7 Tdo 1596/2010
Datum rozhodnutí: 25.01.2011
Dotčené předpisy: § 219 odst. 1,2 písm. b) tr. zák.



7 Tdo 1596/2010-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. ledna 2011 o dovolání obviněného M. F. E. , řidiče nákladní dopravy, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 7 To 42/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 90/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. E. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 2 T 90/2009, byl obviněný M. F. E. (dále jen obviněný ) uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozenému R. K. , ve výši 36.810,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem odsuzujícího rozsudku se stalo zjištění, že obviněný dne 21. 7. 2009 v době okolo 23.00 hodin v katastru obce N. , okres T. , v úmyslu usmrtit, napadl opakovanými údery montážním klíčem na kola do hlavy poškozeného A. S. , poté mu svázal plastovou páskou ruce a zraněného naložil do úložného prostoru návěsu nákladní soupravy mezinárodní registrační značky Rakouska spojené s tahačem tovární značky DAF mezinárodní registrační značky ., odvezl jej na odstavné parkoviště na 70. km dálnice D1, okr. B. , kde poškozeného nezjištěným způsobem přemístil asi 270 m do lesního prostoru, kde jej znovu opakovaně napadl údery montážním klíčem na kola do hlavy, přičemž poškozený v důsledku tříštivé zlomeniny klenby a spodiny lební s rozsáhlým rozhmožděním levé poloviny mozku na místě zemřel, poté tělo poškozeného za použití akcelerantů hoření zapálil a ponechal na místě.

Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 7 To 42/2010, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 7 To 42/2010, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání proti všem výrokům opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tvrdí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřesvědčivé a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry je podle něj patrný extrémní rozpor. Namítl, že soud druhého stupně nezohlednil skutečnost, že do trestného jednání se významně zapojila i svědkyně L. S. , přičemž její součinnost, a to především vylákání poškozeného A. S. , byla v rozhodnutí zcela opomenuta. Obviněný dále poukázal na nález dalších pachových stop na místě nálezu těla poškozeného, z čehož lze podle obviněného dovodit, že poškozeného mohl napadnout někdo jiný, s kým se poškozený po opuštění jeho vozidla setkal. Odvolací soud se nevypořádal ani s další skutečností, a to s nálezem druhé čepice patřící poškozenému, přičemž nezohlednil ani následné používání mobilu poškozeného po jeho smrti. Obviněný je přesvědčen, že jde o tzv. opomenuté důkazy, neboť se s nimi odvolací soud nevypořádal. Konstatoval, že v řízení nebyl proveden dostatek relevantních důkazů, aby bylo možné rozhodnout o jeho vině bez důvodných pochybností, a došlo tak k porušení zásady presumpce neviny. Pokud jde o skutkový děj na 70. km dálnice D1, soudy nižších stupňů podle obviněného nesprávně vycházely pouze ze svědecké výpovědi svědkyně L. S. Ta však ve skutečnosti nic neviděla ani neslyšela a její svědectví má charakter svědectví z druhé ruky . Obviněný také poukázal na pochybnou vypovídací hodnotu jejího svědectví, neboť se jedná o bývalou prostitutku se zvýšenou sugestibilitou, danou konzumací drog. Obviněný rovněž namítl, že úlomky lebeční kosti byly nalezeny na odpočívadle u dálnice D1 a nikoli na parkovišti v katastru obce N. , okr. T.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 7 To 42/2010, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V případě, že dovolací soud dojde k závěru, že věc je nutné přikázat Krajskému soudu v Praze, pak obviněný navrhl, aby byla věc přikázána jinému soudu k projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněný v rámci své dovolací argumentace napadl pouze správnost dokazování a správnost učiněných skutkových závěrů, když namítl, že soudy chybně nebo nedostatečně hodnotily provedené důkazy a že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Tyto námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Nejvyšší státní zástupkyně doplnila, že rovněž není možné přihlížet k tvrzením obviněného o absenci právního posouzení účasti svědkyně L. S. na celém ději, neboť předmětem této trestní věci je rozhodnutí o skutku obviněného, nikoli o jednání dalších osob.

Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný zpochybnil skutkové závěry soudů nižších stupňů především tím, že namítl, že do trestného jednání se významně zapojila i svědkyně L. S. , že na místě nálezu těla poškozeného byly nalezeny dalších pachové stopy, z čehož lze dovodit přítomnost další osoby, že nebyl dostatečně objasněn nález druhé čepice poškozeného, ani používání mobilu poškozeného po jeho smrti, a namítl nevěrohodnost výpovědi svědkyně L. S. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.

Nejvyšší soud zároveň neshledal namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovým zjištěním a právním posouzením skutku. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky, přičemž i právní posouzení plně odpovídá skutkovému stavu věci. Pokud jde o jednání svědkyně L. S. , nebylo předmětem trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 90/2009. Námitkami obviněného, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je nepřesvědčivé a že nese znaky svévole, se dovolací soud nemohl zabývat, protože dovolací námitky proti důvodům rozhodnutí jsou podle § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné.

Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Těmito námitkami nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného M. F. E. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. ledna 2011


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek