7 Tdo 1599/2010
Datum rozhodnutí: 11.01.2011
Dotčené předpisy: § 242 odst. 1, 3 tr. zák.



7 Tdo 1599/2010-30

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 1. 2011 o dovolání obviněného Z. L. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 2 To 80/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 4/2009 takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Z. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 2 To 80/2010, jímž bylo o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 2 T 4/2009, rozhodnuto tak, že byl zrušen výrok o ochranném opatření (výrok o uložení zabezpečovací detence) a v ostatních výrocích zůstal rozsudek nedotčen. Obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze v tom směru, že jím zůstal nedotčen výrok o vině a trestu v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Námitky proti výroku o vině obviněný zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti důkazům, na kterých byla tato zjištění založena. Proti výroku o trestu uplatnil námitky týkající se přiměřenosti trestu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Právním posouzením skutku se podle citovaného ustanovení rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Jde přitom o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný byl odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. d), e) tr. zák.

Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný Z. L. dne 14. 6. 2007 kolem 18,00 hodin v H. K., ul. J. M., sledoval poškozenou I. S., v suterénu domu za ní vstoupil do výtahu, kam ji dále zatlačil, okřikl ji, aby byla zticha, dal jí ruku na ústa, přikázal jí, aby si vytáhla tričko a podprsenku, na její slovně projevený nesouhlas jí vyhrožoval zbitím, tím dosáhl toho, že poškozená se mu podrobila, sám si vytáhl pohlavní úd, třel si jej, poškozenou při tom osahával na prsu až do své ejakulace, poté poškozené opětovně vyhrožoval ublížením na zdraví, pokud by jeho jednání oznámila, s tím, že ví kde bydlí, a že si ji najde, přičemž podle zjevu poškozené musel být minimálně srozuměn s tím, že je mladší než patnáct let. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný svým jednáním způsobil poškozené posttraumatickou stresovou poruchu a narušení osobnostního vývoje se závažnými projevy specifikovanými ve výroku o vině, které u poškozené dlouhodobě přetrvávaly a mohly znamenat trvalou újmu na jejím duševním zdraví.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 3 tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. d), e) tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Veškeré námitky týkající se výroku o vině obviněný zaměřil proti skutkovým zjištěním soudů. Tyto námitky stojí mimo zákonný dovolací důvod. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor.

Skutkové námitky obviněného se týkaly především otázky jeho totožnosti s osobou pachatele činu. Obviněný je zakládal na tvrzení, že nebyl osobou, která se dopustila útoku proti poškozené. Tuto obhajobu považovaly soudy za vyvrácenou a měly pro to odpovídající obsahový podklad v důkazech.

Podle svědecké výpovědi poškozené sperma pachatele dopadlo mimo jiné na podlahu výtahu, kde bylo v rámci ohledání místa činu nalezeno jako biologická stopa, přičemž příslušnou expertízou bylo potvrzeno, že skutečně jde o sperma, a zároveň byl získán úplný profil DNA. Protože v té době nebyl k dispozici žádný srovnávací materiál a získaný profil DNA neodpovídal žádnému z profilů DNA uložených v národní databázi DNA, byl získaný profil DNA vložen do národní databáze DNA jako tzv. neznámá stopa. Obviněnému pak byl dne 5. 3. 2008 za okolností, kdy o jeho totožnosti nebylo pochyb a kdy byla objasňována jiná trestná činnost, odebrán biologický materiál, z něhož byl získán úplný profil DNA. Porovnáním s profilem DNA uloženým v národní databázi DNA a získaným předtím ze spermatu nalezeného na místě posuzovaného činu byla zjištěna taková shoda, která spolehlivě znamená individuální identifikaci osoby obviněného. Toto ztotožnění obviněného s osobou pachatele posuzovaného činu bylo nepřímo podpořeno nezpochybnitelnými zjištěními, která se týkala místa pohybu obviněného v kritickou dobu. Obviněný sice bydlel v Z., okr. Š., a byl zaměstnán u obchodní společnosti se sídlem ve F. n. O., avšak pracoval jako obchodní zástupce v regionu východní Čechy, od 13. 6. 2007 do 15. 6. 2007 byl ubytován v Ch. n. C., okr. H. K., a dne 14. 6. 2007 ve 20,43 hodin si na hlavním nádraží v H. K. zakoupil jízdenku na vlak z H. K. do Ch. n. C. Pokud soudy za tohoto stavu zjistily, že obviněný je pachatelem posuzovaného činu, není mezi tímto zjištěním a provedenými důkazy žádný extrémní rozpor.

Část námitek obviněného proti uvedenému zjištění byla vedena z hlediska skutečnosti, že biologická stopa na místě činu byla zajištěna asi 90 minut po činu. Tento odstup nemůže být důvodem k jakýmkoli pochybnostem, neboť nemá žádný vliv na to, že stopa objektivně byla spermatem a zdrojem poznatků o úplném profilu DNA. Pochybnosti by mohly vyplývat nanejvýš z toho, že sperma obviněného se dostalo na místo činu dodatečně teprve po jeho spáchání a nebylo by tedy důkazem o přítomnosti obviněného na místě činu v době jeho spáchání. Taková konstrukce však je vyloučena vzhledem k okolnostem, tak jak byly zjištěny zejména ze svědeckých výpovědí poškozené a jejích rodičů. Bez významu jsou také námitky poukazující na to, že předmětem zkoumání zaměřeného na získání profilu DNA byla jen biologická stopa nalezená na podlaze výtahu, a nikoli též stopy na obuvi a oblečení poškozené, ačkoli i zde se podle svědecké výpovědi poškozené ocitlo sperma pachatele. Tuto okolnost lze jen konstatovat, aniž z ní vyplývá cokoli, čím by mohla být nějak zpochybněna důkazní hodnota profilu DNA získaného ze stopy nalezené na podlaze výtahu.

Další námitky obviněného se týkaly znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, jehož obsahem byla genetická expertíza, která byla podkladem závěru, že profil DNA získaný z biologické stopy nalezené na podlaze výtahu se shoduje s profilem DNA obviněného. Tyto námitky se týkaly zejména způsobu zpracování posudku, dokumentace vlastního pracovního postupu, na kterém byl posudek založen, okolností, za nichž byl profil DNA získaný z biologické stopy nalezené na podlaze výtahu vložen a uchováván v národní databázi DNA, atd. Žádná z těchto námitek nemůže obstát. Znalecký posudek, jehož obsahem byla genetická expertíza, byl vypracován příslušným a zároveň vysoce odborně specializovaným pracovištěm, za použití obvyklých metod dostupných podle dosaženého stupně vědeckého poznání a bez jakýchkoli zásahů, jimiž by mohla být dotčena objektivnost genetické expertizy. Pokud soudy přijaly znalecký posudek za podklad svých skutkových zjištění, nelze jim v tomto ohledu nic vytýkat, neboť není žádného rozumného důvodu k domněnce o nesprávnosti znaleckého posudku.

Obviněný se snažil zpochybnit také zjištění vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle něhož je osobou se sexuální deviací spočívající v agresivním sadismu. Soudy hodnotily toto zjištění tak, že posuzovaný čin odpovídá této charakteristice osoby obviněného. Proti tomu obviněný namítl, že z lékařské zprávy, kterou sám předložil, vyplývá, že má nízkou hladinu testosteronu, a z toho dovozoval nepodloženost závěru, že posuzovaný čin odpovídá povaze jeho osobnosti. Také tím se soudy zabývaly, přičemž s odkazem na bližší zjištění vyplývající jak z předložené lékařské zprávy, tak ze znaleckého posudku konstatovaly, že osoby s nízkou hladinou testosteronu se sice obecně málo dopouštějí agresivního jednání, avšak ani u nich není takové jednání vyloučeno.

Výhrady obviněného směřovaly i proti zjištění, že poškozená utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu. Toto zjištění má odpovídající obsahový podklad ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie. Změny, ke kterým v oblasti duševního zdraví poškozené došlo v důsledku posuzovaného činu, jsou ve znaleckém posudku náležitě popsány a vysvětleny. Přitom závěry znaleckého posudku se opírají o důkladné vyšetření poškozené. Pokud soudy ze znaleckého posudku vycházely ve svém zjištění, že šlo o posttraumatickou stresovou poruchu a jaká byla míra její závažnosti z hlediska duševního zdraví poškozené, nejsou tato zjištění v žádném extrémním rozporu s důkazy a jsou slučitelná i s okolnostmi ukazujícími na postupný návrat poškozené k obvyklému způsobu života.

Lze tedy uzavřít, že skutková zjištění soudů v žádném ohledu nejsou v nějakém extrémním rozporu s provedenými důkazy. Skutková zjištění soudů mají v důkazech odpovídající obsahové zakotvení. Soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem. Svůj hodnotící postup soudy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily, aniž se při tom dopustily nějaké deformace důkazů nebo jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Zároveň soudy vyložily, proč považují provedený rozsah dokazování 'za dostatečný a návrhy obviněného na provádění dalších důkazů za nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje provedené dokazování za úplné, není dovolacím důvodem.

Dovolacím důvodem nejsou ani námitky ohledně přiměřenosti uloženého trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o vině nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o trestu, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně pro to ani nebyly podmínky. Obviněnému byl podle § 241 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na jedenáct let se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. Jde o přípustný druh trestu, který byl uložen v rámci trestní sazby odnětí svobody stanovené v rozpětí od pěti let do dvanácti let. Tento trest ovšem byl obviněnému uložen jako souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák., a to také za trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným ve věci Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci sp. zn. 28 T 16/2008 a za který mu byl v uvedené věci uložen trest odnětí svobody na devět roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem. V souvislosti s uložením souhrnného trestu byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu uloženém ve věci Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci. Namítaná nepřiměřenost uloženého souhrnného trestu nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho variantu, která spočívá v jiném nesprávném hmotně právním posouzení (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Již z tohoto vzájemného vztahu obou dovolacích důvodů logicky plyne, že má-li být samotný výrok o uložení trestu napaden z hlediska hmotného práva, může se tak stát jen prostřednictvím zvláštního dovolacího důvodu, který se vztahuje výslovně k takovému výroku. Pokud nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř., nelze ji jako dovolací důvod uplatňovat ani jako dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Jednak by se to vymykalo povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku a navíc by to znamenalo faktické popření významu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. Výklad, který by připouštěl nepřiměřenost trestu jako dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., je nelogický, neboť by zbavoval ustanovení § 265b odst. l písm. h) tr. ř. jakéhokoli smyslu a v podstatě by toto ustanovení činil bezpředmětným, nefunkčním a nadbytečným. Uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by totiž vždy nutně bylo jiným nesprávným hmotně právním posouzením podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. (K tomu, že námitky týkající se přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem, viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.


V Brně dne 11. ledna 2011


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec