7 Tdo 1643/2005
Datum rozhodnutí: 04.01.2006
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1643/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2006 o dovolání obviněného E. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 6 To 638/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 27/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 27/2002, byl obviněný E. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 2. února 1998 v Ch., v objektu Č. p. Ch., a. s., pobočka Ch., v K. ulici, podal oznámení o škodné události a žádost o uplatnění nároku poškozeného v souvislosti s dopravní nehodou osobních automobilů značky Lancia Delta, jehož byl majitelem, a automobilu značky Fiat Punto, majitele M. P., ke které došlo dne 16. 1. 1998 v době, kdy automobil značky Fiat Punto řídila A. P., přičemž uvedl větší rozsah poškození osobního automobilu značky Lancia Delta, než jak byl automobil při této dopravní nehodě poškozen, a v důsledku toho obdržel od Č. p., a. s., pobočka Ch., pojistné ve výši 53.472,- Kč tedy nejméně o 34.483,58 Kč více, než jaké odpovídalo následkům této nehody.

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho a půl roku. Dále byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč, přičemž pro případ jeho nevykonání v určené lhůtě byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.



Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 6 To 638/2003, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V úvodní části dovolání obviněný rekapituloval ve věci dosud provedené důkazy - znalecký posudek V. V., znalecký posudek Ing. B. M., výpovědi svědků - policisty J. B., likvidátora pojišťovny K. V., majitele autoopravny J. F. a obsah úředního záznamu ze dne 4. 10. 2000.

Obviněný vyslovil v návaznosti na vlastní hodnocení uvedených důkazů názor, že dokumentace nehody policií byla provedena nedostatečně a nepřesně, a to včetně plánku místa nehody, což podle mínění dovolatele mělo negativní vliv na kvalitu posléze vypracovaných znaleckých posudků. Ty dovolatel považuje za nevěrohodné, neboť podle jeho mínění se liší mezi sebou navzájem, ale i ve vztahu k některým svědeckým výpovědím například svědků K. V. a J. F. Obviněný dále poukázal na to, že znalec Ing. B. M. ohledával místo nehody s časovým odstupem čtyř roků, takže za tuto dobu mohlo dojít na místě k mnoha změnám. Znalec tak podle obviněného nemohl spolehlivě zjistit, zda před čtyřmi lety byla na místě nehody překážka, která mohla způsobit poškození vozidla. Další pochybení spatřuje obviněný v tom, že soudy se nezabývaly tím, zda k poškození vozidla nemohlo dojít při jeho vytahování či odtahu. Obviněný trval na tom, že do oznámení o pojistné události uvedl rozsah poškození automobilu tak, jak je zjistil likvidátor pojišťovny K. V., neboť obviněný se nepovažuje za odborníka, aby mohl sám posoudit rozsah poškození. Je přesvědčen, že okresní i krajský soud rozhodly v jeho trestní věci na základě jednostranného zhodnocení důkazů, porušily tím jeho právo na obhajobu, neboť se nesnažily odstranit závažné rozpory, které existovaly mezi provedenými důkazy. Podle jeho názoru nedůvodně zamítly jeho návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem, který by vypracoval Ú. s. i. v B. Nadto obviněný okresnímu soudu vytkl značné průtahy v řízení, když usnesení Krajského soudu v Plzni mu okresní soud doručil až po opakovaných urgencích jeho obhájkyně.

V petitu dovolání obviněný E. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu a věc přikázal Okresnímu soudu v Chebu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Ve vyjádření uvedla, že podle jejího názoru dovolání obviněného neobsahuje žádnou námitku, která by se týkala nesouladu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., popř. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Domnívá se, že námitky dovolatele směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Podle nejvyšší státní zástupkyně popis skutku v tzv. skutkové větě není zcela přiléhavý, neboť okolnost, že obviněný při předmětné dopravní nehodě automobil sám řídil a logicky tedy musel alespoň rámcově znát skutečný rozsah poškození, vyplývá především z odůvodnění soudního rozhodnutí. V této souvislosti však konstatovala, že obviněný tuto skutečnost dovoláním nenapadal.

Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.



Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Obviněný E. S. však ve svém dovolání žádné námitky, které by směřovaly proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud hodnotily provedené důkazy a jaké skutkové závěry z nich postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Zatímco podle obviněného provedené důkazy jeho obhajobu nevyvrátily (obviněný v této souvislosti zpochybňoval především důkazní význam znaleckých posudků o rozsahu poškození jeho vozu a možnostech jejich způsobení nehodovým dějem popsaným obviněným), okresní a krajský soud z těchto důkazů vyšly při závěru o vině obviněného zjištěným skutkem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není oprávněn zasahovat do způsobu hodnocení provedených důkazů soudy prvního a druhého stupně, v posuzované věci však nic nenaznačuje, že by tyto soudy porušily pravidla uvedená v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Na podporu tohoto závěru možno poukázat i na to, že soudy aplikovaly na posuzovaný případ v maximální míře princip in dubio pro reo , když k tíži obviněného nepřičetly ta poškození vozu, která znalec Ing. B. M. hodnotil ve svém posudku vzhledem k průběhu nehodového děje jako sice nepravděpodobný, nicméně nikoli jednoznačně vyloučitelný následek nehody. Omezily tedy způsobenou škodu jen na ta poškození, jež podle závěrů znalce, které soudy akceptovaly, zcela jednoznačně nemohly vzniknout v důsledku posuzovaného nehodového děje.

Lze tedy shrnout, že obviněný sice formálně ve svém dovolání deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami obsaženými v dovolání se domáhal změny skutkových zjištění. Teprve na podkladě případné změny skutkových zjištění, které by vyústily v odlišný skutkový závěr, by pak podle názoru obviněného mělo dojít i k blíže nespecifikované změně právního posouzení skutku, tj. patrně k závěru, že jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod nenaplnil (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.).

IV.

Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného E. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr