7 Tdo 1543/2006
Datum rozhodnutí: 28.12.2006
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1543/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2006 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných J. V. , a E. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 55 To 231/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 49/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. V. a E. B. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 T 49/2005, byli obvinění J. V. a E. B. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen obviněný J. V. podle § 235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku nepodmíněně a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný E. B. byl odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku nepodmíněně a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Trestného činu se obvinění dopustili tím, že dne 1. 8. 2004 v době od 17:30 hodin do 19:00 hodin v Z. při jízdě vozidlem zn. BMW, od restaurace R. na S. a pak i jinde fackováním, bitím pěstmi a za použití výhrůžek, že ho zavezou na L. kde mu urazí hlavu apod., nutili M. A. , k zaplacení údajného dluhu ve výši 36.000,- Kč V. S., kdy poškozený ze strachu z dalšího násilí, po dohodě se svou matkou, jim v Š. u domu rodičů vydal částku 5.000,- Kč s tím, že zbytek zaplatí formou splátek, poškozený jednáním obviněných utrpěl zhmožděniny v obličeji a rozražení rtu bez pracovní neschopnosti.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba obvinění a státní zástupce v neprospěch obviněných. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 55 To 231/2006, podle § 256 tr. ř. odvolání všech zamítl jako nedůvodná.

Proti tomuto usnesení podali obvinění prostřednictvím obhájců řádně a včas dovolání.

Obviněný J. V. podal dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že soudy na základě nedostatečného a neobjektivního provedení dokazování a hodnocení provedených důkazů došly k nesprávnému závěru, že se obviněný dopustil trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Soudy nevyhodnotily pochybnosti, které údajně v rámci dokazování vyvstaly, ve prospěch obviněného. Obviněný je přesvědčen, že nebylo prokázáno, že by poškozenému A. vyhrožoval, když sám poškozený u hlavního líčení uvedl, že mu v autě vyhrožoval obviněný B. Pokud se týká fyzického napadení tak také zde jsou podle obviněného ve výpovědi poškozeného rozpory. Obviněný má za to, že pohlavky, které poškozenému dal, neměly pro poškozeného žádný dopad, nemohly mu způsobit žádné zranění a sami o sobě ani nemohly zaznamenat skutkovou podstatu trestného činu vydírání. Obviněný namítá, že poškozenému nevyhrožoval a sám poškozený ve svých výpovědích údajně označoval pouze obviněného B. , který mu měl vyhrožovat a napadat ho, navíc poškozený v řízení před soudem ani nedokázal identifikovat intenzitu facek neboli pohlavků a z jeho chování je podle obviněného zřejmé, že údajné kolizi mezi nimi, poškozený nepřikládá žádný větší význam. Obviněný dále uvádí, že z výpovědi obviněného B. ani z výpovědi svědka P. nevyplývá, že by on poškozeného fyzicky napadl a vyhrožoval mu. Výpovědi poškozeného A. podle obviněného působí nevěrohodně již z toho důvodu, že poškozený, ač byl v autě při cestě ze Z. do Š. fyzicky napaden, přesto opětovně do vozidla nastoupil a jel zpět do Z. s těmi lidmi, co ho napadli. Má za to, že pokud by byl obviněný zmlácen, tak by opětovně nenastoupil se stejnými lidmi do auta. V rozsudku soudu prvního stupně se podle názoru obviněného rovněž zcela bez důkazů uvádí, že v době, kdy poškozený učinil trestní oznámení na policii byly jeho zhmožděniny ve tváři hmatatelné, když sám poškozený údajně uvedl, že měl pouze natržený ret, a to si podle obviněného mohl způsobit kdekoli. Sám poškozený uvedl, že nebyl u lékaře. Soud pak nepřihlédl ani k tvrzení, že den před tím byla v restauraci N. R. rvačka, které se měl účastnit i poškozený a právě tam si mohl způsobit údajná zranění. Dále namítá, že nebyla vůbec slyšena V. S. , jejíž výpověď by údajně zásadním způsobem ovlivnila výsledky dokazování a rozhodnutí ve věci samé. Ani svědek J. P. nepotvrdil podle obviněného výpovědi poškozeného a naopak jeho výpověď korespondovala s jeho obhajobou a s výpovědí obviněného B. Obviněný uzavírá, že ani v řízení před odvolacím soudem nebyly odstraněny rozpory ve výpovědích a nebylo bez pochyby prokázáno, že by se dopustil trestného činu.

J. V. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení krajského soudu zrušil v plném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci.

Obviněný E. B. podal dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že vytýká odvolacímu soudu, že zamítl jeho odvolání, kdy v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g), neboť předcházející rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný je přesvědčen, že v rámci trestního řízení nebylo bez důvodných pochybností zjištěno, že by se žalovaného jednání dopustil. Uvedl, že poškozený v žádném případě nebyl k žádnému jednání nucen, nemusel nic trpět, byl s nimi dobrovolně, nebylo na něm pácháno fyzické násilí ani mu nebylo vyhrožováno. Poškozený údajně dobrovolně při zpáteční cestě nasedl před domem svých rodičů do auta k obviněným, když mohl zcela bezpečně zůstat v domě svých rodičů nebo jejich prostřednictvím vyhledat pomoc, ale nic takového neučinil. V řízení pak podle obviněného nebylo prokázáno, že by k žalovanému jednání měl nějaký důvod. Ohledně V. S. obviněný uvádí, že opakovaně bezvýsledně žádal o její výslech, neboť je podle něj klíčovou osobou celého případu. Obviněný uzavřel, že jeho jednání pak nemůže být hodnoceno jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., neboť nenaplňuje skutkovou podstatu tohoto trestného činu.

E. B. proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných uvedl, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. připouští namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Zásah do skutkových zjištění lze však podle státního zástupce připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé a současně učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne). O takový případ se však podle státního zástupce nejedná. V případě obviněných J. V. a E. B. byl podle něj skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Ve vztahu k V. S. státní zástupce podotkl, že z obsahu spisu vyplývá, že by se snad měla zdržovat v zahraničí a soud dal příkaz k jejímu zatčení. Ohledně obviněných pak dále konstatoval, že sice formálně deklarují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jimi uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Tentýž závěr lze podle státního zástupce učinit také ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněnému obviněným B.

Státní zástupce s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Jak ale vyplývá z dovolání obou obviněných, žádná z uplatněných námitek ale věcně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá, protože směřují výhradně proti zjištěnému skutkovému stavu, jak to ostatně oba obvinění také opakovaně v dovoláních uvádí. Oba obvinění shodně namítají údajné rozpory ve výpovědích poškozeného J. A. , vytýkají soudům obou stupňů neprovedení jimi navržených důkazů zejména důkaz výslechem V. S. a brojí proti nesprávnému hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obvinění se těmito námitkami snaží prosadit svoji verzi skutkového děje s tím, že jim spáchání předmětné trestné činnosti nebylo prokázáno. Jejich námitky ohledně nesprávné aplikace práva nebo nenaplnění skutkového podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., tak vychází z popírání soudy zjištěného skutkového stavu, jak to ostatně v rámci své obhajoby činili v řízení před soudy obou stupňů.

Takové námitky ale nelze úspěšně uplatňovat v řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem určeným pouze k nápravě těch procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Mezi tyto vady ale nepatří nedostatky v zjištění skutkového stavu, kterým se zabývá především soud prvního stupně, případně soud odvolací. Z odůvodnění rozhodnutí těchto soudů přitom vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a zjištěným skutkovým stavem na straně jedné a právním posouzení věci na straně druhé, takže Nejvyšší soud v tomto směru neshledal žádný rozpor.

Protože námitky obviněného J. V. ani námitky obviněného E. B. neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemůžou proto naplnit ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., byla jejich dovolání odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. prosince 2006

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš