7 Tdo 155/2002
Datum rozhodnutí: 15.05.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 155/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2002 o dovolání obviněného K. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 61 To 557/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 80/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 T 80/2001, byl obviněný K. S. uznán vinným v bodě I) výroku o vině trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 4. 5. 1999 kolem 02.00 hod. v P., v objektu fa B., s. r. o., údery pěstmi a kopanci napadl Ing. V. B., čímž mu způsobil pohmoždění hlavy a obličeje v oblasti dolního okraje pravé očnice, tváře, spánku a temene vpravo s otokem a krevními výrony obličeje a kolem obou očí, z čehož se postupně rozvinuly příznaky podvrtnutí krční páteře, které se projevily blokádou poruchy hybnosti a ztuhlosti šíjového svalstva, jež si vyžádaly pracovní neschopnost v době od 4. 5. 1999 do 11. 5. 1999, dále pak v důsledku napadení došlo k poškození oděvu poškozeného v hodnotě 15.500,- Kč, při fyzickém útoku na poškozeného došlo současně k poškození zařízení interiéru firmy a to dveří ve výši 1.000,- Kč, zvonku ve výši 150,- Kč a rozvodné skříně ve výši 600,- Kč . Za jednání uvedené pod bodem II) výroku o vině byl uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 4. 5. 1999 v 04.00 hod. v P., nasedl do svého osobního vozidla zn. Honda, které rozjel a opakovaně s ním několikrát narazil do firemního vozidla zn. BMW 525 5/H, čímž způsobil firmě B., se sídlem v P., škodu ve výši 249.166,47 Kč a dále se pokusil se svým vozidlem Honda najet do Ing. V. B., k čemuž však nedošlo, neboť poškozenému se podařilo včas uskočit . Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, když výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti podle svých sil v průběhu zkušební doby nahradit způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. V. B., škodu ve výši 15.500,- Kč, firmě B., s. r. o., škodu ve výši 26.666,- Kč, VZP 713,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Ing. B. a firma B., s. r. o., se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný K. S., poškozený Ing. V. B. a firma B., s. r. o., odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 61 To 557/2001, podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil pouze ve výroku o vině pod bodem II), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného K. S. uznal vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a za to mu uložil při nezměněném výroku o vině pod bodem I) podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků a současně mu podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo uloženo, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby způsobenou škodu nahradil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. V. B., škodu ve výši 20.890,- Kč a poškozené firmě B., s. r. o., se sídlem v P., škodu ve výši 26.666,- a Všeobecné zdravotní pojišťovně se sídlem v P., částku 713,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Ing. V. B. a firma B., s. r. o., odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání poškozené firmy B., s. r. o., se sídlem v P., jako nedůvodné zamítnuto.

Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti rozsudku soudu I. i II. stupně a napadá výrok o vině pod bodem I) a II), výrok o trestu i výrok o náhradě škody, přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 265a odst. 1, 2 písm. g) tr. ř. /pod písm. g) je v ust. § 265a odst. 1, 2 tr. ř. uvedeno usnesení o schválení narovnání/. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni, tudíž dovolání obviněného mělo směřovat proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 61 To 557/2001. Důvody dovolání obviněný spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem I) rozsudku zpochybňuje znalecký posudek a uvádí, že zjištění znalce o pracovní neschopnosti poškozeného není objektivní, když zdravotní komplikace zmiňované ve znaleckém posudku poškozený mohl mít již před touto událostí. Z uvedených důvodů navrhuje znalecký posudek přezkoumat. Konstatuje, že závěr o vině obviněného stran skutku uvedeného pod bodem II) rozsudku učinily soudy obou stupňů toliko z jednotlivých svědeckých výpovědí a ze znaleckého posudku. Podle jeho názoru soudy obou stupňů náležitě nezdůvodnily, jakými úvahami se řídily, pokud závěry znalce z oboru dopravy vyhodnotily pouze v jeho neprospěch. V závěru dovolání poukazuje na nepřesvědčivost odůvodnění napadených rozhodnutí a žádá dovolací soud o jejich přezkoumání a posouzení, zda soudy při svém rozhodování nepostupovaly v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se obviněný nevyjádřil.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný v petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 3 T 80/2001, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 61 To 557/2001, a soudu prvého stupně přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. /a nikoliv podle § 265a odst. 1, 2 písm. g) tr. ř./, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a bylo podáno ve lhůtě stanovené zákonem oprávněnou osobou.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že tento dovolací důvod spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání je zcela zřejmé, že obviněný své závěry opírá o namítané skutkové vady, když dovoláním oběma soudům vytýká, že nesprávně hodnotily provedené důkazy. Vzhledem k výše uvedenému je třeba dále uvést, že Nejvyšší soud musí v případě dovolání podaného z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vycházet ze skutkového zjištění soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z výše uvedené citace zákona je nepochybné, že v daném případě nebyl uvedený dovolací důvod dán, neboť odvolací soud po provedeném veřejném zasedání sám ve věci obviněného K. S. rozhodl.

S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod je podle obsahu dovolání spatřován ve skutkových vadách, nikoli v zákonem vymezeném důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tento nebyl podrobněji zdůvodněn, výše však bylo uvedeno, že ani v tomto případě nebyl dán.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nebylo dovolání podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann