7 Tdo 1531/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 254 odst. 2 tr. ř.



7 Tdo 1531/2015-21

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 12. 2015 dovolání obviněného F. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 12 To 51/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 88/2014 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 12 To 51/2015.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 1 T 88/2014, byl obviněný F. J. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 276 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, s tím, že výkon tohoto trestu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, nad obviněným byl podle § 84 tr. zákoníku vysloven dohled, zkušební doba byla podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na čtyři roky a obviněnému bylo podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby dle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému F. J. uloženo, aby zaplatil poškozeným obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a.s., částky 98 432,86 Kč, 43 233,50 Kč, 34 450,50 Kč, 9 100 Kč a 62 272,20 Kč, Zemědělskému obchodnímu družstvu Zálabí částku 45 000 Kč, obchodní společnosti Vodňanské Kuře, s.r.o., částku 54 000 Kč a F. B. částku 27 920 Kč. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněných M. S. a P. J.

Skutek, jehož se dopustil obviněný F. J. , spočíval podle zjištění Okresního soudu v Kolíně v podstatě v tom, že obviněný F. J.
- sám v době od 1. 1. 2012 do 1. 5. 2012 na různých místech v okresech K. , N. a M. B. v případech specifikovaných v bodech 1-7 výroku o vině odcizil z transformátorů, které byly součástí energetické distribuční soustavy, celkem 1 535 kg transformátorového izolačního oleje a dva svodové kabely v celkové hodnotě 119 831 Kč, přičemž způsobil další škodu ve výši 337 380 Kč jednak přímým poškozením zařízení transformačních stanic a jednak na nákladech nutných k obnovení dodávky elektrické energie a k odstranění následků ekologické havárie,
- společně s obviněným M. S. dne 29. 5. 2012 v obci K. , okr. K. , jednáním blíže popsaným v bodě 8 výroku o vině rozstříhal oplocení, vnikl na cizí pozemek a odcizil tam trampolínu v hodnotě 7 500 Kč, přičemž další škodu ve výši 360 Kč způsobil na oplocení.

O odvolání, které podal obviněný F. J. , bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 12 To 51/2015. Rozsudek Okresního soudu v Kolíně byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a.s., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný F. J. je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit poškozené obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a.s., částku 229 480 Kč, a to podle § 228 odst. 2 tr. ř. v měsíčních splátkách 3 000 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, počínaje dnem 20. 3. 2015, pod ztrátou výhody splátek, a že obchodní společnost ČEZ Distribuce se podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný F. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že nesouhlasil se závěrem soudů o výši způsobené škody. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že při zjišťování výše škody se soudy neřídily ustanovením § 137 tr. zákoníku. Zpochybnil správnost zjištění ohledně množství odcizeného oleje i správnost zjištění ohledně nákladů nutných k odstranění škody na zařízení transformačních stanic z hlediska otázky, zda tyto náklady byly v příčinné souvislosti se spáchaným trestným činem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby všechny poškozené s nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních (při takto vymezeném návrhu měl obviněný patrně na mysli zrušení obou rozsudků ve výroku o náhradě škody).

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které nelze podřadit pod žádný z typů rozhodnutí, proti nimž je dovolání přípustné podle § 265a odst. 2 tr. ř. Proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné a že je i důvodné.

K přípustnosti dovolání

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. stanoví, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé . Takovým rozhodnutím je podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, a podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek mimo jiné proti rozsudku.

V posuzované věci obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně odvolání, které označil jako odvolání proti výroku o náhradě škody. Uplatněné námitky zaměřil proti závěrům Okresního soudu v Kolíně, které se týkaly výše způsobené škody a kterými namítal porušení ustanovení § 137 tr. zákoníku. Krajský soud v Praze sice zrušil výrok o náhradě škody ohledně poškozené obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a.s., a novým výrokem odstranil menší početní chybu, ke které došlo v rozsudku Okresního soudu v Kolíně, přičemž nový výrok o náhradě škody Krajský soud v Praze konstruoval tak, aby měl obsahovou návaznost na výrok o vině. K tomu Krajský soud v Praze uvedl, že skutková zjištění týkající se výše škody jsou obsahem výroku o vině, který nemohl přezkoumávat, protože proti němu nebylo podáno odvolání. Navíc Krajský soud v Praze dodal, že výrok o vině se stal prakticky pravomocným , takže do něj nemohl jakkoli zasahovat. Tyto úvahy a závěry Krajského soudu v Praze svědčí o tom, že si náležitě neujasnil rozsah své přezkumné pravomoci.

Co do rozsahu přezkumu rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem je řízení ovládáno zásadou vázanosti odvolacího soudu rozsahem podaného odvolání, tj. okruhem napadených výroků a vytýkaných vad. Tato zásada je vyjádřena v první větě ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. tak, že odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Tato zásada ovšem neplatí absolutně, neboť je korigována jednak v tom směru, že za podmínek uvedených v druhé větě ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud přihlíží i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, a jednak v tom směru, že za podmínek uvedených v § 254 odst. 2 tr. ř. odvolací soud přezkoumá i výrok, proti kterému nebylo podáno odvolání.

Podle § 254 odst. 2 tr. ř. mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.

Obviněný v podaném odvolání namítal, že výše škody způsobené trestným činem byla zjištěna nesprávně. Takto vytýkaná vada byla primárně vadou výroku o vině. V tomto výroku totiž byla uvedena skutková zjištění týkající se výše škody, která navíc byla zákonným znakem trestných činů krádeže a poškození cizí věci. Za tohoto stavu byl Krajský soud v Praze povinen přezkoumat i výrok o vině, a to z hlediska namítané vady spočívající v nesprávnosti zjištění výše škody, bez ohledu na okolnost, že obviněný své odvolání deklaroval jako odvolání podané proti výroku o náhradě škody. Názor Krajského soudu v Praze, že výrok o vině v rozsudku Okresního soudu v Kolíně se stal fakticky pravomocným , je mylný. Nic na tom nemění okolnost, kterou měl Krajský soud v Praze patrně na mysli, totiž že po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení obviněný prohlásil, že se vzdává odvolání proti výroku o vině a trestu a podává odvolání proti výroku o náhradě škody. Trestní řád upravuje vzdání se odvolání v ustanovení § 250 odst. 1 tr. ř., ale nepřipouští částečné vzdání se odvolání. Pokud se oprávněná osoba má vzdát odvolání, musí tak učinit v celém rozsahu, v němž má právo podat odvolání, tj. ohledně všech výroků, proti nimž může podat odvolání, jinak je vzdání se odvolání neúčinné (k tomu viz č. 54/2002 Sb. rozh. tr.). Neúčinnost částečného vzdání se odvolání znamená, že v důsledku citovaného prohlášení obviněného nemohl rozsudek Okresního soudu v Kolíně nabýt částečné právní moci, tj. právní moci ve výroku o vině a trestu.

Krajský soud v Praze nepřezkoumal výrok o vině, ačkoli k tomu byl povinen, a tím navodil stav, kdy výrok o vině zůstal jeho rozsudkem nedotčen. Obviněný se tak v otázce viny ocitl v postavení, které je z hlediska důsledků uvedeného rozhodnutí srovnatelné se zamítnutím řádného opravného prostředku, tedy s rozhodnutím, proti kterému je dovolání přípustné podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.

K důvodnosti dovolání

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné, než je právní posouzení skutku, může spočívat v nesprávném rozhodnutí o náhradě škody, pokud je takové rozhodnutí v rozporu s hmotným právem. O rozpor s hmotným právem může jít i tehdy, byla-li výše škody způsobené trestným činem zjištěna v rozporu s ustanovením § 137 tr. zákoníku. Toto ustanovení vymezuje, jakým způsobem se výše škody stanoví. Jestliže je výše škody zjištěna v rozporu s tímto ustanovením, pak výrok o náhradě škody, který je založen na takovém zjištění, spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. To platí i v případě, kdy do výše škody, kterou má obviněný nahradit podle výroku o náhradě škody, je zahrnuta škoda, která není v příčinné souvislosti se skutkem, jímž byl spáchán trestný čin.

Napadený rozsudek Krajského soudu v Praze je koncipován způsobem, při kterém není možné ověřit správnost výroku o náhradě škody z hlediska otázky, zda výše škody byla zjištěna v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku a zda šlo skutečně jen o škodu, která byla v příčinné souvislosti se skutkem, jímž byl spáchán trestný čin. Nejvyšší soud nemá v napadeném rozsudku žádný podklad k tomu, aby se s námitkami obviněného ohledně výše škody mohl věcně vypořádat. Tento stav je důsledkem pochybení Krajského soudu v Praze, který svůj přezkum rozsudku Okresního soudu v Kolíně zúžil v rozporu s ustanovením § 254 odst. 2 tr. ř. tak, že z jeho rámce uvedenou otázku vyloučil.

Popsaný stav nemohl Nejvyšší soud akceptovat, neboť by tím schválil rozhodnutí, které bylo nepřípustným zásahem Krajského soudu v Praze do ústavně garantovaného základního práva obviněného na přístup k druhé instanci podle čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s ustanovením čl. 10 Ústavy. Toto právo obviněného Krajský soud v Praze porušil tím, že na podkladě jeho odvolání založeného na námitkách, které z hlediska obsahu primárně směřovaly proti výroku o vině, tento výrok nepřezkoumal. To, že obviněný odvolání formálně označil jako odvolání podané proti výroku o náhradě škody, nemohlo odůvodnit zmíněný postup Krajského soudu v Praze.

Napadeným rozsudkem bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Na to musel Nejvyšší soud reagovat, neboť jinak by sám postupoval v rozporu s posláním soudní moci, jak je vymezeno v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Praze znovu rozhodne o odvolání obviněného F. J. proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně, přičemž tento rozsudek přezkoumá i ve výroku o vině z hlediska námitek, které obviněný zaměřil proti zjištěním ohledně výše způsobené škody.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2015

JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu