7 Tdo 1612/2010
Datum rozhodnutí: 11.01.2011
Dotčené předpisy: § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.



7 Tdo 1612/2010-23
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 1. 2011 o dovolání obviněného Ing. R. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 5 To 390/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 T 54/2010 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ing. R. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2010, sp. zn. 5 To 390/2010, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 1 T 54/2010. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V celém rozsahu uplatnil obsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o jeho vině, a shodně s obhajobou z původního řízení prezentoval svou vlastní verzi skutkového stavu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je právě to, že jde o hmotně právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na doplnění důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný byl odsouzen pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů).

Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Blansku, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako policista Policie České republiky dne 27. 7. 2009 kolem 12.20 hodin v katastru obce R. , okr. B. , na silnici v blízkosti restaurace N. , ve funkci policejního komisaře v době výkonu služby v rozporu s ustanoveními § 17 odst. 3, § 45 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, jako řidič služebního vozidla zn. Škoda Felicia combi, za tím účelem, aby poškozeného L. B. donutil sdělit Mgr. L. B. údaje o pobytu dcery V. B. a aby tak L. B. umožnil domoci se převzetí dcery od poškozeného jako jejího otce, neoprávněně přinutil poškozeného, který řídil vozidlo zn. Opel Vectra, k zastavení tím, že mu vjel do jeho jízdní dráhy, vytlačil ho do protisměru, po zastavení přistoupil ke dveřím vozidla poškozeného, vyzval ho s použitím výzvy Jménem zákona a se služebním průkazem v ruce, aby vystoupil, zároveň otevřel dveře řidiče, uchopil poškozeného do tzv. kravaty, snažil se ho přes zapnutý bezpečnostní pás vytáhnout ven, nadával mu vulgárními výrazy, poté, co poškozený odepnul bezpečnostní pás, ho vytáhl z vozidla, roztrhl mu tričko, způsobil mu drobnější zranění spočívající v bolestivosti levého ramene a nakonec po převezení obou vozidel na parkoviště u restaurace, odkud chtěl poškozený odjet, mu sdělil, že pokud se rozjede, zatkne ho pro neuposlechnutí výzvy policisty.

Z podrobnějších zjištění, která jsou rozvedena v odůvodnění rozsudku, je patrno, že Mgr. L. B. jako bývalá manželka poškozeného L. B. byla rovněž policistkou, v kritickou dobu konala službu společně s obviněným, s nímž zároveň žila ve společné domácnosti, a využila náhodné okolnosti, že si společně s obviněným všimla jedoucího vozidla poškozeného, k tomu, aby ho zastavila a projednala s ním soukromé záležitosti týkající se jejich nezletilé dcery V. B. Nezletilá dcera V. byla na podkladě dohody rodičů schválené soudem ve výchově matky, avšak v kritickou dobu se nacházela u poškozeného, jela v jeho vozidle a matka o ní neměla žádné informace. Ve vozidle zároveň jel také P. B. , syn poškozeného L. B. a Mgr. L. B. , který jinak bydlel u poškozeného. Poškozený v tu dobu podnikal kroky směřující k tomu, aby nezletilá dcera V. byla svěřena do jeho výchovy. Mgr. L. B. se u vozidla poškozeného snažila dosáhnout toho, aby nezletilá dcera V. vystoupila a aby odešla s ní. Tomu se nezletilá dcera V. nechtěla podřídit, na což Mgr. L. B. reagovala prohlášením v tom smyslu, že její požadavek je oprávněný, a vrátila se do služebního vozidla. Poškozený se rozjel a za této situace se do celé záležitosti vložil obviněný tím, že vyjel za obviněným, donutil ho zastavit, vytáhl ho z vozidla a fyzicky i slovně ho napadl.

Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala zákonné znaky trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Veškeré námitky obviněný zaměřil proti skutkovým zjištěním soudů, proti kterým postavil stejně jako v rámci své obhajoby v původním řízení svou vlastní verzi založenou na tvrzení, že proti poškozenému zakročil z důvodu podezření z trestného činu útoku na veřejného činitele, jehož se měl poškozený dopustit tím, že vozidlem najížděl na Mgr. L. B. , která tak byla ohrožena na zdraví a musela před vozidlem poškozeného uskočit. Jsou to ryze skutkové námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, avšak jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za předpokladu, že to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Blansku, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahové zakotvení především v přímých důkazech, jimiž byly svědecká výpověď poškozeného L. B. a s ní shodné svědecké výpovědi dětí V. a P. B. Uvedené výpovědi byly nepřímo podpořeny i objektivně zjištěným poškozením trička, které obviněný poškozenému roztrhl, a svědeckou výpovědí Mgr. P. P. , právničky, se kterou poškozený v závěru incidentu telefonicky konzultoval svůj postup ohledně nezletilé dcery V. a které popsal, jak proti němu obviněný postupoval. Proti těmto usvědčujícím důkazům stála výpověď obviněného, jehož verzi podporovala svědecká výpověď Mgr. L. B. Soudy si byly vědomy protichůdnosti obou skupin důkazů a již proto hodnotily usvědčující důkazy velmi obezřetně. V tomto ohledu soudy zdůraznily výraznou obsahovou shodu ve vzájemném poměru usvědčujících důkazů, a to na rozdíl od důkazů, které měly potvrzovat verzi obhajoby. Soudy výstižně poukázaly na závažné nesrovnalosti důkazů prezentovaných obhajobou, např. pokud jde o směr, jímž měla Mgr. L. B. uskočit před vozidlem poškozeného, pokud jde o informace poskytnuté Mgr. L. B. ohledně jejího oznámení domnělého únosu nezletilé dcery V. i pokud jde o informace poskytnuté obviněným ohledně průběhu incidentu orgánům uvnitř policie. Soudy po zhodnocení důkazů považovaly usvědčující důkazy za věrohodné a odmítly verzi obhajoby. Svůj hodnotící postup soudy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily. Soudy se při tom nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2011


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec