7 Tdo 1555/2016
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku



7 Tdo 1555/2016-31

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 11. 2016 o dovolání obviněného M. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 13/2015 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmít á .

O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 1 T 13/2015, byl obviněný M. K. jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto ohledně obviněných O. P. a P. Č., kteří byli podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby.

O odvoláních, která podali obviněný M. K. proti všem jeho se týkajícím výrokům a státní zástupkyně v neprospěch obviněného M. K. proti výroku o trestu a v neprospěch obviněných O. P. a P. Č. proti zprošťujícímu výroku, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 6 To 35/2016. Podle § 258 odst. 1 písm. a)-d) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Praze z podnětu podaných odvolání v celém rozsahu zrušen, podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. byl obviněný M. K. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty postihujícímu věci specifikované ve výroku a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc obviněných O. P. a P. Č. vrácena soudu prvního stupně.

Změna týkající se obviněného M. K. spočívala kromě zpřísnění trestu odnětí svobody a zúžení rozsahu, v němž byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v tom, že Vrchní soud v Praze aplikoval trestní zákoník ve znění účinném do 31. 5. 2015, zatímco Městský soud v Praze aplikoval trestní zákoník v pozdějším znění.

Jako pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Praze skutek, který podle zjištění převzatých z rozsudku Městského soudu v Praze spočíval v tom, že obviněný M. K. jako jediný jednatel a jediný společník obchodní společnosti MainForm, s.r.o., po předchozí vzájemné domluvě s neztotožněnou osobou nebo osobami dne 5. 2. 2015 založil u Československé obchodní banky, a.s., účet č. ..., následně byl dne 26. 2. 2015 neztotožněnou osobou nebo osobami odeslán z e-mailové adresy znějící jako e-mailová adresa P. S., prokuristy podnikatele podnikajícího pod firmou P. L. L., na e-mailovou adresu finanční účtárny tohoto podnikatele podvodný e-mail s textem H., prosím pošlete P. O. 7 mio na účet ... půjčka. Detaily dořešíme příští týden. Děkuji P. , přičemž pracovnici účtárny H. G. se tento e-mail jevil jako pokyn prokuristy P. S., takže platbu v požadované výši zadala, platba byla provedena dne 26. 2. 2015, poté se obviněný M. K. opakovaně pokusil tyto peněžní prostředky vybrat z účtu obchodní společnosti MainForm, s.r.o., za účelem prokázání důvodnosti přijetí peněžních prostředků na účet své obchodní společnosti předložil bance na její žádost k příchozí platbě smyšlenou smlouvu o zápůjčce částky 7 000 000 Kč údajně uzavřenou mezi obchodní společností LAMA energy, a.s., a obchodní společností MainForm, s.r.o., kterou získal od neztotožněné osoby nebo osob, a dále smyšlenou kupní smlouvu údajně uzavřenou mezi obchodní společností INARDEAN, s.r.o., a obchodní společností MainForm, s.r.o., přitom věděl, že smlouvy jsou falšované, dne 2. 3. 2015 obviněný P. Č. přivezl svým osobním vozidlem obviněného M. K. k pobočce Československé obchodní banky, a.s., v P., M. ul., s tím, že počká, až obviněný M. K. přinese vybrané finanční prostředky, avšak zásahem pracovníků banky nebyly peníze vyplaceny, a jednáním obviněného M. K. mohla být způsobena škoda podnikateli podnikajícímu pod firmou P. L. L. ve výši 7 000 000 Kč.

Obviněný M. K. podal v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, a to jednak prostřednictvím obhájkyně Mgr. Lucie Červenkové, které za tím účelem a za účelem všech souvisejících úkonů udělil plnou moc ze dne 12. 9. 2016, a jednak prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Šmída, který byl jeho obhájcem v původním řízení. Poté vzal výslovně zpět dovolání podané obhájcem Mgr. Janem Šmídem s tím, že zpětvzetí dovolání se netýká dovolání podaného obhájkyní Mgr. Lucií Červenkovou.

Za dovolání obviněného M. K. Nejvyšší soud nadále považoval podání učiněné prostřednictvím obhájkyně Mgr. Lucie Červenkové. Z tohoto podání je zřejmé, že obviněný napadl výrok o vině pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení odvolacího soudu, z čehož je možné dovodit, že uplatnil důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatou dovolání byly námitky v tom smyslu, že z ničeho nevyplývá úmysl obviněného jako zákonný znak pokusu trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Tyto námitky obviněný vyvozoval především z nedostatku zjištění, že by on odeslal podvodný e-mail, na jehož podkladě byly peníze převedeny z účtu poškozeného. Dále obviněný poukázal na to, že založení bankovního účtu je každodenním krokem velkého množství obchodních společností a fyzických osob za účelem diverzifikace financí na více účtů a že tedy nemůže nijak svědčit o jeho úmyslu spáchat trestný čin. Obviněný zdůraznil, že jako jediný jednatel a společník byl podle zákona oprávněn k výběru peněz z účtu obchodní společnosti MainForm, s.r.o., a uvedl, že z ničeho nevyplývá, že by se stal jednatelem a společníkem uvedené společnosti právě za účelem spáchání trestného činu. Ohradil se proti tomu, jak soudy interpretovaly výpověď svědka J. S. ohledně smlouvy s obchodní společností INARDEAN, s.r.o., a zvláště pak odkázal na to, že z výpovědi svědka vyplývá, že si podpis smlouvy nepamatuje, nikoli že smlouvu nepodepsal. Závěr soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu obviněný označil za závěr, který je založen na domněnkách a který je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že mimo jiné uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Takovou škodou se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku).

Pokusem je podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Podle § 23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).

Z citovaných ustanovení vyplývá, že k trestní odpovědnosti za pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se vyžaduje úmyslné zavinění, a to i tehdy, byl-li spáchán ve spolupachatelství.

V posuzované kauze jsou skutková zjištění Městského soudu v Praze, která v celém rozsahu převzal do napadeného rozsudku Vrchní soud v Praze, dostatečným podkladem pro závěr o vině obviněného M. K., a to i z hlediska jeho úmyslného zavinění.

Celá machinace, spočívající v odčerpání peněžních prostředků z účtu poškozeného podnikatele na účet obchodní společnosti obviněného, se skládala z několika postupně provedených úkonů, které na sebe navazovaly a vzájemně se podmiňovaly. Podvodná podstata věci záležela v předstírání, že e-mail vyzývající pracovnici účtárny poškozeného podnikatele k převodu částky 7 000 000 Kč je e-mailem, který odeslal prokurista poškozeného. Tento e-mail byl ve skutečnosti odeslán z adresy, která byla zřízena bezprostředně před jeho odesláním a která se od skutečné e-mailové adresy prokuristy lišila tak nepatrně, že to pracovnice účtárny přehlédla a nevšimla si toho.

Ze zjištění soudů je patrno, že sám obviněný fyzicky vykonal jen část úkonů, z nichž se machinace jako celek skládala, a to úkony směřující k založení účtu č. ... a k výběru částky 7 000 000 Kč v hotovosti z tohoto účtu, když na něj byly tyto prostředky převedeny z účtu poškozeného podnikatele. Především tu je okolnost, že obviněný účet, na který byla uvedená částka převedena, založil krátce před tím, než došlo k převodu, ačkoli jeho obchodní společnost již měla jiné bankovní účty. Z toho lze usuzovat, že založil účet právě za tím účelem, aby na něj byly zmíněné prostředky převedeny, zvláště když k jiným platbám nebyl tento účet použit. Avšak i kdyby samotné založení účtu bylo primárně motivováno jinak, např. namítanou diverzifikací, nemohlo by to mít na posouzení věci žádný význam. Je totiž zcela nerozhodné, s jakými motivy a za jakým účelem byl účet založen. Podstatné je, že šlo o účet, se kterým disponoval výlučně obviněný, že na tento účet byly prostředky převedeny a že k identifikaci tohoto účtu v e-mailu vyzývajícím pracovnici účtárny poškozeného k převodu částky 7 000 000 Kč na tento účet, v případě, že obviněný nebyl odesílatelem e-mailu, nemohlo dojít bez součinnosti obviněného, tj. bez toho, že by obviněný poskytl odesílateli e-mailu identifikační údaje ohledně účtu, na který mají být prostředky převedeny. Ze zjištění soudů je jasné, že obviněný předem věděl, že na účet jeho obchodní společnosti mají být tyto prostředky převedeny, protože se na to již od 9. 2. 2015 opakovaně na různých pobočkách banky ČSOB, a.s., dotazoval. Obviněný tedy očividně očekával převod prostředků na účet své obchodní společnosti, věděl, že budou na tento účet převedeny, a podnikal všechny dostupné kroky k tomu, aby je vybral v hotovosti. Počínal si při tom s takovou rozhodností, že když banka vyhodnotila transakci jako podezřelou a požadovala předložení dokladů, jimiž měla být ověřena legálnost původu částky připsané na účet obchodní společnosti obviněného, předložil bance fingované smlouvy. Nemůže být žádných pochyb o tom, že obviněný jako jediný jednatel a jediný společník věděl, že jeho obchodní společnost nepůjčila částku 7 000 000 Kč obchodní společnosti LAMA energy, a.s., a že neuskutečnila v takovém rozsahu žádný obchod ani s obchodní společností INARDEAN, s.r.o. V tomto kontextu nemají žádný význam námitky týkající se okolností vzniku obchodní společnosti INARDEAN, s.r.o., změny v osobě jejího jednatele a společníka apod. a bez významu je i to, kdo za uvedenou společnost smlouvu podepsal. Rozhodující je, že smlouva byla fingovaná a že se na jejím podkladě neuskutečnil žádný obchod, který by odůvodňoval zaplacení částky 7 000 000 Kč poškozeným podnikatelem, což bylo i ze subjektivního hlediska obviněného zřejmé. To, že obviněný jinak byl osobou oprávněnou k výběru hotovosti z účtu své obchodní společnosti, nic nemění na protiprávnosti jeho jednání, neboť zamýšlený výběr hotovosti tu byl aktem završujícím podvodné vylákání peněžních prostředků z účtu poškozeného. Na posouzení věci nemají žádný vliv ani námitky týkající se založení a vzniku obchodní společnosti MainForm, s.r.o., z toho hlediska, zda ji obviněný založil v úmyslu spáchat trestný čin. Je totiž úplně nerozhodné, zda obviněný pojal tento úmysl při založení obchodní společnosti nebo až později, kdy již existovala.

Na celé posuzované machinaci se obviněný fyzicky podílel v jejím stádiu směřujícím k získání peněžních prostředků požadovaným výběrem částky 7 000 000 Kč z účtu své obchodní společnosti, a to bezprostředně po založení tohoto účtu. Jednání obviněného navazovalo na předcházející část machinace, kdy bylo s použitím fingovaného e-mailu prokuristy poškozeného podnikatele docíleno převodu částky 7 000 000 Kč z prostředků poškozeného. Zmíněná stádia popsané machinace se vyznačují tak těsnou časovou, věcnou a logickou souvislostí, že je vyloučeno přijatelně interpretovat jednání obviněného jinak než jako jeho participaci na spáchání trestného činu podvodu. Nebyl-li obviněný jediným pachatelem, pak je evidentní, že z jeho strany šlo o úmyslné společné jednání vykonané v rámci součinnosti s další osobou nebo osobami. To, že tyto osoby nebyly ztotožněny, nebrání závěru o vině obviněného, neboť obviněný v takovém případě jako spolupachatel odpovídá za celý rozsah trestného činu.

Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem obou soudů o úmyslném zavinění obviněného a tedy o naplnění subjektivní stránky pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Toto právní posouzení skutku je v souladu se zákonem.

Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině obviněného M. K. není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2016

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu