7 Tdo 1622/2010
Datum rozhodnutí: 25.01.2011
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1,2 tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., § 175b odst. 2 bod 2 tr. zák.



7 Tdo 1622/2010-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. ledna 2011 o dovolání obviněného M. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 6 To 256/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 45/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 29 T 45/2009, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem padělání a vystavování nepravdivých lékařských zpráv, posudků a nálezů podle § 175b odst. 2 alinea 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 1292/25, škodu ve výši 92.251,- Kč.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 6 To 256/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 6 To 256/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že se nedopustil žádné trestné činnosti, neboť ve skutečnosti byl odeslán k lékaři k posouzení zdravotní způsobilosti k pracovní činnosti, přičemž MUDr. F. V. mu vystavil pracovní neschopnost, ač o to nežádal. Je přesvědčen, že mu nebylo prokázáno trestné jednání a že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného neměla Česká správa sociálního zabezpečení v Praze vyplácet nemocenské dávky po zahájení trestního řízení, a proto nemohla vzniknout škoda ve výši 92.251,- Kč.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v celém rozsahu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný prezentuje vlastní verzi okolností vystavení pracovní neschopnosti a uzavření pracovního poměru. Tyto námitky však směřují do oblasti skutkových zjištění a obsahově neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Dovolatel totiž odmítá tu část skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, podle kterých se jednání kladeného mu za vinu dopustil vědom si toho, že zaměstnání a pracovní neschopnost budou pouze fiktivní . Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle nejvyšší státní zástupkyně se značnou dávkou tolerance podřadit námitku odvolatele, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. K tomu uvedla, že skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě odpovídají všem objektivním i subjektivním znakům trestného činu podvodu. Je zde vylíčeno podvodné jednání dovolatele spočívající v předstírání zaměstnaneckého poměru a zejména pracovní neschopnosti, vznik škody spočívající v neoprávněné výplatě nemocenských dávek a současně obohacení dovolatele, popř. jiné osoby (O. H.) o tuto částku. Vyjádřena je i subjektivní stránka trestného činu v tom smyslu, že obviněný si byl vědom o fiktivnosti pracovního poměru a pracovní neschopnosti, z čehož je zjevný podvodný úmysl obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně dále konstatovala, že námitka týkající se vyplácení nemocenských dávek po zahájení trestního stíhání je nejasná a nekonkrétní. Podvodné jednání obviněného by podle ní zůstalo základní příčinou škodlivého následku spočívajícího v neoprávněné výplatě nemocenských dávek i v případě, že by snad jako vedlejší příčina přistoupila nedostatečná kontrolní činnost nebo jiná závada v činnosti orgánů správy sociálního zabezpečení. Námitky obviněného jsou proto podle nejvyšší státní zástupkyně zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. H. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svého dovolání především skutkové námitky, kterými napadl skutkové závěry soudů nižších stupňů. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.

Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pouze tím, že uvedl, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., neboť ve skutečnosti byl odeslán k lékaři k posouzení zdravotní způsobilosti k pracovní činnosti, přičemž MUDr. F. V. mu vystavil pracovní neschopnost. Ačkoli takto formulovaná námitka je právní námitkou, obviněný ji opřel o skutkové argumenty, kterými se snaží zvrátit skutkové závěry soudů nižších stupňů. Při posouzení uplatněné právní námitky proto dospěl k závěru, že objektivní i subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. byly naplněny.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 21. 7. 2003, vědom si toho, že zaměstnání a pracovní neschopnost budou pouze fiktivní, uzavřel se spol. Hostinec Lipová, s. r. o., se sídlem Praha 2, Šafaříkova 6, pracovní smlouvu se zařazením na pozici zástupce ředitele a jednatel firmy s hrubou mzdou 21.700,- Kč, do zaměstnání nenastoupil a nechal si vystavit pracovní neschopnost od 24. 7. 2003 prodlužované do 31. 5. 2004, kterou mu vystavil MUDr. F. V., a k níž byla vystavena zdravotní karta s fiktivními údaji o zdravotním stavu a kontrolách obviněného u lékaře, přičemž O. H. jej přihlásila k sociálnímu pojištění a uplatnila nároky z pracovní neschopnosti, ačkoli v předmětném období dne 29. 9. 2003, 5. 1. 2004, 18. 3. 2004 vyhledal lékařské ošetření ve Slovenské republice, kdy nebyla zjištěna vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nutnost vystavení pracovní neschopnosti a v téže době byl v době od 4. 9. 2003 do 31. 8. 2004 studentem University Mateja Bela v Banské Bystrici a dále odehrál celý soutěžní ročník 2003/2004 za FK Magnezit Lovinobaňa a dále se ani nezdržoval na adrese v České republice během pracovní neschopnosti a na základě této pracovní neschopnosti vylákal a pokusil se vylákat od České správy sociálního zabezpečení pro Prahu 2 nemocenské dávky uvedené pod body a) až h) výroku o vině, čímž způsobil České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 1292/25 škodu ve výši 92.251 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 38.548 Kč.

Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku vyplývá, že obviněný naplnil objektivní stránku trestného činu, neboť uzavřel pracovní smlouvu pouze fiktivně, následně si nechal vystavit pracovní neschopnost, aby pak mohl neoprávněně pobírat nemocenské dávky, čímž se dopustil podvodného jednání a obohatil tak sebe, popř. jinou osobu. Rovněž nelze pochybovat o naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. ledna 2011


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek