7 Tdo 1604/2008
Datum rozhodnutí: 14.01.2009
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




7 Tdo 1604/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. ledna 2009 o dovolání obviněného P. D. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 11. 8. 2008, sp. zn. 3 To 451/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 T 90/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2008 pod sp. zn. 1 T 90/2007 byl obviněný P. D. pod bodem 1/ uznán vinným jednak trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jednak trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák., pod bodem 2/ trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3/ trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a pod body 4/ a), b) a 5/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. Obviněný byl odsouzen podle § 215a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené P. U. na náhradě škody částku ve výši 53.500,- Kč, zatímco se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti citovanému rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině a trestu. Krajský soud v Ostravě jakožto soud odvolací, vydal dne 11. 8. 2008 pod sp. zn. 3 To 451/2008 usnesení, kterým podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného P. D. zamítl jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný P. D. řádně a včas podaným dovoláním. Dovolání směřuje do výroku o vině, trestu i náhradě škody a uplatňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvádí, že k podání trestního oznámení došlo až v okamžiku, kdy poškozená zjistila, že obviněný má novou přítelkyni. Rozchod s ním nesla velmi těžce. Poškozená rovněž psala nevybíravé SMS p. S. a měla léky od své matky na uklidnění. Nevydala mu po nějakou dobu jeho věci. Obviněný se domnívá, že nebylo prokázáno, že by byla poškozená vlastníkem věcí, jež měl odcizit (šlo především o mobilní telefon a herní konzolu). Obviněný se rovněž domnívá, že znalecký posudek na poškozenou by měl být vykládán v jeho prospěch, neboť poškozená může vypovídat ve společensky přijatelné formě a může být ovlivnitelná dalšími osobami. Na svou osobu uvedl, že je naprostý abstinent, není řidič a proto by bylo nesmyslné brát někomu auto, v předmětné době měl příjem a rovněž jeho matka mu finančně přispívala. Proto neměl žádný důvod brát poškozené peníze. Naopak si myslí, že významným způsobem přispíval na finanční chod domácnosti s poškozenou, kdy ona si kupoval drahou kosmetiku a musela přitom vyjít jen z mateřské. Rovněž si obviněný myslí, že nebylo dostatečně prokázáno, zda bývalý manžel poškozené předal peníze v hotovosti (jak tvrdí poškozená) nebo zda byly převedeny na účet (jak tvrdí bývalý manžel poškozené). Nikdo si za celou dobu soužití nevšiml žádných modřin u poškozené, na druhou stranu je nutno říci, že z výpovědi svědkyně J. vyplývá, že její dcera je typem, který snadno přichází k modřinám. Rovněž pokud by poškozenou týral, nedávala by mu svoji dceru na hlídání a nevracela by se k němu poté, co bydleli odděleně. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud ČR podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 451/2008 a rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 1 T 90/2007 zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, případně Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že bylo sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však jeho argumentace k podpoře vytýkaného nesprávného právního posouzení skutku je založena výhradně na polemice se skutkovými zjištěními soudů, když odmítá rozhodná skutková zjištění soudu, protože dle jeho názoru k nim soud dospěl na základě nesprávného hodnocení provedených důkazů. Obviněný námitkami, jimiž dle svého doplnil obhajobu uváděnou v průběhu trestního řízení a již použitou argumentaci, poukazuje na okolnosti kterým soud podle jeho názoru nepřiložil příslušnou váhu, nebo je hodnotil odlišně od obviněného, čímž vyjádřil nesouhlas se zjištěními, ke kterým nalézací soud po provedení dokazování dospěl. V rámci podpory dovolacího důvodu sloužícího k nápravě právních vad rozhodnutí obviněný uplatnil výhradně námitky, které svou povahou neodpovídají požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, protože jsou podloženy výhradně skutkovou argumentací. Tím se obviněný se svým dovoláním ocitl mimo rámec dovolacího důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle § 265i odst. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Jako dovolací důvod je uváděn § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též "jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud však shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jeho konkrétní námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

Z obsahu dovolání obviněného P. D. je zřejmé, že jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutků uvedených ve výroku o vině rozsudků, ale jsou zaměřeny výlučně proti způsobu, jakým byly hodnoceny ve věci provedené důkazy. Povahy skutkové jsou výhrady, jejichž prostřednictvím obviněný odlišně od soudů hodnotí znalecký posudek na poškozenou, její povahu a její jednání. Nemůže uspět ani námitka obviněného, která se týká toho, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by poškozená byla vlastníkem věcí, jež měl odcizit (mobilní telefon a PlayStation). Pokud jde o tuto námitku vlastnictví odcizených věcí je nutno uvést, že i když PlayStation zejména ovládal on a také si s ním nejčastěji hrál, nemůže to založit vznik jeho vlastnického resp. spoluvlastnického práva k této věci. Soudy vycházely ze skutkového zjištění, že tyto věci patřily poškozené a byly tedy v jejím výhradním vlastnictví. Pokud obviněný její vlastnictví k této věci a k mobilnímu telefonu zpochybňuje s tím, že její vlastnictví nebylo prokázáno, domáhá se tím jiného hodnocení důkazů a na základě toho odlišného skutkového zjištění, že tyto věci nebyly věcmi obviněné, ale jeho, resp. patřily jim oběma. Na základě tohoto jiného hodnocení důkazů a následného jiného skutkového zjištění, pak až následně zpochybňuje existenci vlastnického práva poškozené k těmto věcem. Jeho námitka o neprokázání vlastnického práva poškozené je tak skutkové a nikoli hmotně právní povahy, když se v podstatě domáhá, aby bylo vycházeno z jeho obhajoby, že polovinu PlayStationu poškozené zaplatil a telefon dostal jako dárek k narozeninám. Takovéto námitky ale neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku, ale skutkovým zjištěním samotným a proto se jimi Nejvyšší soud nezabýval. Ani další námitka vztahující se k finančnímu zabezpečení poškozené (zda peníze od jejího bývalého manžela ji byly dány hotovostně nebo převodem na účet) nezakládá přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože je rovněž výhradně zaměřena proti hodnocení důkazů soudy.

Výše uvedenými námitkami deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně není naplněn (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. tr.). Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Nejvyšší soud ve shodě s citovanými rozhodnutími Ústavního soudu a svou konstantní judikaturou opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání obviněného P. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš