7 Tdo 156/2017
Datum rozhodnutí: 23.02.2017
Dotčené předpisy: § 178 odst. 1 tr. zákoníku



7 Tdo 156/2017-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 2. 2017 o dovolání obviněného V. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 8 To 313/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno venkov pod sp. zn. 12 T 28/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .

O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu Brno venkov ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 12 T 28/2016, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 4 měsíce s tím, že výkon trestu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na 24 měsíců.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu Brno venkov v podstatě v tom, že obviněný dne 8. 2. 2016 v 10,10 hodin v obci P., ul. U Z., okr. B. v., neoprávněně vnikl na oplocený pozemek, na němž stojí rodinný dům čp. .., následně na dvorek a poté do hospodářského stavení a ukryl se v místnosti pro drůbež, kde byl v 10,15 hodin zadržen hlídkou policie.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a tím i proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 8 To 313/2016, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že právní posouzení skutku jako trestného činu je v rozporu se zásadou subsidiarity trestního práva, jak je zakotvena v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Poukázal na to, že jeho jednáním nedošlo k zásahu do samotného obydlí ve smyslu zásahu do práva bydlení. Uvedl, že oplocení pozemku nemůže mít pro posouzení skutku zásadní význam, jestliže byla otevřená brána a nebyla splněna podmínka uzavřenosti objektu. Zdůraznil, že jeho úmyslem ani nebylo vniknout někomu do obydlí, ale schovat se před policií. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Okresního soudu Brno venkov, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu Brno venkov věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně vnikne do obydlí jiného.

Obydlím se podle § 133 tr. zákoníku rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející.

Ze zákonné definice pojmu obydlí vyplývá, že tento pojem zahrnuje nejen objekty, které slouží k samotnému bydlení, ale i další objekty, které jsou s objektem sloužícím k vlastnímu bydlení spojeny jako jeho příslušenství v jeden celek. Uvedená definice tak rozšiřuje obsah pojmu obydlí nad rámec objektu sloužícího k vlastnímu bydlení a zakládá stav, při kterém ustanovení § 178 tr. zákoníku o trestném činu porušování domovní svobody poskytuje ochranu také dalším objektům, jakými jsou i různá hospodářská stavení, dvory, oplocené zahrady či jiné pozemky, pokud náležejí k obydlí jako jeho příslušenství a tím pádem s ním vytvářejí jeden celek (viz č. 1/1980 Sb. rozh. tr., odůvodnění pod bodem II/B4). Z toho vyplývá, že pachatel se dopustí přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku již neoprávněným vniknutím do některého z těchto objektů, aniž by bylo nutné, aby zároveň vnikl i do objektu sloužícího k vlastnímu bydlení. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin (§ 13 odst. 2 tr. zákoníku), což znamená, že úmyslem pachatele musí být zahrnuto jak vniknutí do cizího objektu, který má povahu obydlí ve smyslu § 133 tr. zákoníku, tak neoprávněnost takového jednání.

K naplnění znaků přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku není třeba, aby objekt, do kterého pachatel vnikne, byl uzavřen ve smyslu uzamčení nebo jiného podobného zajištění představujícího fyzickou překážku k vniknutí. To znamená, že pachatel nemusí do objektu vniknout způsobem spočívajícím v překonání nějaké překážky, která má zabránit vniknutí, a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí neoprávněným vniknutím i do takového objektu, který je otevřený, neuzamčený či jinak nezajištěný. V této spojitosti lze dodat, že pokud pachatel při neoprávněném vniknutí do cizího obydlí překoná překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, je překonání takové překážky okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby a skutek pak má znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je evidentní, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, vykazuje znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Oplocený pozemek, dvorek a hospodářské stavení, kam obviněný vnikl, mají povahu příslušenství rodinného domu poškozeného E. G., tvoří s domem jeden celek a jsou tedy obydlím ve smyslu § 133 tr. zákoníku. Vniknutí bylo ze strany obviněného neoprávněné, neboť k němu došlo bez souhlasu poškozeného. Obviněný vnikl do prostoru oploceného pozemku, dvora a hospodářského stavení záměrně, aby se schoval před policií, která ho pronásledovala, a věděl, že jeho jednání je neoprávněné, protože k vniknutí nemá souhlas oprávněné osoby. O úmyslu obviněného jako znaku subjektivní stránky trestného činu nemůže být pochyb. Naplnění znaků přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku není nijak dotčeno okolností, že obviněný vnikl do cizího obydlí otevřenou bránou, že při tom nemusel překonat žádnou překážku a že nevnikl do objektu sloužícího k vlastnímu bydlení, nýbrž jen do objektu představujícího jeho příslušenství.

Výrokem o vině nebylo porušeno ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, které vyjadřuje zásadu subsidiarity trestní represe a takové její pojetí, při kterém je krajním prostředkem ochrany dotčených zájmů (ultima ratio). Posuzovaná kauza nevykazuje nic, čím by se skutek vymykal z rámce obvyklého stupně škodlivosti, který je typický pro případy neoprávněného vniknutí do cizího obydlí. Obviněný namítal rozpor výroku o vině s ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku za použití argumentace, jejíž podstatou bylo, že skutek nevykazoval to, co by jinak mělo povahu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Námitky týkající se subjektivní stránky se vztahovaly nikoli k úmyslu jako formě zavinění podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž k motivu (pohnutce) činu. Obviněný se činu dopustil za okolností, kdy jako řidič motorového vozidla nerespektoval pokyn policejní hlídky k zastavení, vyhnul se silniční kontrole tím, že policejní hlídce ujížděl, odstavil vozidlo a utíkal, až nakonec bez oprávnění vnikl do obydlí poškozeného E. G., aby se před policií ukryl. Tyto okolnosti ukazují spíše na vyšší stupeň škodlivosti posuzovaného činu, neboť obviněný spáchal čin proto, aby unikl odpovědnosti za jiné protiprávní jednání.

Výrok o vině obviněného přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Rozsudek Okresního soudu Brno venkov není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl výrok o vině ponechán beze změny a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2017

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu