ch. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to nože stříbrné barvy o celkové délce 23 cm, s délkou čepele 11 cm, jehož rukojeť je ovázána zeleným provázkem, který se nachází v úschově Policie České republiky, MŘ, 2. TO, SKPV, Slezská Ostrava, Bohumínská 65, u ČTS: MROV-5466/Tč-2008-02.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 3 To 488/2008, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 3 To 488/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného nelze skutek kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., neboť nůž použil vůči poškozenému pouze jako prostředek k tomu, aby jeho slova byla brána vážně a údajně nic nenasvědčovalo tomu, že měl v úmyslu nůž použít. Obviněný nepovažuje skutečnost, že při incidentu držel v ruce nůž za natolik závažnou, aby podstatně zvyšovala společenskou nebezpečnost jeho jednání pro společnost. Z těchto důvodů je přesvědčen, že skutek měl být správně kvalifikován jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 3 To 488/2008, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl, a to vázán právním názorem, že skutek má být posouzen jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., nebo aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření poukázala na to, že obviněný se brání tím, že nůž použil pouze jako jakýsi vykřičník, aby jeho slova začala být brána poškozeným vážně. K tomu uvedla, že použitím nože došlo ke zvýraznění pohrůžek ve vztahu k poškozenému, přičemž obviněný poškozeného zároveň pronásledoval až na chodbu bytu, a následně ho uchopil za oděv pod krkem. Poškozený, jakož i další osoby přítomné na místě, měly z jednání obviněného obavy, o čemž svědčí i neprodlené trestní oznámení na obviněného. Výhrůžky směřovaly i do budoucna, když obviněný po poškozeném požadoval, aby se bez mobilního telefonu do svého bydliště nevracel. V daném případě je tedy naplněna materiální podmínka uvedená v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně dále konstatovala, že učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním nesouladu s právním posouzením jednání obviněného. Z těchto důvodů považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen: ,,Nejvyšší soud ) odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.

Trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. spáchá ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl a takový čin spáchá se zbraní. Podle § 89 odst. 5 tr. zák. je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe. Zbraní se rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. V souladu s § 88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby vyjadřují vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, který je vyjádřen tzv. kvalifikovanými skutkovými podstatami trestných činů. Ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. zdůrazňuje požadavek jejich materiálního posuzování. Při zkoumání, zda v konkrétním případě je splněna materiální podmínka uvedená v § 88 tr. zák., je třeba vycházet z komplexního hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, tedy z hledisek uvedených v § 3 odst. 4 tr. zák. Judikatura vychází z toho, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost podstatně zvýšen (srov. č. 34/1976 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud vycházel ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, podle nichž obviněný vynucoval na poškozeném vydání mobilního telefonu výhrůžkami fyzickým napadením, přičemž držel v ruce nůž stříbrné barvy v celkové délce 23 cm s délkou čepele 11 cm. Obviněný v dovolání namítl, že nejsou splněny zákonné podmínky stanovené v § 88 odst. 1 tr. zák. pro posouzení jeho jednání podle přísnější právní kvalifikace. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o relevantní právní námitku podřaditelnou pod uvedený dovolací důvod. Nejvyšší soud zjistil, že stejnou námitku obviněný uplatnil již v řízení o odvolání, přičemž soud druhého stupně se s touto námitkou dostatečně vypořádal a Nejvyšší soud se s argumentací odvolacího soudu ztotožnil. Odvolací soud k této námitce obviněného v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že: Použitím nože zcela jistě došlo ke zvýraznění pohrůžek ve vztahu k poškozenému, přičemž tyto byly doplněny pronásledováním poškozeného až na chodbu bytu, jakož i uchopením za oděv pod krkem. Poškozený, jakož i další osoby přítomné na místě, měly z jednání obviněného obavy, o čemž svědčí i neprodlené trestní oznámení na obviněného podané bratrem poškozeného J. H . Výhrůžky obviněného směřovaly rovněž i do budoucna, když po poškozeném požadoval, aby se bez mobilního telefonu do svého bydliště nevracel. (srov. č. l. 211 spisu). Obdobnou úvahou se řídil i soud prvního stupně, když kvalifikoval jednání obviněného jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (srov. č. l. 184 spisu).

Nůž je podle ustanovení § 89 odst. 5 tr. zák. zbraní, protože může učinit útok proti tělu důraznějším. Hrozba nožem je způsobilá vyvolat důvodné obavy z vážného ohrožení zdraví či života. Obviněný navíc sám v dovolání uvedl, že nůž použil jako jakýsi vykřičník, aby jeho slova začala být brána poškozeným vážně . Není rozhodné, zda zamýšlel nůž skutečně použít, nýbrž že si byl vědom toho, že nůž vyvolá v poškozeném strach a obavu o své zdraví a život a že tímto způsobem donutí poškozeného k vydání mobilního telefonu. V tomto případě byl nůž použit jako prostředek na zesílení tlaku na vůli poškozeného a ke zdůraznění pronášených výhrůžek. Vzhledem k důvodné obavě z poranění, která lze způsobit nožem, není pochyb o tom, že jednání za takových okolností podstatně zvyšuje společenskou nebezpečnost trestného činu pro společnost. Nejvyšší soud shledal, že soud prvního stupně i soud odvolací správně posoudily tuto okolnost jako okolnost zvyšující společenskou nebezpečnost jednání obviněného a že byla naplněna materiální podmínka uvedená v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák.

Soudy nižších stupňů kvalifikovaly jednání obviněného zcela v souladu s konstantní judikaturou, podle níž trestný čin vydírání je spáchán se zbraní ve smyslu § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák. nejen tehdy, jestliže pachatel užije zbraň k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči napadenému, nesplní-li to, k čemu ho pachatel nutí (srov. rozhodnutí č. 25/1983 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud dodává, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 408 publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 17/2002).

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného Ing. T. Ch. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2009

Předseda senátu:

Jindřich Urbánek