7 Tdo 1582/2012
Datum rozhodnutí: 09.01.2013
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1,3 písm. c) tr. zák.



7 Tdo 1582/2012-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 1. 2013 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 4 To 210/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 35/2010 t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 27 T 35/2010, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. l tr. zák., § 50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na pět roků. Kromě toho byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a v návaznosti na to bylo výrokem podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Skutek, pro který byl obviněný odsouzen, spočíval podle zjištění Okresního soudu v Opavě v podstatě v tom, že obviněný jako jednatel obchodní společnosti APEX INTERNATIONAL, s.r.o., ve dnech 31. 3. 2006 a 2. 4. 2007 v přiznáních této společnosti k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005 a roku 2006, podaných u Finančního úřadu v Opavě, vykázal neexistující náklady, které doložil fakturami specifikovanými v bodech 1, 2 výroku o vině od obchodní společnosti BETRACO, spol. s r.o., jako dodavatele, přestože věděl, že tato společnost zboží uvedené ve fakturách ve skutečnosti nedodala, čímž na dani z příjmů právnických osob způsobil únik za rok 2005 ve výši 1 839 500 Kč a za rok 2006 ve výši 322 560 Kč, a dále v době od 25. 10. 2005 do 25. 8. 2006 z výše uvedených faktur uplatnil v přiznáních společnosti k dani z přidané hodnoty, podávaných u Finančního úřadu v Opavě, odpočet daně na vstupu v částkách specifikovaných u jednotlivých faktur v bodě 3 výroku o vině, čímž na dani z přidané hodnoty způsobil únik ve výši 2 388 323 Kč.

Odvolání obviněného, podané proti odsuzujícímu výroku o vině a proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 4 To 210/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), k) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. zahrnul námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině, zvláště pak podkladem závěru soudů o jeho úmyslném zavinění. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. spojil s námitkami, podle nichž není z výroku o vině v bodě 3 patrno, že by odpočet daně z přidané hodnoty uplatnil neoprávněně. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

Dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, neboť konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho posouzení podle hmotného práva. Podstatou takového posouzení je aplikace trestního zákona na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutku zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží docílit jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. To je v souladu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. jsou podřaditelné pouze námitky, které směřují proti bodu 3 výroku o vině a jsou založeny na tom, že v této části výroku není vyjádřena protiprávnost jednání obviněného, byť sám obviněný vztahoval tyto námitky k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. Zmíněnými námitkami je v podstatě vytýkáno, že zjištění uvedená v bodě 3 výroku neodpovídají tomu ze zákonných znaků trestného činu, který záleží v protiprávnosti posuzovaného jednání. Těmto námitkám však Nejvyšší soud rozhodně nemohl přisvědčit. Lze připustit, že popis jednání obviněného uvedený v bodě 3 výroku o vině je poněkud neobratný, avšak z obsahového kontextu této části výroku a z její evidentní obsahové návaznosti na body 1, 2 výroku je zřejmé, že odpočet daně z přidané hodnoty obviněný uplatnil neoprávněně. Ze skutkových zjištění uvedených v bodech 1, 2 výroku o vině jasně vyplývá, že faktury specifikované v této části výroku byly fingované v tom smyslu, že v nich uvedené zboží nebylo vůbec dodáno. V bodě 3 výroku o vině je odkázáno na uvedené faktury , tj. na faktury uvedené v bodech 1, 2. Tento odkaz obsahově logicky zahrnuje i okolnost, že šlo o fingované faktury, tj. faktury vystavené bez toho, že by bylo dodáno zboží. Tím je fakticky vyjádřena i protiprávnost jednání popsaného v bodě 3 výroku o vině, neboť z popsané souvislosti je patrno, že uvedené faktury obviněný použil jako podklad k neoprávněnému uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty. Bod 3 je přijatelnou součástí odsuzujícího výroku o vině, neboť z jeho obsahu bez pochybností plyne i protiprávnost jednání obviněného. V tomto ohledu je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.

Ostatní námitky obviněného směřovaly proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě soudy učinily závěr o jeho úmyslném zavinění. Těmito námitkami se obviněný snažil prosadit svou vlastní skutkovou verzi založenou na tvrzení, podle kterého nevěděl o tom, že faktury uvedené ve výroku o vině byly fingované, a podle kterého sám byl v tomto ohledu podveden. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Námitky podřaditelné pod tento dovolací důvod se musí týkat správnosti právního posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nemohou být založeny na zpochybňování skutkových zjištění soudů. Tomuto požadavku námitky obviněného neodpovídají a tím pádem jde o námitky, které nejsou dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, a to za předpokladu, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Opavě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byl objasněn rozsah skutečné daňové povinnosti obchodní společnosti, za kterou jednal obviněný, a zároveň rozsah, v němž obviněný předstíranými náklady daňovou povinnost obchodní společnosti neoprávněně snížil. V důkazech měly soudy odpovídající podklad pro závěr, že předstírané náklady měly povahu obchodů, které se neuskutečnily a které byly fingované jak ve stadiu nákupu zboží, tak ve stadiu jeho následného prodeje a vývozu do ciziny. Obviněnému v postavení jednatele příslušelo obchodní vedení společnosti, a pokud soudy na podkladě důkazů konstatovaly, že měl obchody společnosti pod kontrolou, není nic nelogického na jejich závěru, podle kterého věděl, že vykazované obchody společnost neuskutečnila. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily a v této spojitosti také přijatelně zdůvodnily, proč považují další dokazování podle návrhů obviněného za nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Vady, k jejichž nápravě je určen tento dovolací důvod, spočívají v tom, že soud výrokem, který učinil, nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí. Tento dovolací důvod nezahrnuje vady spočívající např. v tom, že z hlediska znaků trestného činu jsou skutková zjištění soudů neúplná, že popis skutku ve výroku o vině nevyjadřuje všechny znaky trestného činu apod. Takové vady mohou zakládat jiný dovolací důvod, konkrétně dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě rozhodoval o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Opavě (nikdo jiný odvolání nepodal). Výrokem, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, Krajský soud v Ostravě vyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem jeho rozhodnutí.

Rozsudek Okresního soudu v Opavě kromě zprošťující části obsahuje i odsuzující část, která se skládá z výroku o vině, v němž je uveden skutek a jeho právní kvalifikace včetně zákonných znaků trestného činu, a z výroku o trestu i způsobu jeho výkonu. Okresní soud v Opavě rozhodl o skutcích uvedených v podané obžalobě, a to způsobem, jímž v celém rozsahu vyčerpal předmět rozhodnutí.

Námitky obviněného ohledně neúplnosti popisu skutku v bodě 3 výroku o vině nemohou být podkladem k úsudku, že výrok o vině je neúplný ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. Uvedené námitky se týkaly otázky, zda část skutku uvedená v bodě 3 výroku o vině odpovídá znakům trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde tedy o otázku správnosti právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se s touto otázkou vypořádal v předcházející části odůvodnění tohoto usnesení. Výrok o vině není neúplný a dovolání obviněného je z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. zjevně neopodstatněné.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání, které je zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. ledna 2013 Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec