7 Tdo 1546/2016
Datum rozhodnutí: 01.02.2017
Dotčené předpisy: § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, § 145 odst. 1 tr. zákoníku



7 Tdo 1546/2016-52
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 2. 2017 o dovolání obviněného M. F. proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 6 To 142/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 2 T 64/2014 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 2 T 64/2014, byl obviněný M. F. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.

Podle zjištění Okresního soudu v Kroměříži obviněný spáchal
- zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době od února 2013 do srpna 2013 v K., O., poté, co ho poškozená A. B. ve svém bytě omylem oslovila jiným mužským křestním jménem, ji uchopil za hlavu, bouchal s ní o zeď, za vlasy ji strhl na postel, strhl z ní oblečení i spodní prádlo, obkročmo jí sedl na hrudník, přisedl jí ruce, aby se nemohla bránit, rozepnul si kalhoty, vytáhl penis, který ji strkal do úst, aby mu ho sála, držel ji pod krkem, a když se poškozená bránila kousáním, sesedl, roztáhl jí nohy a vykonal na ní soulož, dále v blíže neurčeném bytě v P. poblíž O. n. si na poškozené proti její vůli a přes její fyzický odpor vynutil pohlavní styk, posléze v srpnu 2013 poškozenou přemluvil, aby ho nechala u sebe přespat, a když ho vyzvala k odchodu, řekl, že si s ní alespoň naposledy zasouloží, což poškozená odmítla, brečela, odstrkovala ho, ale obviněný ji bil rukama do hlavy, přikázal jí, aby držela, uchopil její ruce, kterými bolestivě kroutil, a následně na ní vykonal dvakrát po sobě soulož (bod 1 výroku o vině),
- zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě tím, že dne 9. 9. 2013 kolem 05,00 hodin v bytě poškozené A. B. v průběhu hádky, kdy ho poškozená vykazovala z bytu, prudce rukou udeřil poškozenou do hlavy tak silně, že upadla na zem, poté jí ležící na zemi kopl do pravé ruky, tím jí způsobil jednak zhmoždění mozku s otokem mozku s vícečetnými ložisky prokrvácení jako zranění, které bez adekvátní odborné pomoci bylo život ohrožující, a jednak zlomeninu loketní kosti pravé ruky, po napadení nechal poškozenou ležet na zemi, ta se doplazila do pelechu svého psa a později do postele, kde zůstala ležet, a ačkoli žádala obviněného o přivolání lékařské pomoci a odvoz do nemocnice pro silné bolesti hlavy a ruky, kdy zvracela, upadala do mdlob a nebyla schopna zavolat si pomoc sama, obviněný její žádosti odmítal se slovy, že má být zticha a že má chcípnout, hýbal jí zlomenou rukou a do nemocnice ji odvezl až následujícího dne kolem 14,30 hodin (bod 2 výroku o vině).

O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a poškozená A. B. v neprospěch obviněného proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 6 To 142/2016. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Kroměříži podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy ve vztahu k poškozené A. B. a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. Odvolání poškozené bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně. Tento rozsudek napadl především proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, a v důsledku toho napadl i další výroky. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g), k) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatnil námitku vyloučení soudců, z nichž byl složen senát Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojil námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Kromě toho namítl, že ve vztahu k výroku o vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně porušil zákaz reformace in peius. Zároveň vytkl, že nešlo o těžkou újmu na zdraví. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zahrnul námitky, v nichž poukazoval na to, že odvolání nepodal jen proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, ale také proti výroku o vině a trestu, a vyjádřil názor, že o této části jeho odvolání nebylo rozhodnuto. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Brně pobočka ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném složení senátu, nebo sám ve věci rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání . Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při dokazování, k rozsahu dokazování apod. Z toho vyplývá, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Obviněný namítl vyloučení soudců Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně, z nichž byl složen senát, který rozhodl o odvoláních, a z nichž nejméně dva jsou v blízkém vztahu k jiné soudkyni Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně Mgr. Radaně Macháňové-Laštůvkové. Obviněný poukázal na to, že výrok o vině se opírá mimo jiné o výpověď svědkyně G. K., která je neteří Mgr. Radany Macháňové-Laštůvkové, a z toho usuzoval, že tato soudkyně je na věci přímo zainteresována . Blízký vztah Mgr. Radany Macháňové-Laštůvkové k nejméně dvěma členům senátu obviněný vyvozoval z toho, že jinak je spolu s nimi členkou téhož senátu.

Z obsahu spisu není patrno, že by obviněný namítl vyloučení soudců Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně před tím, než tento soud rozhodl o podaných odvoláních, ačkoli obviněný byl přítomen při veřejném zasedání a věděl, kteří soudci jsou členy senátu. Ani v dovolání obviněný netvrdil, že by uvažovanou námitku uplatnil před rozhodnutím Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně. Následující úvahy proto vycházejí z předpokladu, že obviněný se o vztahu soudkyně Mgr. Radany Macháňové-Laštůvkové a svědkyně G. K. dověděl až po rozhodnutí Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně.

Z povahy uplatněných námitek je patrno, že obviněný měl na mysli vyloučení soudců Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně z důvodu uvedeného v § 30 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

O odvoláních proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži rozhodoval senát, který je jinak složen ze soudců Mgr. Radany Macháňové-Laštůvkové, JUDr. Ivana Holíka a Mgr. Víta Krchňáčka. Mgr. Radana Macháňová-Laštůvková byla vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci proto, že v přípravném řízení rozhodovala o vazbě obviněného. Místo ní v senátě zasedal jiný soudce, a to JUDr. Radomír Koudela.

Členové senátu JUDr. Ivan Holík a Mgr. Vít Krchňáček rozhodně nebyli vyloučeni podle § 30 odst. 1 tr. ř. z důvodu, že jinak jsou členy téhož senátu jako Mgr. Radana Macháňová-Laštůvková a že tato soudkyně je v rodinném vztahu ke svědkyni G. K. Z ničeho nevyplývá, že by soudci, z nichž byl složen senát, měli sami nějaký bližší vztah ke svědkyni či projednávané věci nebo že by takový vztah byl zprostředkován soudkyní Mgr. Radanou Macháňovou-Laštůvkovou. Namítaná okolnost, že svědkyně je neteří soudkyně, která se na rozhodování senátu v dané věci nepodílela, nemůže sama o sobě vyvolat opodstatněnou pochybnost, že jiní soudci téhož soudu nemohou nestranně rozhodovat, byť jinak organizačně jsou členy téhož senátu jako soudkyně s rodinným vztahem ke svědkyni.

Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

Ve vztahu k výroku o vině zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku obviněný neuplatnil žádné námitky, které by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání v této části opíral o skutkové námitky. Těmito námitkami se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, která byla založena na tvrzení, že pohlavní styk byl ze strany poškozené vždy dobrovolný a nebyl vynucen jeho násilným jednáním. Skutková povaha uplatněných námitek je staví mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Ve vztahu k výroku o vině zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku obviněný v mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl porušení zákazu reformace in peius a nesprávnou kvalifikaci zranění poškozené, avšak jeho námitky evidentně nemají žádné opodstatnění.

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži byl skutek uvedený v bodě 2 výroku o vině posouzen jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně napadeným rozsudkem ponechal tento výrok nedotčen, nemohl porušit zákaz reformace in peius, neboť tím v uvedeném výroku nedošlo k žádné změně v neprospěch obviněného. Nic na tom nemění jiný způsob odůvodnění právního posouzení skutku. Okresní soud v Kroměříži považoval následek na zdraví poškozené za těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, zatímco Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně argumentoval tím, že šlo o těžkou újmu na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. e), h) tr. zákoníku. Tato rozdílnost v odůvodnění obou rozsudků neměla žádný vliv na právní posouzení skutku a neznamenala porušení zákazu reformace in peius (§ 259 odst. 4 tr. ř.).

Závěr soudů, že zranění poškozené mělo povahu vážné poruchy zdraví ve smyslu znaků těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku, je důvodný. Ohledně zranění poškozené tu byly znalecké posudky, které se v hodnocení jeho závažnosti rozcházely. Okresní soud v Kroměříži konfrontoval znalecké posudky z hlediska jejich obsahu, vyslechl jejich zpracovatele, umožnil jim vzájemně se k věci vyjádřit, porovnal východiska a postup jednotlivých znalců, a pokud za podklad svých závěrů nakonec vzal znalecký posudek, který zpracoval prof. MUDr. Miroslav Hirt, CSc., přijatelně to vysvětlil obsahovou přesvědčivostí tohoto posudku. Nejvyšší soud neměl žádný důvod k požadované změně právního posouzení skutku v tom smyslu, že šlo jen o ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku a tedy o přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kroměříži, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud jde o zjištění, které se obviněný snažil dovoláním zpochybnit a které se týkalo násilného jednání, jímž si vynutil pohlavní styk s poškozenou. Toto zjištění má odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozené, která dostatečně podrobně, konkrétně, bez podstatných rozporů a celkově přesvědčivě popsala, za jakých okolností a jakým způsobem si obviněný vynutil pohlavní styk, jak dala obviněnému najevo svůj nesouhlas, jak se bránila jednání obviněného a jak obviněný překonal její odpor. Soudy si byly vědomy protichůdnosti svědecké výpovědi poškozené a obhajoby obviněného a zaměřily se na náležité objasnění osoby poškozené z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejích tvrzení. V tomto ohledu soudy na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie zjistily, že poškozená je vybavena osobními vlastnostmi, které odůvodňují úsudek, že ve své výpovědi pravdivě popsala prožité události bez snahy o jejich zkreslení ve svůj prospěch. Kromě toho soudy přihlížely k tomu, že svědecká výpověď poškozené byla byť nepřímo podporována výpověďmi svědků z okruhu osob, s nimiž měla bližší vztah a kterým se svěřila s tím, jakému jednání obviněného byla vystavena.

Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, aby je zevrubně rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Vztah mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy se vyznačuje obsahovou adekvátností, která svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti založené na námitkách, které nejsou dovolacím důvodem.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

O chybějící nebo neúplný výrok se jedná, jestliže soud rozhodnutím nevyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí. Nic takového ale v posuzované věci Nejvyšší soud neshledal.

Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně rozhodoval o odvoláních, která proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži podali obviněný proti všem výrokům a poškozená v neprospěch obviněného proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy. Jestliže Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně považoval odvolání obviněného za důvodné v části, v níž směřovalo proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, zrušil výrok o náhradě škody a nemajetkové újmy a sám o náhradě škody a nemajetkové újmy nově rozhodl, přičemž ponechal nedotčen výrok o vině a výrok o trestu, a jestliže zamítl odvolání poškozené jako nedůvodné, pak tímto rozhodnutím vyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí. Za popsaného stavu nepřicházelo v úvahu, aby Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně rozhodoval nějakým dalším výrokem o té části odvolání obviněného, která směřovala proti výroku o vině a trestu. Pokud tuto část odvolání obviněného považoval Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně za nedůvodnou, vyjádřil to tím, že při zrušení vadného výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy, který byl oddělitelným výrokem podle § 258 odst. 2 tr. ř., ponechal výrok o vině a trestu nedotčen. Nepřicházelo v úvahu, aby Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně výrokem podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti výroku o vině a trestu, neboť podle citovaného ustanovení lze odvolání zamítnout vždy jen jako celek, a nikoli jen v určité části.

Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. února 2017

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu