7 Tdo 157/2003
Datum rozhodnutí: 25.02.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 157/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2003 o dovolání obviněného V. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. února 2002, sp. zn. 13 To 518/2001, v trestní věci vedené

u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 95/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 2. 2002, sp. zn.

13 To 518/2001 zrušil v celém výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Kladně (soudu I. stupně) ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 2 T 95/2001 a podle § 259 odst. 3

tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného V. H. odsoudil při nezměněném výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterých se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku a výroku o zabrání věci - podle § 187a odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce

v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje dovolatel v nezákonném postupu odvolacího soudu, jež měl spočívat v konání veřejného zasedání

o odvolání dne 5. 2. 2002 bez jeho přítomnosti. Obviněný se měl prostřednictvím svého obhájce a příbuzných (bratra) z účasti na tomto jednání omluvit z důvodu pracovní neschopnosti, přičemž nebylo možno dostatečným způsobem zjistit, zda obviněný žádá o odročení veřejného zasedání z důvodu nemoci či zda souhlasí s tím, aby veřejné zasedání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítá, že soudy obou stupňů celý skutkový děj nesprávně hmotně právně posoudily, neboť úvahy a hodnocení úmyslu ve vztahu k držení omamných psychotropních látek obsahuje až rozsudek odvolacího soudu, čímž byla porušena zásada dvouinstančnosti řízení a samotná skutečnost, že si uvědomoval nezákonnost držení balíčku s čímkoliv, nemůže ještě založit nepřímý úmysl, neboť je třeba aby bylo prokázáno, že byl srozuměn s tím, že balíček obsahuje psychotropní látku. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1

písm. b), e) tr. ř. odmítl, případně podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud poté, co zjistil, že dovolání je přípustné, zabýval se otázkou, zda obviněným uplatněné námitky naplňují zákonné důvody dovolání, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Vzhledem k tomu, že v daném případě nešlo o případ nutné obhajoby a obviněný nebyl

v době konání veřejného zasedání ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody

(z obsahu spisu č. l. 108 je zřejmé, že obviněný skončil výkon trestu odnětí svobody dne 3. 2. 2002), neplatily pro konání veřejného zasedání o odvolání podmínky stanovené v § 263 odst. 3, 4 tr. ř. Toto zasedání se tedy mohlo konat v nepřítomnosti obviněného, pokud byl o jeho konání řádně a včas vyrozuměn a bylo-li možno věc spravedlivě rozhodnout i bez jeho přítomnosti /§ 202 odst. 2 písm. a)

tr. ř., § 233 odst. 2 tr. ř./.

Z trestního spisu vyplývá, že obviněný byl o konání veřejného zasedání dne

18. 1. 2002 vyrozuměn řádně a včas, a přestože se z účasti na tomto zasedání omluvil, nelze tuto omluvu bez žádosti o odročení jednání, považovat za omluvu, jež by se případně mohla stát překážkou pro konání veřejného zasedání za nepřítomnosti obviněného. Omluva totiž byla prezentována pouze tím způsobem, že obhájce, aniž by požádal o odročení jednání, do protokolu o veřejném zasedání (č. l. 111 spisu) odvolacímu soudu bez bližšího zdůvodnění či písemného potvrzení oznámil, že je od bratra svého klienta informován o jeho pracovní neschopnosti od 4. 2. 2002. Je tedy zcela zřejmé, že veřejné zasedání o odvolání proběhlo v souladu se zákonem a námitky dovolatele jsou zjevně nedůvodné. Dovolání obviněného uplatněné z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. bylo proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení. V odůvodnění dovolání dovolatel sice soudům obou stupňů vytýká, že skutkový děj ve svých rozsudcích nesprávně hmotně právně posoudily, své námitky však vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje. Namítá totiž, že skutkový děj ohledně úmyslu byl zjištěn nedostatečně, neboť sama skutečnost, že si obžalovaný uvědomoval nezákonnost držení balíčku (bez známosti konkrétního obsahu), nemůže ještě založit jeho nepřímý úmysl, neboť je třeba prokázat srozumění obžalovaného s tím, že balíček obsahuje psychotropní látku. Že obviněný zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění a také nesprávné hodnocení důkazů soudem a neúplnost dokazování samotného potvrzuje, že navrhoval k prokázání subjektivního vztahu k nalezenému balíčku svědky, se kterými měl hovořit bezprostředně po nálezu balíčku a jeho umístění do tzv. samovazby. Namítá tedy v podstatě, že pokud by tito svědci byli vyslechnuti, dospěl by soud k jinému zjištění ohledně skutkových okolností rozhodných pro otázku zavinění a tím i k jinému právnímu posouzení věci z tohoto hlediska, tj. že nejde o úmyslné zavinění /§ 4 odst. 1 písm. b) tr. zák./. Tím ale až následně napadá právní závěr soudu I. stupně, že obžalovaný musel vědět co balíček obsahuje, resp. si byl toho dobře vědom (str. 5 rozsudku) a závěr odvolacího soudu o srozumění s obsahem balíčku. Nesprávnost právního posouzení z hlediska formy zavinění, tak obviněný spatřuje v nesprávnosti skutkových zjištění, která ale byla toliko podkladem pro právní posouzení skutku.

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto. Dovolatel totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo v tomto směru podáno z jiného důvodu než má na mysli § 265b odst. 1 tr. ř., proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. To platí i o námitce o porušení zásady dvouinstančnosti řízení, která rovněž žádný z uplatněných dovolacích důvodů nenaplňuje.

Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, aniž přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2003

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš