7 Tdo 1529/2012
Datum rozhodnutí: 23.01.2013
Dotčené předpisy: § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 173 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1529/2012-36 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. ledna 2013 v Brně dovolání obviněného Z. K. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 3 To 328/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 24/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 32 T 24/2012, uznal obviněného Z. K. (dále jen obviněný ) vinným organizátorstvím zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 56 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 3 To 328/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř. Namítl, že neorganizoval, neřídil ani se neúčastnil zločinu, který spáchal spoluobviněný F. H. a že provedenými důkazy nebylo zjištěno, že by mu patřily věci, které spoluobviněný F. H. použil k přepadení. Poukázal na to, že výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu neobsahuje konkrétní skutečnosti ohledně místa, času a způsobu spáchání trestného činu, kterého se měl dopustit. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu navíc ani nebyl na místě loupeže. Namítl chybějící subjektivní stránku organizátorství zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že jeho jednání bylo úmyslné. Obviněný namítl, že uložený trest neodpovídá společenské škodlivosti jeho jednání a je nepřiměřeně přísný. Namítl také, že soud druhého stupně měl uložit souhrnný trest ve vztahu k jeho předchozím odsouzením. Uvedl, že ve výroku o trestu chybí odkaz na ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a proto podle jeho názoru není účastníkem na zločinu loupeže spáchaného spoluobviněným F. H.. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že v rozhodnutí soudu druhého stupně chybí výrok o zproštění obžaloby.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích dále podal obviněný prostřednictvím obhájkyně včas doplnění dovolání č. 1 opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uvedl, že v rozhodnutí soudu druhého stupně chybí výrok podle § 43 odst. 2 tr.zákoníku o zrušení výroku o trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 32 Tm 5/2011, a rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 32 Tm 5/2010. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1076/2010, uvedl, že odvolací soud si nesprávně vyložil pravidla pro ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, měl vyčkat na rozhodnutí v trestní věci Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 32 Tm 5/2010, a poté uložit souhrnný trest.

Obviněný prostřednictvím obhájkyně dále podal dne 25. 9. 2012 doplnění dovolání č. 2, které však bylo podáno opožděně vzhledem k ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a § 265f odst. 2 tr. ř.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 3 To 328/2012, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 32 T 24/2012, a aby přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání, že námitka obviněného ohledně uložení souhrnného trestu je nedůvodná a v podrobnostech odkázal na správné závěry odvolacího soudu. Obviněný sice brojí proti nepřiměřenosti uloženého trestu, avšak tato námitka není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dále konstatoval, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale nevznesl žádnou námitku vztahující se k tomuto dovolacímu důvodu. Nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť v předcházejícím řízení nebyl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.



K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka organizátorství zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku a že výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu neobsahuje konkrétní skutečnosti ohledně místa, času a popisu jednání obviněného Z. K., kterým by naplnil skutkovou podstatu organizátorství zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor).

Podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

Nejvyšší soud nepřisvědčil těmto námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování a popisu skutku ve výroku o vině (tzv. skutkové věty) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu vyplývá, že obviněný Z. K. přesvědčil obviněného F. H. pod falešnou záminkou získání hotovosti na úhradu údajného vrácení řidičského průkazu k provedení loupežného přepadení čerpací stanice OMW, s. r. o., se sídlem Vltavské nábřeží 12, České Budějovice, IČ:74156781, přičemž využil jeho mentální retardace, podrobně jej instruoval kdy, kde a jak loupežné přepadení provést a současně mu obstaral maskovací kuklu a velké nůžky. Obviněný F. H. toto loupežné přepadení provedl a obsluhu čerpací stanice donutil k vydání finanční hotovosti 7.960,- Kč, kterou následně předal obviněnému Z. K.. Z takto vymezeného skutku vyplývá, že obviněný Z. K. svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky organizátorství zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

Obviněný dále právně relevantně namítl, že soud druhého stupně měl uložit souhrnný trest ve vztahu k jeho předchozím odsouzením.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Obviněný tuto námitku již uplatnil v řízení o odvolání, odvolací soud se jí zabýval a v souladu se zákonem se s ní vypořádal. Odvolací soud správně shledal, že skutek, který obviněný spáchal dne 22. 12. 2011, není v souběhu s jeho dřívější trestnou činností, protože mezi spácháním tohoto skutku a jeho dřívější trestnou činností již byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 32 Tm 5/2010. Souhrnný trest je možné uložit jen za sbíhající se trestné činy. Byl-li obviněnému uložen trest a později byl obviněný dalším rozsudkem uznán vinným trestným činem spáchaným po vyhlášení prvního rozsudku, nejde o souběh trestných činů, nýbrž o recidivu (srov. rozh. č. 8/1974-II Sb. rozh. tr., rozh. č. 42/1980 Sb. rozh. tr., rozh. č. 34/1965 Sb. rozh. tr.). Soudy obou stupňů proto správně uložily obviněnému samostatný trest, nikoli souhrnný trest.

Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod lze namítat to, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak uložený mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Obviněný namítl, že mu byl s ohledem na společenskou škodlivost jeho jednání uložen nepřiměřeně přísný trest. Nejvyšší soud shledal, že tato námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádnému jinému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu dále namítl nesprávnou hmotně právní kvalifikaci skutku. Tato námitka však není podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze ji úspěšně uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.

Obviněný namítl, že ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu chybí odkaz na ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.

Podle § 122 odst. 1 tr. ř. odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno, a jde-li o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební doby a jejím trvání. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda jsou vedle něj pachateli ukládány další přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, a popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu. Je-li obviněný pachatelem trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, je nutno výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.

Rozsudek soudu ve smyslu § 120 tr. ř. obsahuje mj. i výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito. Tento výrok se dělí na výrok o vině a výrok o trestu. Výrok o vině obsahuje tzv. skutkovou a právní větu. Skutková věta výroku o vině musí vycházet z dílčích a pro rozhodnutí ve věci samé významných skutkových zjištění. Jednotlivé prokázané skutečnosti je třeba promítnout do skutkové věty, která stručně a výstižně vyjadřuje skutkový stav věci a je východiskem pro právní posouzení věci. Právní věta výroku o vině podřazuje skutková zjištění soudu pod konkrétní zákonná ustanovení, tj. soud hmotně právně kvalifikuje skutková zjištění označením trestného činu, jehož se výrok týká, a uvede zde zákonné pojmenování příslušného trestného činu a jeho zákonné ustanovení. Výrok o trestu naproti tomu musí obsahovat především zákonná ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno, a jde-li o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební doby a jejím trvání (srov. Šámal, P., a kol. Trestní řád, 6. vydání, Praha 2008, s. 1009-1013).

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného a shledal, že odkaz na § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku jako ustanovení vztahující se k hmotně právní kvalifikaci skutku je správně obsaženo v právní větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, nikoli ve výroku o trestu tohoto rozsudku, jak obviněný nesprávně namítá. Ve výroku o trestu se neuvádí odkaz na ustanovení § 24 tr. zákoníku týkající se účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, neboť toto ustanovení neobsahuje žádné trestní sankce (srov. § 122 odst. 1 věta první tr. ř.).

Obviněný dále k tomuto dovolacímu důvodu namítl absenci výroku o zproštění obžaloby v rozsudku odvolacího soudu. Ačkoliv obviněný tuto námitku nijak blíže neodůvodnil, Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v témže řízení ohledně téhož skutku nelze rozhodnout odsuzujícím a zprošťujícím výrokem.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Z. K. jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek