7 Tdo 1577/2012
Datum rozhodnutí: 23.01.2013
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník, § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoník



7 Tdo 1577/2012-24

U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. ledna 2013 v Brně dovolání obviněného J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 8 To 439/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 141/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 1. 8. 2011, sp. zn. 2 T 141/2010, uznal obviněného J. Š. (dále jen obviněný ) vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že v Plzni dne 18. 8. 2009 v úmyslu získat majetkový prospěch doručil na Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město, kupní smlouvu datovanou dnem 25. 5. 2009, opatřenou technickým padělkem pravého podpisu poškozeného M. K., s padělanou listinou datovanou rovněž dnem 25. 5. 2009, tzv. prohlášením o sepsání kupní smlouvy advokátem JUDr. Jiřím Zoubkem a ověření podpisů smluvních stran, kterou poškozený M. K. jako prodávající prodal J. J., zastoupené obviněným J. Š. na základě plné moci ze dne 22. 5. 2009, bytovou jednotku č. ... v 1. podlaží budovy č. ... a spoluvlastnický podíl ve výši 198/10000 na pozemkové parcele ... o celkové výměře 176 m2 a objektu bydlení č.p. ..., pozemkové parcele ... o celkové výměře 177 m2 a objektu bydlení č.p. ..., pozemkové parcele ... o celkové výměře 176 m2 a objektu bydlení č.p. ..., pozemkové parcele ... o celkové výměře 122 m2 a objektu bydlení č.p. ..., pozemkové parcely ... o celkové výměře 7 m2 a objektu bydlení č.p. ..., pozemkové parcele ... a objektu bydlení č.p. ..., tedy nemovitosti zapsané v Katastru nemovitostí pro Plzeňský kraj, list vlastníka ..., za dohodnutou kupní cenu 1.850.000,- Kč, kterou měl při podpisu smlouvy poškozený M. K. v hotovosti převzít, a návrh na zahájení řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě výše uvedené kupní smlouvy, opatřený rovněž technickým padělkem pravého podpisu poškozeného M. K., ačkoliv si byl vědom toho, že poškozený M. K. kupní smlouvu neuzavřel, kupní cenu nepřevzal a výše specifikované listiny jsou falza, přičemž vklad vlastnického práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 7. 9. 2009 s právními účinky ke dni 18. 8. 2009, čímž způsobil poškozenému M. K. škodu ve výši nejméně 988.150,- Kč . Podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř a půl roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 8 To 439/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že neexistuje žádný přímý důkaz ohledně jeho viny, a za takové situace by měly nepřímé důkazy tvořit ucelený logicky provázaný důkazní řetězec, který netvoří, a proto skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Poukázal na to, že v předchozím řízení nebyly provedeny důkazy, ze kterých by vyplývalo vlastnictví nemovitostí poškozeným M. K. Uvedl, že vyřešení sporné otázky vlastnictví nemovitostí je velmi významné, neboť v případě, že by je vlastnila matka obviněného, svědkyně L. Š., tak by musela dát souhlas s jeho trestním stíháním, a závěr o tom, že by se v uvedené trestní věci jednalo o omyl v předmětu útoku, nevyplývá z provedených důkazů. Namítl, že na základě uvedené kupní smlouvy nemohl být proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, protože podpisy na této kupní smlouvě nebyly úředně ověřeny. Uvedl, že k provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě uvedené kupní smlouvy došlo náhodou, kterou nemohl vůbec předvídat a odvolací soud měl proto posoudit skutek jako nedokonaný trestný čin nebo trestný čin spáchaný ve stadiu pokusu, což by mělo vliv na výměru uloženého trestu.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 8 To 439/2011, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, nebo nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že obviněný ve svém dovolání uplatnil především skutkové námitky, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod jiný důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dále uvedl, že předmětem této trestní věci bylo především posouzení jednání obviněného v rovině trestněprávní při zohlednění obsahu a smyslu jím realizovaného právního úkonu. Obviněný s vědomím toho, že vlastníkem nemovitostí byl podle zápisu v katastru nemovitostí poškozený M. K., chtěl na podkladě falešných dokumentů docílit toho, aby byla zapsána jako vlastník nemovitostí J. J. Uvedl, že hmotně právní posouzení skutku je správné.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný namítl, že v předchozím řízení nebyly provedeny důkazy, ze kterých by vyplývalo vlastnické právo poškozeného M. K. k nemovitostem, že nemohl být proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, neboť nebyly úředně ověřeny podpisy v uvedené kupní smlouvě a že k provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě uvedené kupní smlouvy došlo náhodou, kterou nemohl vůbec předvídat a odvolací soud měl proto posoudit skutek jako nedokonaný trestný čin nebo trestný čin spáchaný ve stadiu pokusu.

Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li činem v § 209 odst. 1 tr. zákoníku značnou škodu.

Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání obviněného a jak je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 18. 8. 2009 v úmyslu získat majetkový prospěch doručil na Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město, návrh na zahájení řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí opatřený technickým padělkem pravého podpisu poškozeného M. K. s nepravou kupní smlouvou ze dne 25. 5. 2009, opatřenou taktéž falešným podpisem poškozeného M. K. s padělanou listinou datovanou dnem 25. 5. 2009, tzv. prohlášením o sepsání kupní smlouvy advokátem Jiřím Zoubkem a ověřením podpisů smluvních stran. Na základě této smlouvy měl poškozený M. K. prodat J. J., zastoupené obviněným J. Š. na základě plné moci ze dne 22. 5. 2009, nemovitosti zapsané v Katastru nemovitostí pro Plzeňský kraj, na listu vlastníka ..., za dohodnutou kupní cenu 1.850.000, Kč, kterou měl při podpisu smlouvy M. K. v hotovosti převzít. Svědek M. K. však tuto kupní smlouvu neuzavřel, finanční hotovost nepřevzal a výše uvedené listiny jsou falešné, přičemž vklad vlastnického práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 7. 9. 2009 s právními účinky ke dni 18. 8. 2009, čímž byla poškozenému M. K. způsobena škoda ve výši nejméně 988.150,- Kč. Dne 9. 9. 2009 obviněný osobně převzal listiny potvrzující změnu vlastníka na příslušném listu vlastnictví.

Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud se dostatečně zabýval vlastnickým právem k převáděným nemovitostem. Tuto otázku odvolací soud vyřešil jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. a správně shledal, že v inkriminované době byl vlastníkem převáděných nemovitostí obviněný M. K. Pro stručnost Nejvyšší soud zcela odkazuje na správné závěry odvolacího soudu.

Neobstojí ani námitka obviněného ohledně nedostatečného úředního ověření podpisů na uvedené kupní smlouvě a nemožnosti zapsání vlastnického práva do katastru nemovitostí, ke kterému došlo náhodou a kterou obviněný nemohl předvídat. Pro posouzení jednání obviněného z trestněprávního hlediska není podstatné, zda byl učiněn platný nebo neplatný právní úkon, ale to, za jakých okolností, v jakých souvislostech a s jakým cílem byl tento právní úkon učiněn. Trestnost činu nemůže být vyloučena jen tím, že právní úkon je neplatný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 7 Tdo 88/2010). Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že obviněný svým jednáním uvedl v omyl katastrální úřad předložením nepravých listin s návrhem na zahájení řízení o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, katastrální úřad následně změnu vlastníka provedl, čímž došlo k obohacení Jany Janouškové, zastoupené na základě plné moci obviněným J. Š., který poté osobně převzal listiny potvrzující změnu vlastnictví nemovitostí, a poškozenému M. K. byla způsobena škoda ve výši 988.150,- Kč. Obviněný proto svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.

Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud nezjistil žádný rozpor, natož extrémní, mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. Š. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2013

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek