7 Tdo 153/2011
Datum rozhodnutí: 16.02.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 153/2011-15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. února 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněných Ing. J. L. , a V. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 50 To 497/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 110/2010, t a k t o :

Dovolání obviněných Ing. J. L. a V. Š. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 1 T 110/2010, byli obvinění Ing. J. L. a V. Š. uznáni vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byli shodně odsouzeni podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozeného L. Š.

O odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 50 To 497/2010, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podali obvinění prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívají, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v rozporu se zákonem a v rozporu se základními zásadami pro hodnocení důkazů v trestním řízení. Namítají, že v řízení před soudem I. stupně došlo k popření zásady in dubio pro reo , když jakýkoli rozpor byl vykládán v jejich neprospěch. Obvinění poukazují zejména na rozpor mezi výpověďmi svědků a výpovědí samotného poškozeného stran způsobu a průběhu samotného incidentu, počtu úderů, jejich umístění a dalších okolností útoku. Uvádí, že soud I. stupně se rozchází se svým odůvodněním, když v rozhodnutí odůvodňoval jiné jednání, než pro které byli uznáni vinnými. Soud I. stupně pak také k jejich tíži konstatuje, že v rámci své obhajoby nevysvětlili vznik poranění na tváři poškozeného.

Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu obou stupňů a věc vrátil k novému projednání.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřil.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaných dovolání je zřejmé, že tato výše uvedeným požadavkům neodpovídají a námitky obviněných nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudem I. stupně a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.

Obvinění pod uplatněným dovolacím důvodem namítají rozpory mezi výpověďmi svědků a výpovědí poškozeného, čímž brojí proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i skutkovým zjištěním těchto soudů. Rovněž námitkou, že jakékoliv rozpory byly vyloženy v jejich neprospěch (zásada in dubio pro reo ), brojí opět proti postupu soudů při hodnocení důkazů a učiněným skutkovým zjištěním, nikoliv proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení, jak to vyžaduje dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Část těchto námitek uplatnili již v odvolacím řízení a soud II. stupně se s nimi patřičně vypořádal.

Je tedy zřejmé, že obvinění uplatnili námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojí proti správnosti skutkových zjištění, úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Soud I. stupně si byl při hodnocení důkazů vědom rozporů, které vyvstaly mezi jednotlivými výpověďmi svědků, poškozeného a obviněných a důsledně pak tyto rozpory rozebírá na str. 6 a 7 svého rozhodnutí. Na základě těchto rozporů se pak nalézací soud každým důkazem zabýval zvlášť a hodnotil je jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu na str. 7 odůvodnění rozhodnutí, který potvrdil i odvolací soud, že za věrohodné lze považovat právě výpovědi poškozeného a svědkyně M. G. , které sice byly zatíženy jistými rozpory, ale nikoliv v podstatných okolnostech, jejich verze incidentu měla oporu ve zjištěných poraněních poškozeného a logickou souvislost s možností jejich vzniku. Tyto výpovědi také korespondovaly s výpovědí svědka P. K. F. a zejména také se znaleckým posudkem MUDr. Pavla Mandyse, kterým byla vyvrácena tvrzení obviněných o vzniku poranění poškozeného. Nejvyšší soud proto neshledal v daném případě extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který obvinění ostatně ani výslovně nenamítli.

Proto byla dovolání obviněných posouzena jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011 Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš