7 Tdo 1576/2016
Datum rozhodnutí: 01.02.2017
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoníku



7 Tdo 1576/2016-27


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 2. 2017 o dovolání obviněného V. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 To 118/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 216/2013 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá .

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. 5 T 216/2013, byl obviněný V. V. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na patnáct měsíců.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 5 To 118/2016 ve znění opravného usnesení ze dne 8. 6. 2016. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Brně zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby (správně návrhu na potrestání) pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Namítl, že v napadeném rozsudku chybí výrok o započítání doby zadržení od 29. 8. 2013 do 1. 9. 2013 a doby výkonu trestu odnětí svobody od 16. 9. 2013 do 15. 10. 2014. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně doplnit chybějící výrok nebo aby sám chybějící výrok doplnil.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že v napadeném rozsudku žádný výrok nechybí ani není neúplný, a navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni, která v replice setrvala na uplatněných námitkách.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

O chybějící nebo neúplný výrok se jedná za situace, kdy soud rozhodnutím nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí. O nic takového v posuzované věci nejde.

Napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně rozhodoval o odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně. Jestliže Krajský soud v Brně z podnětu odvolání obviněného výrokem podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně a výrokem podle § 259 odst. 3 tr. ř. zprostil obviněného obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř., pak napadeným rozsudkem vyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem jeho rozhodnutí. V napadeném rozsudku tudíž žádný výrok nechybí ani není neúplný.

Námitky obviněného, že Krajský soud v Brně měl napadeným rozsudkem rozhodnout o započítání doby zadržení a doby vykonaného trestu odnětí svobody, jsou evidentně bez opodstatnění.

Přichází-li v úvahu započítání vazby (zadržení) a trestu, rozhoduje o tom předseda senátu usnesením podle § 334 odst. 1 tr. ř. ve vykonávacím řízení, tj. v řízení podle hlavy dvacáté první trestního řádu, a nikoli rozsudkem, jímž se meritorně rozhoduje o vině a trestu.

Navíc není z podaného dovolání jasné, do kterého trestu by měla být započítána namítaná doba zadržení a vykonaného trestu odnětí svobody. V projednávané věci, tj. ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 216/2013, obviněnému nebyl trest uložen, neboť byl pravomocně zproštěn obžaloby (správně návrhu na potrestání), takže nepřichází v úvahu žádné rozhodnutí o započítání do trestu uloženého v této věci. I když to obviněný výslovně neuvedl, měl patrně na mysli započítání doby zadržení a doby trestu odnětí svobody vykonaného původně v této věci před tím, než byla dřívější odsuzující rozhodnutí obou soudů zrušena jednak rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 7 Tz 51/2014, a jednak usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1291/2015, avšak do trestu odnětí svobody uloženého v jiné trestní věci. Vzhledem k tomu, že obviněný vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 50 T 7/2008, lze usuzovat na to, že obviněnému jde o započítání do tohoto trestu. Avšak o tom nemohlo být rozhodnuto rozsudkem, proti kterému obviněný podal v projednávané věci dovolání.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za vhodné dodat, že v tomto rozhodnutí posuzoval jen otázku úplnosti výroku napadeného rozsudku, a nikoli otázku věcné důvodnosti požadovaného započítání doby zadržení a doby vykonaného trestu odnětí svobody.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. února 2017

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu