7 Tdo 1530/2006
Datum rozhodnutí: 10.01.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1530/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 1. 2007 o dovolání obviněného Ing. P. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 8 To 131/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 74/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. 3 T 74/2004, byl obviněný Ing. P. M. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s dozorem, k trestu propadnutí věci a k trestu zákazu činnosti.

Jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. posoudil Obvodní soud pro Prahu 6 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný Ing. P. M. dne 1. 5. 2003 kolem 23:20 hodin v P. v podnapilém stavu opakovaně vystřelil u vozidla zn. Volvo ze své legálně držené pistole zn. Browning ráže 6,35 mm nejprve do vzduchu, pak do předního čelního skla vozidla, do levé zadní pneumatiky a poté otevřel levé zadní dveře vozidla, namířil na zde sedícího J. K. a vystřelil na něho v okamžiku, kdy se na sedadle otáčel, a zasáhl ho zezadu tak, že mu způsobil průstřel boční stěny břicha vlevo bez průniku projektilu do dutiny břišní, přičemž pouze příznivou shodou okolností nedošlo k závažnějšímu poranění poškozeného, k zasažení důležitých orgánů v dutině břišní a k ohrožení jeho života.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 8 To 131/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu zahrnujícím rozhodnutí o vině i trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že byl sám fyzicky napaden osobami, které přistihl při trestném činu a mezi kterými byl i poškozený. Uvedl, že poškozeného zasáhl výstřel, který vyšel během potyčky, kterou obviněný měl s otcem poškozeného. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Pokud bylo smyslem námitek obviněného, že byl fyzicky napaden, dosáhnout toho, aby jeho jednání bylo posouzeno jako nutná obrana, musí Nejvyšší soud konstatovat, že o nutnou obranu v žádném případě nešlo.

Podle § 13 tr. zák. čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestný činem, přičemž nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním předpokladem nutné obrany je přímo hrozící nebo trvající útok. Ze skutkových zjištění soudů je zřejmé, že obviněný nebyl žádným fyzickým útokem napaden a že mu žádný takový útok přímo nehrozil. O žádný takový útok nešlo zejména ze strany poškozeného J. K. Obviněný na poškozeného vystřelil za okolností, kdy poškozený seděl uvnitř automobilu a kdy obviněný se pohyboval mimo automobil a naopak sám otevřel dveře automobilu a z těsné blízkosti zasáhl poškozeného. Z takto zjištěných skutkových okolností je jasné, že poškozený žádným útokem obviněného neohrožoval a že tedy obviněný výstřelem na poškozeného neodvracel žádný jeho útok. Je tedy vyloučeno uvažovat o nutné obraně podle § 13 tr. zák. jako důvodu beztrestnosti obviněného.

Okolnost, že poškozený a jeho společníci měli u sebe drogu (marihuanu), sice vzbuzuje podezření, zda se nedopustili trestného činu, avšak rozhodně není důvodem, pro který by bylo možné výstřel proti poškozenému považovat za nutnou obranu.

Námitkou, že výstřel, kterým byl poškozený zasažen, vyšel během potyčky obviněného s otcem poškozeného, obviněný zřejmě chtěl dosáhnout toho, aby výstřel byl považován za náhodný a nikoli úmyslně mířený do těla poškozeného. Ani tato námitka nemůže obstát, protože je v rozporu se zjištěním soudů, podle něhož se otec poškozeného dostavil na místo činu až z podnětu telefonátu poškozeného, který mu sdělil, že byl postřelen, tedy evidentně v době poté, co obviněný na poškozeného již předtím vystřelil tím způsobem, že otevřel dveře automobilu a zasáhl ho zblízka mířenou střelou. Podle těchto zjištění bylo předmětem potyčky mezi obviněným a otcem poškozeného to, aby obviněnému byla odebrána zbraň, přičemž během této potyčky žádný výstřel nevyšel. Je tedy vyloučeno považovat výstřel, jímž byl poškozený zasažen, za náhodný, nechtěný či mimovolný.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že se námitkami obviněného proti právnímu posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy, a že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný polemizoval s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, že neprovedly další důkazy apod. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z toho vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jde tedy o podřazení skutkových zjištění, která učinil soud, pod ustanovení hmotného práva (trestního zákona). Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo rámec zákonného dovolacího důvodu však jsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel domáhá jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a prosazení své vlastní verze skutkového stavu. V dovolání tedy není možné uplatňovat námitky proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Proto se Nejvyšší soud námitkami obviněného proti skutkovým zjištěním soudů dále nezabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec