7 Tdo 1605/2010
Datum rozhodnutí: 25.01.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 1605/2010-18
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. ledna 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. R. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 9 To 35/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 197/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 24 T 197/2007, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zákona a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 221 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, 2 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. L.

Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 9 To 35/2010, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uložil obviněnému M. R. podle § 202 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil na zkušební dobu 3 let. Rovněž nově rozhodl o trestu spoluobviněného P. L.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný M. R. prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítá, že soud neprovedl jím navrhované důkazy. Také uvádí, že v napadeném rozhodnutí nejsou uvedeny důkazy, které by prokazovaly jeho vinu, zvláště s ohledem na prohlášení svědka J. L., kterého odvolací soud ani nevyslechl a vzhledem k této nové skutečnosti ani nehodnotil důkazy. Mělo být rovněž hodnoceno, že v době rozhodování odvolacího soudu již bylo jeho předchozí odsouzení zahlazeno a mělo se tak na něj hledět jako na osobu netrestanou.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřil.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotněprávní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že toto výše uvedeným požadavkům neodpovídá a námitky obviněného nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedenému soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.

Námitkou, že odvolací soud neprovedl důkaz v podobě výslechu svědka J. L., dovolatel pouze namítá neúplnost dokazování a polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem. Rovněž tvrzením, že nebyly uvedeny konkrétní důkazy, které by prokazovaly jeho vinu, obviněný opět brojí proti důkazní situaci, kterou považuje za nedostatečnou a na tomto základě by pak podle něj mělo dojít ke změně skutkových zjištění v jeho prospěch. Nenapadá tak správnost hmotněprávního posouzení skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.

Pouze na okraj Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud k navrhovanému výslechu svědka J. L. konstatoval, že vzhledem k výpovědím dalších svědků a k tomu, že se jedná o známého obou obviněných, nepovažuje tento důkaz za objektivní, čímž dostatečně odůvodnil neprovedení tohoto důkazu. Nejvyšší soud se také ztotožňuje s postupem soudu I. stupně, který při svém rozhodování vycházel z výpovědí učiněných v přípravném řízení, když svědci ve výpovědích v průběhu řízení u soudu, vzhledem k časovému odstupu uváděli, že si již přesně na celou záležitost nepamatují, a odkazovali na své výpovědi v přípravném řízení, které uváděli jako naprosto správné. Soudy obou stupňů objasnily hodnocení důkazů, řádně popsaly na základě čeho je obviněný usvědčován ze spáchaní trestné činnosti a rovněž své úvahy dostatečně odůvodnily. Dospěly k správným skutkovým zjištěním, která mají oporu v řádně provedených důkazech. Extremní rozpor, který by umožnil Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu I. stupně nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně, a skutkovými zjištěními na straně druhé, je patrná logická návaznost. Námitka obviněného o zahlazení odsouzení, která směřuje spíš proti přiměřenosti uloženého trestu, pak rovněž nespadá pod uplatněný důvod dovolání.

Protože obviněný v dovolání neuvedl žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. ledna 2011 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš