7 Tdo 1567/2010
Datum rozhodnutí: 11.01.2011
Dotčené předpisy: § 99 odst. 1 tr. zákoník, § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.



7 Tdo 1567/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 1. 2011 o dovolání obviněného L. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 10 To 224/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 0 Nt 653/2009 t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 0 Nt 653/2009, bylo na návrh státního zástupce obviněnému L. K. podle § 72 odst. 1, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě.

Důvodem byl závěr Okresního soudu v Semilech, že obviněný se dopustil skutku, který jinak měl znaky trestního činu ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., že za tyto trestné činy nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný a že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný vzhledem k možnosti opakování činu.

Skutek, který jinak měl znaky uvedených trestných činů, spočíval podle zjištění Okresního soudu v Semilech v podstatě v tom, že obviněný od září 2007 do 6. 7. 2008 v průběhu styku s nezletilým synem L., kterého měla v péči jeho matka A. S., nezletilého různými způsoby pohlavně zneužíval, konkrétně tak, že se vzájemně mečovali lulany (podle doslovného vyjádření nezletilého, který tak pojmenoval jejich pohlavní údy), vzájemně si líbali přirození i další části těla, vzájemně po sobě močili, sám obviněný se před nezletilým orálně uspokojoval a vykonal na něm anální pohlavní styk.

O stížnosti obviněného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 10 To 224/2010. Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo usnesení Okresního soudu v Semilech zrušeno a nově bylo rozhodnuto tak, že obviněnému bylo psychiatrické ochranné léčení v ambulantní formě uloženo podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.).

Podstatou změny bylo to, že Okresní soud v Semilech rozhodl o ochranném léčení podle zákona účinného v době spáchání skutku, zatímco Krajský soud v Hradci Králové rozhodl podle zákona účinného v době rozhodování. Tento postup Krajského soudu v Hradci Králové byl v souladu s ustanoveními § 3 odst. 2 tr. zákoníku, § 16 odst. 3 tr. zák. Jinak se Krajský soud v Hradci Králové ztotožnil se skutkovými i právními závěry Okresního soudu v Semilech.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Napadl výrok o uložení ochranného léčení. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Namítl, že se vůbec nedopustil skutku, v němž soudy spatřovaly činy jinak trestné. Zjištění soudů týkající se skutku označil za nesprávná, projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a vytkl i to, že soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

Podmínky pro uložení ochranného léčení jsou zákonem stanoveny v § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Spočívají mimo jiné v tom, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

Z toho vyplývá, že soud uloží ochranné léčení za současného splnění pěti podmínek, které spočívají v tom, že a) stal se skutek, b) tento skutek jinak má znaky trestného činu, c) obviněný je pachatelem tohoto skutku, d) obviněný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, e) pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný. Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, se týkají podmínky uvedené pod písm. a), tj. otázky, zda se stal skutek, resp. též podmínky uvedené pod písm. c), tj. otázky, zda obviněný je pachatelem skutku.

Dovolání podané s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. by bylo důvodné, jestliže by soudy některou z uvedených podmínek pominuly a přesto uložily ochranné léčení. Pokud jde o splnění podmínky, že se stal skutek, a podmínky, že obviněný je jeho pachatelem, bylo by dovolání důvodné, jestliže by soudy neučinily žádná skutková zjištění a např. jen mechanicky by převzaly závěry státního zástupce z jeho usnesení o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. (tj. pro nepříčetnost obviněného). Tak tomu v posuzovaném případě nebylo. Okresní soud v Semilech provedl ve veřejném zasedání dokazování směřující k objasnění jak otázky, zda se stal skutek, tak otázky, zda obviněný je jeho pachatelem, provedené důkazy samostatně hodnotil a vyvodil z nich vlastní skutková zjištění. Rozhodně se tedy nejedná o situaci, že by Okresní soud v Semilech nezjišťoval splnění zmíněných podmínek nutných pro uložení ochranného léčení a že by bez dalšího převzal skutkové závěry státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Semilech z jejího usnesení ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 1 ZT 458/2008, jímž bylo podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného. Pokud Okresní soud v Semilech na podkladě důkazů provedených ve veřejném zasedání učinil skutková zjištění vyznívající tak, že se skutek stal a že obviněný je jeho pachatelem, a pokud se Krajský soud v Hradci Králové v napadeném usnesení s těmito zjištěními ztotožnil, pak je namístě konstatovat, že pro uložení ochranného léčení byly splněny podmínky uvedené v předcházejícím odstavci pod písm. a), c) a že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Polemika obviněného s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování a že nevyhověly návrhu na doplnění důkazů, již je mimo rámec dovolacího důvodu. Tyto vyloženě skutkové námitky se vymykají samotné povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Je tu určitá obdoba s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se zkoumá právní posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. se jedná o to, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření při těch skutkových zjištěních, která učinily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli při jiné verzi skutkového stavu, kterou se snaží prosadit dovolatel. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou splnění podmínek pro uložení ochranného opatření zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovém stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Semilech, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů ohledně jednání obviněného vůči nezletilému synu, které však obviněný popíral, mají evidentní obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly svědecká výpověď matky nezletilého A. S., obsah rozhovoru pracovnic sociálně právní ochrany dětí s nezletilým a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který vypracoval PhDr. Karel Nosek jako znalec se specializací na dětskou klinickou psychologii. Důkazní situace byla komplikována tím, že sám nezletilý, pokud byl vyslýchán jako svědek, jednání obviněného nepotvrdil. Toho si byly soudy vědomy a již proto přistupovaly k hodnocení usvědčujících důkazů velmi obezřetně. Usvědčujícím důkazem byla výpověď svědkyně A. S., která poznatky ohledně jednání obviněného získala od nezletilého syna a která konkrétně popsala, za jakých okolností a jakým způsobem jí je nezletilý syn vyjevil. Na podkladě znaleckého posudku MUDr. Ludmily Volkové a PhDr. Jitky Skramuské byla osobnost svědkyně objasněna z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejích tvrzení. Dalším usvědčujícím důkazem byla vyjádření nezletilého v rozhovoru s pracovnicemi orgánu sociálně právní ochrany dětí, neboť při tom nezletilý popsal sexuální praktiky obviněného vůči němu. Tento rozhovor byl zachycen na záznamu DVD. Okresní soud v Semilech po shlédnutí záznamu konstatoval, že nezletilý se sice nevyjadřoval nijak ochotně, nicméně sexuální praktiky obviněného popsal a zčásti i znázornil. Znalec PhDr. Karel Nosek v písemně podaném posudku a posléze i ve své výpovědi ve veřejném zasedání vysvětlil, jaké emociální, duševní a myšlenkové pochody ovlivnily rozdíl mezi tím, jak se nezletilý vyjadřoval za okolností, kdy byl vyslýchán jako svědek orgánem činným v trestním řízení, oproti tomu, jak se vyjadřoval v neformálním rozhovoru s pracovnicemi orgánu sociálně právní ochrany dětí. Zároveň znalec osvětlil i osobní vlastnosti nezletilého umožňující považovat za věrohodný ten popis jednání obviněného, který prezentoval právě při rozhovoru s pracovnicemi orgánu sociálně právní ochrany dětí. Okresní soud v Semilech hodnotil všechny důkazy ve shodě s jejich obsahem a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně, ověřitelně a především logicky vyložil, aniž se při tom dopustil nějaké deformace důkazů či jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Pokud považoval provedený rozsah dokazování za dostatečný a zamítl návrh obviněného na doplnění důkazů znaleckým posudkem z oboru forenzní psychologie, lze jen konstatovat, že tento návrh směřoval k objasnění okolností, které byly dostatečně a bez důvodných pochybností objasněny již znaleckým posudkem PhDr. Karla Noska. Jestliže se za těchto okolností Krajský soud v Hradci Králové ztotožnil se skutkovými závěry Okresního soudu v Semilech ohledně jednání obviněného, není možné spatřovat v tom nějaké jeho pochybení. To, že obviněný se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, že nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že považuje rozsah dokazování za nedostatečný, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2011

Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec