7 Tdo 1558/2010
Datum rozhodnutí: 19.01.2011
Dotčené předpisy: § 247 odst. 1, 2 tr. zák.



7 Tdo 1558/2010-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. ledna 2011 o dovolání obviněného M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 4 To 487/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 269/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. 3 T 269/2009, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 56 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu společnosti Ocelové konstrukce, s. r. o., se sídlem U Pily 591, České Budějovice Vráto, v částce 90.500,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Ocelové konstrukce, s. r. o., se sídlem U Pily 591, České Budějovice Vráto, odkázána s zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 4 To 487/2010, podle § 258 odst. 1 písm. f) odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit náhradu škody společnosti Ocelové konstrukce, s. r. o., se sídlem České Budějovice Vráto, U Pily 591, ve výši 73.500,- Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal uvedenou společnost se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 4 To 487/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru, že naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a dodal, že tento závěr nevyplývá z provedeného dokazování. Především zpochybnil skutečnost, že by jednání, které je mu kladeno za vinu, spáchal byť jen s eventuálním úmyslem spáchat trestný čin. Obviněný na svou obhajobu uvedl, že měl za to, že jde o železný šrot určený k likvidaci s tím, že jeho umístění na hranicí pozemků či těsně za hranicí pozemků nebylo pro něj podstatné v době nakládání materiálu. Obviněný trvá na tom, že splnil zadání zaměstnavatele uklidit prostor, který však jeho zaměstnavatel blíže nespecifikoval. Obviněný zpochybnil závěr soudu, že poškozeným je společnost Ocelové konstrukce, s. r. o., jakož i závěr o množství odvezeného materiálu, kterého údajně odvezli pouze 2,9 tuny a nikoli 7,6 tuny. Dokazování soudů nižších stupňů považuje za neúplné. Obviněný je přesvědčen, že ačkoli se jednání dopustil v objektivním smyslu, nenaplnil subjektivní stránku trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. a závěry soudů jsou v tomto ohledu nepřesvědčivé a neúplné.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a aby mu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. K právní námitce nesprávného posouzení subjektivní stránky trestného činu uvedla, že je nutné vycházet ze skutkového stavu věci, ke kterému dospěly soudy nižších stupňů. Z něj vyplývá, že obviněný musel vědět, že nakládané ocelové součásti, které nebyly pouhým šrotem, nejsou majetkem společnosti, u níž je zaměstnán, a tedy že je odcizuje. Zmíněné součásti byly majetkem společnosti Ocelové konstrukce, s. r. o., a byly složeny na jejím pozemku, který ani nesousedil s pozemkem, který měl obviněný vyklidit. Obhajoba obviněného byla soudem správně hodnocena jako účelová. Pokud obviněný jednal způsobem popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, tedy pokud odvezl zmíněné věci z pozemku a prodal je (což ani sám nijak nezpochybnil), dopustil se tohoto skutku ve vztahu ke všem rozhodným okolnostem zjevně v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že závěry soudů obou stupňů týkající se zavinění obviněného jsou přesvědčivé a úplné.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotněprávní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotněprávního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl neúplnost provedeného dokazování, a to jak ohledně výše škody, tak i ohledně okolnosti, komu byla škoda skutečně způsobena. Zpochybnil rovněž hodnocení provedených důkazů, a to výpovědi svědka F. Š. a svědka J. S. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů, jakož i proti rozsahu provedeného dokazování, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Relevantní právní námitkou je námitka obviněného, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že obviněný se dopustil trestného činu tím, že (stručně řečeno) dne 16. 11. 2009, v době od 18:00 do 19:00 hod. z pozemku majitele J. S. odcizil bez užití násilí různý ocelový materiál v celkové hodnotě 107.801,- Kč. Z takto popsaného skutkového stavu věci a dále z úvah vyjádřených v odůvodnění odsuzujícího rozsudku je zřejmé, že obviněný si musel být vědom toho, že ocelový materiál odklízí z pozemku, který není využíván společností, u níž byl zaměstnán, a že nejde o pouhý šrot určený k odklizení. Naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. bylo prokázáno. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že tato námitka obviněného je zjevně neopodstatněná.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. ledna 2011

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek